Na západní pobřeží jsme se dostali soutěskou Buller Gorge a pobřeží procestovali od severu k jihu. 1. zastávka byla v Karamea – Nikau trek. Krátký okruh buší. V místě kde končí Heaphy trek. Po hodině nás vyhnalo obrovské množství sandflies. (Malé mušky stokrát horší než komár). Další zastávkou byla pánev Oparara. Nádherné místo vápencových útvarů a původního pralesa s kosterními nálezy ptáka Moa. Nevýhodou byla větší vzdálenost od civilizace a dostupnost pouze nezpevněnou cestou. Ta byla tak kvalitní, že jsme přišli o zadní tlumič na autě. Nezbývalo nám nic jiného, než přilepit tlumič páskou k podvozku a pokračovat v cestě. Nejbližší servis byl 100km a druhý den nám tlumič vyměnili. Pokračovali jsme dále do Westportu, kde jsme při západu slunce pozorovali kolonie lachtanů. Další den nás čekali Pancakes Rocks, které nás zklamali návalem turistů. Navečer jsme dojeli k Lake Benner a v 10 večer jsme nasadili čelovky a vydali se na noční túru buší, kde je možné vidět ptáky kiwi. Po 2 hodinách jsme ale žádné nezahlédli ani nezaslechli.  Nakonec jsme raději koukali na souhvězdí na noční obloze podle mapy. Ty se nikam neschovávaly. Přes Greymouth jsme jeli do Hokitika. Tam se nejvíce těšila Lucka, protože je to oblast zeleného kamene Jade (Ponunamu). Rozhodli jsme se napřed projít obchody ve městě a nabrat inspiraci a zjistit jak vypadají a kde se dají najít. Pár kamenů jsme našli, navštívili okolní treky, vodopády a navečer se pokochali pohledem na zářící světlušky. Další zastávku jsme udělali ve zlatokopeckém městečku Ross a pomalu se přibližovali k prvnímu ledovci. Ledovec Franz Josef byl úžasný, ale druhý ledovec Fox se nám líbil víc. Po cestě k Foxovi bylo barevné jezero i cesta byla dobrodružnější a místy jsme skákali po šutrech přes řeku a jednu museli brodit. Nakonec jsme udělali zastávku v Gillespie Beach a uvařili nějaké jídlo. Prošli se po velice drsné černé pláži plné naplavených dřev. Moře bylo dost rozbouřené a bylo se na co dívat. Na závěr dne jsme obešli jezero Matheson, kde se zrcadlí Mt.Cook a Mt.Tasman. Opravdu tam stály a neuvěřitelně se na hladině promítal jejich obraz, až se nám tajil dech. Stmívalo se a všude bylo ticho a klid.

Druhý den jsme šli velice náročným terénem celodenní trek – Coplan. Šli jsme 1 denní část, ale tam i zpátky. Nakonec z toho bylo 34km těžkým terénem. Naštěstí byly uprostřed treku nádherně barevná přírodní termální jezírka. Díky nim to stálo za to, dali odpočinek nohám a došli jsme i druhý úsek. K autu jsme se vrátili před setměním v 9 večer. Po cestě se stoupalo do kopce proti proudu řeky. Nechybělo také pár kamenitých úseků. Míjeli jsme bažinatou část, cestou jsme šli i přes několik vysutých mostů, kořenový a suťový úsek byl dost náročný. Na cestě zpět se nohy zvedaly automaticky a neklopýtali jsme mezi kořeny. Taky jsme museli nabrat tempo, abychom došli za světla, protože čelovky jsme samozřejmě zapomněli v autě. Byli jsme tak vyřízení, že jsme si dali s trekama 3 dny volno.

Na další den jsme jen pokukovali z výhledů na moře. Zkoušeli zahlédnout velryby a tučňáky ale viděli jsme jen lachtany povalující se na pláži. Dojeli jsme do Haastu. Asi tak 5 a půl baráku a vše strašně drahý jako jinde na konci světa. Z Haastu jsme se vydali prozkoumat úplnou pustinu asi 30km po nezpevněné cestě podél řeky do hor. Na konci nás čekaly červené skály, které zas tak úplně červené nebyly, navíc to vypadá na další poruchu auta. Zachránila to řeka, u které jsme po delší době hledání našli pár zelených kamenů. U těch kamenů je to vše dost nejistý. Ptali jsme se místňáků, maorů a prodejců v tradičních obchodech a jejich názory se dost liší. Připadne nám, že sami neví co je Jade a co serpentin. Pro nás jsou to však krásný zelený kameny J.

Západní pobřeží je pro nás Jadeitová část NZ.