Ahoj vsem,

dalsi staci byly Andy. U more se nam sice libilo, ale my tak nejak na jednom miste moc nevydrzime, co se ted vydat zase do hor, tzv. Quilota loop pry stoji za to. Vesnicky v centralni oblasti And, kde ziji mistni "indigenas" a kde se pry pred nekolika stoletimi zastavil cas. A tak jsme se z 0mnm vyskrabali az do cca 3,8tis. mnm. Vyskrabali skoro doslova, protoze autobus jel posledni usek skoro krokem, pruvodce rika, ze na kazdych 1000m se stoupa o 30m. Nicmene bylo nam jasne, ze tahle cesta bude dloooouha a tak jsme ji rozdelili na dve casti. Prvni den jsme chteli prespat ve meste Quevedo, stale jeste v nizine, kde nic neni, je tam akorat nepochopitelne draho, takze sehnat levne ubytovani navic u autobusoveho nadrazi, abychom rano jen naskocili do autobusu, byla potiz. Dokonce nam mistni radili, kterym smerem opravdu nehledat, neb bychom se nemuseli vratit zpet celi. Ale naslo se a levne a dokonce, a to tu jeste nebylo, s bazenem. Druhy den jsme se vydali na splhani do vysek. Serpentyny nedelaly dobre ani mistnim, slecna za mnou bohuzel blinkala do prostoru mezi okno a moje sedadlo, ale ja jsem to statecne ustala. Projizdeli jsme nejdriv mezi tropickou vegetaci, pak destnymi lesy, stridave v mlze a za deste, a pak uz jen pastvinami v horach. Krasa. A nahore ty vyhledy. Jedina vada na krase byla, ze diky velke oblacnosti, kdy se mraky valily mezi horami nebyly videt nejvyssi vrcholky And, ale i tak to byl zazitek.

Autobus nas vyhodil na okraji vesnicky Zumbagua. Dan rano vyrazil jen v kratasech a tricku s kratkym rukavem. Uz cestou bylo jasne, ze venku prituhuje. Kdyz jsme vystoupili z autobusu, teplotni sok se dostavil a zacali jsme se priodivat. Ubytovani jsme nasli velce rychle, mistni pan se nas po 5min chuze ujal a nabidl nam ubytovani v jeho penzionu. Presne jak pise pruvodce, ubytovani skromne, ale hezke, navic ne v centru a asi tu ani nikdo nebydli a cenu jsme opet o neco stahli. Zadne topeni se tady nevede, v noci bude asi krusno. Ten den jsme si udelali jeste malou prochazku po okoli, ale jen malou, protoze nadmorska vyska zacala opet pusobit a hlava zacala bolet (a nepustila az do posledni chvile). Mistni deti, neuveritelne spinave, hrajici si u vody s odpadky, kde se zaroven pase prase, nam zacali ukazovat, jak umi rozdelat ohen a zacali se nam nastavovat na foceni naprosto automaticky.

Vesnicka je znama predevsim svym sobotnim trhem, sjizdi se sem vsichni mistni i nemistni ze vsech okolnich kopcu a snazi se prodat vsechno, co za tyden vypestuji, vyrobi, upecou. Byl patek, zitra se zucastnime marketu. Lide tady ziji velmi tradicne, hodne skrovne, tradicne se i oblekaji. Zeny nosi napr. pouze tradicni sukne, podkolenky sice az k sukni, ale zadne silonky, nic takoveho, na nohou lodicky na nizkych i vysocich podpadcich a v nich pak litaji cely den i po horach (nechapu), pres sebe hozeny nejaky satek, nebo trochu teplejsi ponco, na hlave klobouk, nektere i s pavim perem. My jsme meli na sobe dve tricka, mikinu a bundu a troufnu si rict, ze nam byla zima, ale oni jsou zrejme zvykli. Jejich krasna nafialovela licka napovidaji, ze je tam sice zima, ale kdyz sviti slounicko, dost to pali. To jsem si vyzkousela na vlastni kuzi, opet. Sobotni market zacina kolem 6:00 a je tak do 14:00. Tak jsme se zmrzli vykopali z posteli na 9:00 a ve meste uz to zilo. Vsude davy lidi, vsichni vychvalovali svoje zbozi a snazili se prodat maximum. Na trhu jsme se i vyborne a levne nasnidali. Lide jsou tu hrozne mili, vsichni se usmivaji a vsichni se zdravi, zdravili dokonce i nas, proste jako na vesnici. Dalsi plan znel jasne, presunout se do vesnicky Tigua zname mistnimi maliri a zpet se vratit po svych pres kopecky cca 10km a uzit si vyhledy. Maliri maluji zasadne jen zivot mistnich lidi v horach. Nekteri z nich jsou dokonce celosvetove znami, vystavuji sve obrazy i v zahranici. V autobuse se se mnou dal jeden dokonce do reci. A ze tedy prvne musime do jeho atelieru, kde ma obrazy on i dalsi cleni jeho rodiny. Mala vsuvka, zjistili jsme si pred autobusem cenu jizdneho - 0,30USD/osoba, tu jsem si overila v autobuse u mistnich, kteri ji upravili na 0,50USD. OK, pripravila jsem si do ruky 1USD za dva listky. Vyberci si automaticky rekl o 2USD. Coze? Jen 1USD, ne? Ok, tak jo. Malire jsme se pak cvicne venku zeptali, kolik platil on ... 0,25USD. No jo, no. Jeho atelier byl malicky, obrazky jednoduche, ale hezke. Jo, jeden si koupime, jen malicky, ale nejdriv se pujdeme podivat jeste jinam. Videli jsme dost del, ale nakonec jsme se vratili k nemu. Umelci se sice musi podporovat, ale stahli jsme ho na cene, co to slo, z puvodnich 8USD na 4USD. Doufali jsme, ze se zpatky muzeme vydat nejakou mistni cestickou nez po hlavni silnici, coz se povedlo az tak po 5km. Vybrali jsme si nejakou cestu vypadajici, ze vede smerem k vesnici. Aspon se poradne projdeme. Cestou nas mistni odrazovali: touhle cestou ne, ani touto, tamtou taky ne, lepsi je se vratit. Ne, vesnici z vysky vidime, nejak se dolu dostaneme, i kyby to zadnou cestickou neslo. Nakonec jsme se vrhli stremhlav dolu po nejakem kopci, vesnice stale pod nami, takze ztratit se nemuzeme. cestou jsme potkali ve svazich jen lamy, asi se dost divily, co tam delame. Utahani jak kotata jsme dorazili do vesnice a dali si obed v mistnim comedoru za 1,5USD, cena dosud naprosto nevidana, a to bych zrovna tady cekala vysokohorskou prirazku. Vecer jsme se poptavali po vesnici jak se dostat do dalsi vesnice Quilotoa a k mistnimu jezeru, protoze autobus jede az odpoledne. Rano urcite nekoho mistniho chytite, kdo vas tam hodi, standardni cena je 5USD, min. 3USD. Cestou na hostel nas zastavilo auto, jestli nechceme rano na jezero, treba za 5USD? Chceme, ale za 3 USD. Ok, za 4USD? Ne, za 3USD. Ok. A je to.

Rano jsme se presunuli do vesnice Quilotoa, ubytovali se v hezke ubytovne, kterou spravuje mistni rodina, je to se snidani a veceri a hlavne jsou v pokojich kamna. Pak jsme vyrazili na trek kolem mistniho jezera, ktere lezi primko v krateru byvaleho vulkanu. Jezero podle mistnich legend nema dno. Veda a technika to sice vyvraci a mluvi o hloubce 250m, ale to neni dulezite. Trek ma trvat mezi 4-6h. Byla to krasna celodenni prochazka, trvala nam se vsemi prestavkami na foceni a oddechy tech 6h. Nikdy bych nerekla, ze to bude tak dlouho trvat. Cesta vede vetsinou po hrebeni krateru a tezko rict, jestli jsou hezci vyhledy do krateru nebo z nej, je to porad nahoru a dolu, bylo tam take nekolik prikrejsich stoupani, celkem mela trasa cca 12km. Dorazili jsme zpet kolem 16h, uz aby byla vecere. Ta bude ale az v 19:30. Tak si dame nekde aspon caj a v teple u kamen preckame. Caj uz vysokohorskou prirazku doznal, ze standardni ceny 0,25USD se vysplhal az na 0,75USD. Co se da delat. Vecer se na hostelu seslo cca 20 ubytovanych cizincu, poklabosili jsme, zazehli v kamnech a sli spat. Byli jsme tak utahani, ze jsme i zapomneli vyskouset horke kameny do postele, ktere byli na kamnech celou dobu pripravene.

Puvodne jsme chteli pokracovat po celem okruhu po mistnich vesnickach dal, ale dalsi doprava se ukazala vic nez komplikovana. Autobusy jezdi pouze ve 3am a to opravdu vstavat nebudeme a mistni lide nas jednotlive trasy klidne budou vozit, ale uz prvni trasa jen 22km mela byt za 25USD, protoze cesta je pry opravdu strasna. Tolik nedame a tak jsme zvolili strategii vratit se po okruhu zpet pres vesnici Zumbagua a tuto cast ukoncit. Presunuli jsme se az do mesta Latacunga, kde jen prespime a pojedeme dal. Z mesta jsou pry krasne vyhledy na najvyssi horu Ekvadoru, Cotopaxi. Ovsem, kdyz neni zatazeno a neprsi. Prselo.

Mejte se krasne.

M a D