Poutníci se deštěm valí,

cíl cesty je Okanagan Valley,

pouště jsou tam kapesní,

o dešti tam chřestýš sní.

Jen když tam náš tým dorazí,

chčije a chčije, no to nás snad porazí.

 

Sady plné ovoce,

Česi kradou, kdo co chce.

Na klidu nám nepřispěje,

jdeme k autu, něco se děje.

Auto nejde otevřít,

není totiž naše – shit.

Za uši si nyní píši,

naše auto jest Mitsubishi.

 

Kelowna je město pěkné,

„Jdem na sushi.“ Luci řekne.

Černé fáro zaparkujem,

do města se courat půjdem.

Všichni platí a my ne,

pokuta nás nemine.

 

Potmě jdeme tábořit,

probouzí nás slunce svit.

Pak první park na cestě,

zdoláme s jazykem na vestě.

 

Revelstoke toť park je zvoucí,

vyhlídka je kulervoucí.

Spíme u jezera Eva,

nekoupe se Adam ani Eva.

Všichni smrdí – neva.

 

Teplota je vratká,

k ránu padne jinovatka.

I když ráno zima je ti,

dojem: pět andulek z pěti.

 

A co nás teď čeká?

Dvě horská modrá oka.

Jezera Miller a Jade na nás mrknou,

až se čočky našich kamer leknou.

Modrá modřejší než nebe,

jen ta voda trochu zebe.

 

Počasí se tváří vlídně,

v parku Glacier prší jen dvakrát týdně.

Od pondělí do středy a od čtvrtka do neděle,

nám však počasí vyšlo skvěle.

 

Balu pass je příjemný trek,

nahoře je dobrý piknik flek.

Když se sem člověk dovalí,

vidí ten krpál a zpomalí.

Pak nadzvedne obočí

a zří horské louky úbočí.

 

Černý medvěd se na nás řítí

a my si pomyslíme: „Včil jsem v řiti.“

Medvěd se však zastaví

a svou tvář nám nastaví.

Foťáky nám cvakají,

naše srdce plesají.

 -----------------------------

INTERMEZZO I

Tři dny staré ponožky,

neoddělíš od nožky.

Spodky měním častěji,

po dvou dnech už smrdějí.

Ponožky teda taky,

ale je to z větší dálky.

 

Když je teskno a je mráz,

ticháčka si uděláš.

Do auta i do stanu,

jen s maskou se dostanu.

Je tam sice trochu dusno,

ale zato všichni rychle usnou.

 -----------------------------------

Po ledovcích, ohó,

čeká nás park Yoho.

Z dvousetmetrové výše,

padá voda v celé své pýše.

Indiáni ji Takakkaw říkají

a člověk žasne potají.

 

Druhý den ráno, než mlha se nadzvedne,

školní autobus na parkovišti nás vyzvedne.

Za bratru patnáct babek,

máme naklepanej zadek.

Po třiceti minutách třasu,

vejráme na tu krásu.

Jedinou to má vadu,

sníh vepředu i vzadu.

Od úst nám jde pára

až k jezeru o Hara.

 

Kouzelný dědeček, co běhá jak hřebeček,

řekne nám, jaký tu zdolat kopeček.

Údolí jsou noblesní

a výhledy epesní.

Běhají tam veverky a svišti,

a pišťuchy kolem piští.

Tahle krása slovy popsat nejde,

na fotky se ale vejde.

 

Zato u Lake Louise jezera,

přestává to být nádhera.

Všude turistů jsou mraky,

za zády se tyčí paneláky.

Prý zámek se to nazývá,

hrůzou lavina se ozývá.

Z tohoto místa rychle pryč,

hurá do Jasperu - toť menší kýč.

 

Z nádherné cesty není nic,

jen medvědy vidíme u krajnic.

Nebýt té mlhy výhled je bohový,

my však vidíme kulový.

 

Na jih od Jasperu se nám zlepší nálada,

pět malebných jezer se tam rozkládá.

Navečer jedeme po Maligne Road,

náhle musíme brzdy zadupnout.

Los wapiti se tu promenuje

a svými parohy ohromuje.

 

Pršelo na nás celou noc,

ráno počasí zas nic moc.

Vylezem na kopec nad Maligne Lake,

obloha vypadá jak velký milkshake.

Špína a pot se na nás kupí,

do horkých lázní jdem smočit chlupy.

 

 Po pramenech neleníme,

pod vrchy Mount Robson spíme,

hora toť nejvyšší v B.C.,

pod oblaky věčně spící.

Jezero hezky se modří

na něm jsou kry ne zrovna obří.

Cesta trvá osm hodin tam a sedm dolů,

večeříme u kamenného stolu.

Potkáme tam rodinu českou,

hned nám poradí cestu hezkou.

 

Večer vidíme lososy se třít,

plavou si sem zaš***t a zemřít.

Další den čeká nás cesta dlouhá,

stačí nám na ní 12-ti hodinovka pouhá.

Míjíme Wells Grey park a Fraser řeku,

počasí je už zase k breku.

 

Trajekt nás zaveze k Vancouver ostrovu,

už zase dáváme pohorky na nohu.

V pralese vidíme cedry a douglasky,

ze slunce nevidíme ani odlesky.

 

Poté co opustíme les,

jsme ve Victorii, kde chcíp pes.

Následuje pláž Juan de Fuca,

není tam noha ani ruka.

Velryby se nám schovaly v mlze,

vidíme jen tuleně a mlže.

 

Jedeme zpět a v 7:09,

v zatáčce náš čtvrtý medvěd.

Jedeme dál a nato tata,

jsou tu hned dvě medvíďata.

 

Toť konec naší básně,

mějte se všichni krásně.

Andy Kanadě teď dává sbohem,

odteď cestování už jen s Tomem.

 

Zdraví

T - Tom water manager

A - Andy všehonoš

L - velitelka výpravy a pozorovatelka divé zvěře

K - Kačík food manager

 

PS: Kdyby Vám snad nebylo jasné co jsme to vlastně všechno zažili, tak piště, rádi se s Vámi podělíme o detaily.

PPS: Fotky snad budou brzy na Picassa nebo na Facebooku.

 

Reagovat

Jméno:

Reakce: