Pratele,

  z Quilotoy jsme se presunuli do Otavala, znameho mistni zrucnosti. Puvodni obyvatelstvo umi skvele tkat a v prvni polovine zari se zde odehrava oslava sklizne kukurice, ze ktere vyrabeji alko i nealko napoj Yamor. Stejne se jmenuje i oslava, kterou jsme se rozhodli navstivit. Navic se do okoli Otavala daji podnikat mensi pesi vylety do prirody, takze proc ne?

  Prejezd z Latacungy byl vicemene bezproblemovy. opomenu-li, ze uz mame autobusu plne zuby. Prestup v Quitu jsme zvladli velmi hladce, skoro to posledni dobou pripomina pit-stop na F1. Sotva nas jeden vyplivne, nahanec z druheho nas uz cpe dovnitr. Clovek aby o navstevu HH.SS. (toalety) bojoval. Po prijezdu do Otavala jsme se ubytovali kousek od trznice a hned jsme se na ni sli podivat. Ono totiz uz moc dni nezbyva a tak by bylo zahodno se porozhlidnout po nejakych tech dareckach. A zda je z ceho vybirat, no posudte podle fotek sami! Nicmene my jsme museli striktne kazdou drobnost probrat, protoze obzvlast Ryanair je co do vahy batohu neoblomny. A tak jsme se vlastne jen kochali a museli jsme uznat, ze se po Cuence asi jedna o nejbohatsi a nejcistsi mesto (ok, mestecko), ktere jsme zatim v Ekvadoru meli tu cest navstivit. Nakupovali jsme si nechali na dalsi den a byla to zabava. Jak me uz nebavi "latinska" bezohlednost typu predbihani se, strkani do lidi, prekrikovani atd., tak smlouvani s nimi me bavi. Moc. Jakmile uvidi bily oblicej, vysponujou ceny nahoru a vsichni maji stejnou taktiku. "Cuanto quieres pagar, amigo?", ptaji se na nase ohodnoceni produktu. Gringos, a neni jich tu malo, samozrejme odhadnou cenu, ktera je vetsinou vyssi nez cena, na kterou jsou mistni ochotni jit. Tim padem si trhovci "namasti kapsu". Ja volim jiny postup. Za jejich zbozi jim nabidnu smesnou castku a tu nekdy podporim par prupovidkami mou spatnou spanelstinou o sve vlastni chubobe, coz nastesti dokazu podporit vzhledem. Vetsinou se zasmejou, atmosfera je uvolnenejsi a dostanu se az na polovinu ceny. Pokud ne, slusne podekuju a reknu, ze za nabizenou cenu to nechci. Odchazim a mnohdy po me jeste na dalku stekaji snizene ceny. Ne vzdy se clovek domluvi a nekdy jsou ceny opravdu vyssi, nez si muze clovek myslet, dokonce i tady, v latine. At uz se koupi nebo ne, mym pravidlem je chovat se k trhovcum a jejich zbozi uctive, nerusit slovo dane o vysi ceny, kterou jsem schopen zaplatit. V Otavalu sice ne, ale bylo mi souzeno narazit. A brzy. 

  Kousek od Otavala je vesnice Cotacachi, svetove vyhlasena vyrobky z kuze, prevazne kravske. Vydali jsme se tam, jednak ze zvedavosti a druhak stara penezenka byla zasivana uz v Argentine. Po slabe pulhodince busem z otavalskeho terminalu jsme se nechali vyhodit v centru visky a vstoupili jsme do prvniho obchodu. Do nosu nas prastila vune kuze, ze ktere je zde mozne koupit cokoliv. Bundy, saka, boty, kabelky, penezenky, sedla, bice a mohl bych pokracovat jeste dlouho. Zeptali jsme se na penezenky a jelikoz jsem si zvykl na typ te me, hledal jsme obdobu. Bohuzel nemeli a posilali me za nejakym donem Vicentem. Prisli jsme do kramu dona Vicenta Leona a zazadali o penezenky. Mel jich tipove pres tucet, ale zadnou jako tako ta moje. Don Vicente se na tu mou podival a zeptal se, kolik stala. Ja z jeho reci pochopil, ze ode me chce vedet cenu, kterou jsme ochoten zaplatit za novou. 5USD! Coz je  zhruba polovina ceny jeho produktu. Jo, tak to by ten sunt moh stat, podivej, tady je videt, ze je to napul plast. Ok, kam miri? Dobra, vyber si jakou chces zdarma a ten sunt mi tu nechej. Don Vicente, 85-lety vitalni pan, vyvazi zbozi do Chile, statu a Evropy. A muj typ penezenky by mohl jit na odbyt a tak si ji ode mne koupi, jako vzor. Ale jiste pochopite, ze se situace zmenila. A to radikalne! Nyni byl z meho suntu prototyp, hodny, ehmm, rekneme $25! A hra s donem Vicentem zacala. Nebudu unavovat, vysledkem bylo, ze jsem po 20 min. odchazel s nadhernou penezenkou a paskem, obe v celkove cene $25 a ja za to zaplatil $5. Vyhodny obchod? Pro me urcite, ale vitezem v te minihre byl jednoznacne don Vicente. Celou dobu se potutelne usmival a kdyz mel byt dle meho nazoru v uzkych (on prece potreboval mou penezenku), tak jen zalezl za pult a s usmevem prohlasil, ze je mu to vlastne putna, ze takovych vykuku tady mel a bude mit... Takovi lide cloveku dokazi zprijemnit den :-). Mimochodem, vesnice Cotacachi ma velmi hezkou vlajku. Jako by z oka vypadla jedne nadherne evropske zeme, co rikate? 

  Z Otavala jsme podnikli vylet za El Lecherem, lecivym stromem, jez zahoji veskere bolistky somatickeho razu. Prijemna prochazka na 3 hodky i s navratem a dlouhym objimanim stromu - lecitele. Jediny rusivy element byli mistni. Ti jsou nekdy jak lopaty. "¿A donde a El lechero, amiga?" "Por aki y por aka."   Neboli tam a pak tam. Muzete to zkusit s upresnujicimi otazkami, napr. doleva, doprava, kolik bloku etc., ale vetsinou bude vysledkem, "Si, por aka y por aki". 

    Nez zacala Otavalska vikendova taskarice, napechovana akcemi, rozhodli jsme se Otavalo na 2 noci opustit a vyrazit do hostalu La Luna asi 5km z mesta. Nadherne misto a skvela zakladna pro vylety k jezerum Mojanda. Tam jsme se taky vydali a uzili jsme si prijemnou prochazku. Muzeme doporucit cestou tam stopovat, pak si udelat nejaky okruh a vratit se pesky, celkem nejakych 20km. Druhy den rano jsme opustili La Lunu, protoze plan oslav, mestem zverejnenym na webu, tvril, ze v 10am na periferii zacinaji hry puvodniho obyvatelstva. Celi uriceni z pochodu do mesta jsme dorazili se skluzem asi 1/4 hodky a mistni? Eeehm, no hry budou, ale ted ne, asi tak v 1pm. Aha, no ale ve 2pm uz cacina Corrida, kterou chceme videt. Hm, no. Tak jsme je opustili a sli zjistit jak to vypada s koridou. Urcite bude a zacne ve 2pm, nejpozdeji o pul treti. Ok. Dobra, na hry se tedy pujdeme podivat a po necele hodince rychle na koridu! Vazeni, to co mistni vydavaji za hry neni nic jineho nez infantilni zabava skupinky lidi, ktera si se zprijemnit chvillky pred vecerkou. Tak treba hledani schovaneho predmetu, ukryteho u nektereho z hracu, je vicemene totozna s tou nasi schovkou, oni akorat nevolaji "voda, prihoriva, hori", ale meni intenzitu hluceni do bubinku. Usmevna je hra "na prechod vody", kdy si 2ks lehnou proti sobe na zada a dotykaji se ve vzduchu chodidly. Tim vytvareji prekazku pro hlavni hrdiny hry, nosice a jezdce. Cim vice lidi dela vodu mihanim nohou, tim obtiznejsi je projit. Smich po padu nosice je dojemny. Jeste elementarnejsi zabavu skyta hra, kdy se 2 hraci placaji pruhem latky po zadnicich. Jednoduse nic, co by nas zaujalo. Na druhou stranu, co jsme vlastne od tech velkych deti cekali?! Po 3/4 hodine jsme upalovali na koridu. Opet uriceni a opet zbytecne. Dorazili jsme neco pred 2:30pm a chlapi teprve staveli leseni. Prvni byk byl vpusten do areny az za skoro 2 hodiny. Ach jo. A toreadori? Par mistnich kluku, kteri si pred zapasem s byky dali par pivek a pak v dzinech, trikach a teniskach drazdili byky. Neuveritelna nuda a nikde ani naznak dustojnosti, tradice a kultury, ktere jsou s koridou spojene ve Spanelsku. Obzvlaste Marcela se tesila na vysnorene frajery, kteri se s byky budou utkavat. Tento den byl pro nas jednoduse zklamanim.  Ovsem globalne vzato je Otavalo skvelym mistem k navsteve!

priste uz bohudik a bohuzel z Quita

Dan a Marcela