Ahoj kamaradi,

posledni zastavkou na nasi ceste bylo Quito. Z Otavala jsme odjeli v pondeli rano, meli jsme tedy na Quito dva dny, protoze letenku mame po milionech presouvani o den tam a zpatky na 14.9. cca 20h. Mimochodem odjezd z Otavala nas pobavil ... Behem cestovani po Ekvadoru (a nejen po nem) jsme pochopili, ze kdyz se mistni postavi kdekoli k silnici, ridic automaticky zastavuje, oficialni zastavky jako takove se tady proste neresi. A tak jsme si na Panamericana highway nad Otavalem stoupli taky k silnici a to dokonce na misto, kde byla i udelana jakasi zastavka, odbocovaci pruh, proste evidentne pro autobusy, ovsem tri ridici projizdejicich autobusu na nas halekali, ze zastavka je az o 100m vys. Coze? Tak kdykoli si kdekoli kdokoli stoupne, zastavi se mu, i kdyby to melo byt po 10-ti metrech, a my se tady budeme s batohy poponaset jako pitomci? Ano. Zrejme existuje nejaky system pro tu jejich celkovou neorganizovanost, ale na to nase mozky nestaci.

Podle pruvodce LP je Quito jednim z highlightu a udajne jedno z nejhezcich mest Latiny. Podle me je to highlight jen proto, ze to je proste hlavni mesto. Videli jsme hodne mist a mest a Quito bych do zadne top nedala. Prvni den jsme si prosli stare mesto, to je nejhezci cast celeho mesta. Udrzovane, hezke, starobyle ulice. A jako v kazdem velkem meste, vsude spousty lidi, dokonce nas jedna pani na ulici varovala, at nosime batohy na prsou, nikoli na zadech a davame si pozor na osobni veci. Preci jen prijit posledni den treba znovu o doklady ...

Posledni den jsme rano vahali co do 16h delat, nez budeme muset na letiste. Dan jen tak prohlasil, ze prece videl u jedne cestovatelky fotku z oficialniho rovniku a melo by to byt kousek od Quita. Pruvodce rikal, ze to je cca 1,5h z mesta autobusem a tak jsme hned vyrazili. Do parku, ve kterem uprostred stoji monument oznacujici rovnik, je potreba zaplatit 2USD/osoba. V parku je krome toho jeste spousta muzei, kde je potreba samozrejme platit take. Jak jsme si dopredu precetli, tenhle monument a linie, ktera jim prochazi, je sice oficialne brano za rovnik, ale ve skutecnosti je to o cca 240m jinde. Uz kdysi davno mistni prapredkove dokazali tu spravnou hranici urcit jen podle pozorovani slunce a souvisejich veci. A navic tuto spravnou linii potvrdila i moderni technika GPS. Ale pro jistotu jsme se vyfotili u obou linii. Jedine muzeum (Muzeum del Solar), ktere jsme navstivili, bylo to, ktere bylo postavene prave na tom spravnem rovniku. A bylo to uzasne. Krome historickych veci nam byly demonstrovane ukazky toho, jak pusobi sily na severni a jizni polokouli a na rovniku. Bylo to az neuveritelne. Napr., vypousteli jsme vodu v jednoduchem drezu (zadne slozite mechanismy, jako mame vsichni doma, protoze ten vliv techniky je prilis velky a nemuze se to tak patricne projevit) umistenem presne na rovniku a voda protekala primo dolu, zadne viry. Stacilo drez posunout o 1m na severni nebo jizni polokouli a viry se delaly, vzdy na tu spravnou stranu. Neuveritelne. Jen 1m a takovy rozdil. Taky jsme se snazili postavit vajicko na spicku. U nas to nejde, protoze tlak na tekutinu uvnitr vejce je prilis ovlivneny silami severni polokoule. Ale presne na rovniku to jde. Nam se to tedy nepovedlo, byt jsme byli motivovani moznosti obdrzet certifikat na tuto zrucnost, ale pani pruvodkyne to zvladla hrave. Dalsi vec je, ze na rovniku clovek ztraci na hmotnosti o cca 0,3% a take na sile. Pokus znel takto: udelejte z prstu spetku a druha osoba se pokusi svymi prsty vase prsty od sebe oddalit. Mimo rovnik, pokud nejste uplna susinka, to nelze. Ale na rovniku ano. Rovnik je misto, kde dvakrat do roka neni proti slunci na 2 min. zadny stin, 21.3. a 23.9. Sice pruvodce uvadel, ze vstupne do tohoto muzea je dobrovolne, na miste jsme zjistili cenu 3USD, ale rozhodne to stoji za to. No a pak uz jen pro batohy a hura na letiste.

Posledni den se nam seslo take par veci ... Na pobrezi v Canoe jsme objevili uplne noveho pruvodce Ekvadoru, ktereho tam evidentne nejaky cestovatel zanechal pro nekoho dalsiho. Principem ovsem bylo knihu vymenit za nejakou svoji. Meli jsme sebou stareho pruvodce od kamarada z Prahy, toho mu chci vratit, tak si proste vezmeme i tohoto. Ano, neni to spravne, ale i my jsme na nasi ceste nechali uz par nasich pruvodcu bez nahrady. Aby bylo evidentne spravedlnosti ucineno za dost, v muzeu posledni den jsme nejak o knihu prisli. Najednou jsme zjistili, ze ji nemame. Spravedlnost. Kdyz jsme prijeli na letiste, prebalovali jsme batohy a vyhazovali stare obleceni, boty, dziny a tak; jednak proto, ze uz se to vazne neda dal nosit a taky abychom se vesli do povolenych poctu kg. Mimochodem, do 5-ti min. od vyhozeni mych odrbanych platenych kalhot do kose na damskem WC zmizely. Snad budou jeste dobre slouzit. Pri tomhle prebalovani jsem zjistila, ze jsem zrejme na hostelu nechala cepici z Bolivie. To me vazne mrzelo, byla krasna, takovou v Evrope nekoupim. Ale co se da delat. Nasledoval check-in. "Jeste musite zaplatit mistni taxu." Coze??? Vzdyt mame vsechno v cene letenky, ptali jsme se na to. "Ne, je mi lito, Ekvador to ma jinak. Taxa na jednoho je 40USD". Coze??? Byli jsme celi stastni, ze jsme usetrili 60USD, ktere smenime v Londyne na GBP a nemusime uz nic vybirat. Ach jo, co se da delat. Bankomat vedle bunky na placeni poplatku fungoval. Tak, jak to funguje v celem Ekvadoru, funguje to i letisti, zmatky, neorganizovanost. Ale pasy nam kontrolovali min. 6x. Na ten muj se divali zvlast se zajmem a nekolikrat si dlouze overovali, ze na tenhle emergency pas muzu do Evropy. Pri techto dukladnych kontrolach, roztrhla pani obal na Danuv pas. To uz vytoci ... "?Seňora?" "Perdon, se rompio." Ustali jsme i zpozdeni, ktere se dalo cekat a adios.

Ekvador je uzasny. V male zemi je videt spoustu ruznych veci: Andy, dzungle v Amazonii, more a plaze, ostrovy, destne lesy, atd. Den a noc jsou tady cely rok stejne, 12h slunce, 12h tma. Pocasi je ruzne jen v tom, jestli je zrovna obdobi destu nebo sucha, ale teploty jsou cca stejne cely rok. Lide jsou mili, usmevavi, je to hodne podobne jinym latinskym zemim. Treba i to, ze moc nepestuji ohledy k druhym, potrebuji se nekam dostat, neco koupit, na neco se zeptat? Prece nebudou cekat, az budou lide pred nimi hotovi; chteji se zeptat ted, tak ted se natlaci dopredu, na coz jsme si za celou dobu nezvykli, natoz se tomu prizpusobili. Stejne tak jsme si nezvykli na to, ze nikde nic nezacne na cas a vsechno je "tranquilo". V cele latine jsou podobne/stejne i jejich zvyky a obchodni zrucnosti a schopnosti at uz na trzich nebo v autobusech. Nastupuji na trase do autobusu a snazi se prodat maximum sveho zbozi, patricne u toho vykrikuji co prodavaji a za kolik, takze atmosfera v autobuse jiz tak hlasita diky muzice pustene nonstop po celou dobu jizdy (coz je nekdy i 12h). Po nekolika kilometrech z autobusu vystoupi a jdou cekat na autobus v opacnem smeru. Pokud nenosi tradicni obleceni, nosi prevazne teplaky. Je tady proste bida. Aby se citili patricne dost na urovni, dodava jim sebevedomi coca-cola. Dan to tvrdil uz od prvni chvile, ale ja jsem to uznala az v posledni zemi. Oni si proste mysli, ze coca-cola je to nejlepsi, co mohou pit, je to prece z USA.

Blog dopisujeme uz z Cech. Vsechny lety Quito - Guayaquil - Madrid - Londyn - Katowice probehly v poradku. Spousta zazitku se nam do blogu nedostala, ale v hlavach mame vsechno dukladne ulozene. Byla to skvela zkusenost, perfektni cesta, jsme radi, ze jsme na ni odjeli. Jedno z mouder Komenskeho rika, ze clovek by mel 8h spat, 8h pracovat, 8h si uzivat. My jsme cca 10h spali a 14h si uzivali a byla to nadhera; odmena za to, ze jsme pred tim malo spali, hodne pracovali a jen malo si uzivali. Ted budeme delat vsechno proto, abychom pana Komenskeho poslechli.

Brzy ahoj

M a D