HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Lenkaplenka

(Lenka Rašková)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Lenkaplenka  /  Trampoty brněnské učitelky v Paraguayi  / 33. Štědrý den u Pacifiku

33. Štědrý den u Pacifiku

Chile

Vytvořeno: 12.01.2014


Nastal Štědrý den, jaký jsme dosud opravdu nikdo nezažili. Pája se ládoval práškama na zub, já jsem zatínala zuby, protože mě bolela noha, takže mě taky bolely. Burácející potok, kemp, dorážející ovády i ospalé obyvatelstvo Morálních lázní jsme zanechali jejich osudu (aniž bychom se tam vykoupali, bazének vypadal opravdu oproti Baños Colina nevábně), hodili jsme bágly na záda a brzo ráno vyrazili chytit kamion, ježto to dle několikadenního pozorování vypadalo, že ráno mířívají do údolí. Od oběda už se prý nikde nic nepohne, začínají Vánoce (i když svátek slaví Chilané jen 25. a mají Santu Clause, jí krocana a to všechno na americký způsob). Na úvod jsme měli obrovské štěstí: hned první projíždějící auto nás vzalo. Byla to paní v camionetě vezoucí svou starou matičku nebo tetičku na svátky do údolí. Udělala po cestě dobrý vánoční skutek, svezla nás ale opravdu jen kousek do již známé osady El Volcán, z dnešního pohledu tentokrát PRVNÍ minicivilizace. Z Volcánu jsme si to namířili pěšky do dalšího místa na trase, oblíbeného kempu San Gabriel, kde jsme doufali přespat, kdyby bylo nejhůře (povykující dělníci snad na Vánoce proboha jedou dom, nebo ne?) Když jsme tam už už byli (několik km polykajíce prach projíždějících kamionů, odhánějíce hovada, skuhrajíce na zub a nohu, vyhlížejíce, kdy se přidá nějaký pes), stal se zázrak. Jeden kamion zastavil. Kamioňák byl velký sympaťák a svezl nás nejen do San José, odkud už jezdí denně MHD, ale dokonce až skoro do Santiaga, prý abychom ušetřili za autobus. Pánbů mu to oplatí na dětech. Zachránil nám nejen životy před bídným zhynutím, ale i Štědrý večer. Na santiagském předměstí jsme přesedli do autobusu, ten s námi po velkém kroužení a stání na každém rohu šťastně dorazil na metro, metro nás dovezlo na autobusový terminál, tam jsme snědli první z dlouhé řady megahotdogů, zde zvaných „completo“ (je v tom fakt kompletně vše, kečup, tatarka, hořčice, chilli omáčka, jakási zelená avokádová hmota a dokonce i ten párek nakonec), trochu si pobloudili mezi davy v místní Megavaňkovce (nebylo vidět, že by nějak prožívali Vánoce v rodinném kruhu, v Santiagu to žilo), nechali se vyplivnout na místní Megazvonařce (všude davy) a s úlevou zasedli do autobusu směr Valparaíso. A to vše v časovém rekordu, neboť bylo teprve 15h. Kluci opět celou cestu prospali, ale mi to nikdy nedá a prostě se musím dívat z okna. Přece to neprošvihnu, když můžu vidět kus světa. Do Valpa není daleko. Velké hory střídají menší, ale pořád hory, hory, hory a rokliny porostlé tu větším, tu menším roštím a kaktusy. Až se nakonec sérií slamů jednou takovou roklí spustíte přímo k oceánu. Měla jsem od Dalky a Toma tip na jeden hostal blízko nádraží a tam jsme nakonec zůstali 4 dny a seznámili se s místními Indy, věčným Francouzem a další pestrou havětí. Náš pokoj sice neměl okno (teda měl, ale na chodbu), zato byl celý hostal krásně vyzdoben notami a fotkami slavných hvězd. Na dámy se chodilo k Merilyn, na pány k Jamesovi Deanovi. Sice nám řekli, že bude těžké najít nějaký podnik otevřený, protože se ze zákona na Štědrý den dělá jen do 12h a hospody mají otevřeno do 18, my jsme se přesto nechtěli vzdát štědrovečerní večeře. A protože jsme byli u moře, doufali jsme i v nějakou tu rybu, ačkoli jsme si nedělali iluze, že by to byl zrovna kapr. Vyrazili jsme tedy do ulic s úmyslem dát si do nosa. Na ulicích to žilo, v parcích pořádali vánoční trhy s dosti kýčovitým obsahem stánků, všude bylo plno somráků, ožralců, toulavých psů, jejich exkrementů a neskutečného brajglu kam oko pohlédlo. Nevěřili jsme svým očím. Valpo bude silné kafe. Hostálci měli pravdu, byl večer a všude zavírali a balili, osazenstvo barů se vyhozeno přesouvalo do ulic a parků. Všude se honily smečky prašivých psů a lovily v odpadcích něco k snědku. Objevili jsme otevřenou restauraci Tenedor libre (Svobodná vidlička) – takový ten podnik, že zaplatíš paušál a pak zbodneš, kolik sneseš. To byla ta pravá sváteční výzva. Měli i smažené ryby a spoustu dalších lahůdek, především výborné hovězí kostičky na medu a á la guláš. Hudební doprovod toho všeho: karaoke s populárními vánočními melodiemi. Veselé Vánoce! Vítejte v Pacifiku!Vytvořil: Lenkaplenka   Zobrazeno: 396x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku