Tak nastal čas rozloučit se s Kiwíkowem, byla jsem tu přesně půl roku a dva dny a teď už sedím v letadle směr Singapore a pak Ho Chi Minh City.

Poslední měsíc na Zélandu jsem opět strávila na cestách. Mamka a Ondrášci s sebou přivezli skvělý počasí a na jižním ostrově nás celou dobu doprovázelo sluníčko. Na jižáku jsme vesměs kopírovali mojí trasu z listopadu. Z původního programu jsme museli vypustit Christchurch kvůli zemětřesení a pak i Arthur’s Pass, protože mi sem z Čech dorazili o den později, než mi celou dobu tvrdili. I tak jsme toho viděli hafo a najeli jsme bezmála 5tisíc kilásku. Viděli jsme ledovce a kry na Mt. Cooku, zvířecí trio (tučňáky, lvouny a albatrosa) v Otagu, Queenstown obklopený zasněženými vrcholky hor, velkolepý Milford Sound, ledovce na západním pobřeží, palačinkové skály s tryskající vodou, tuleně na Cape Foulwind a kapradí, rejnoka a zlaté pláže na Abelu. Já jsem se ale mnohem víc těšila na severní ostrov, který jsem ještě neprobádala. Ten zdobí místo alp sopky a sopečná jezera, z Wellingtonu jsme teda zamířili k obrovské sopce Mt. Taranaki, která dokonalým jehlanovitým tvarem připomíná Fudji v Japonsku. Pak jsme to vzali středem přes Tongariro NP (Tongariro Crossing, údajně nejúžasnější jednodenní track na zeměkouli, jsme kvůli počasí bohužel museli vypustit) a pak jsme pokračovali dál k sopečnému jezeru Taupo, na ochutnávku vín do Hawke‘s Bay a pak už do smradlavé Rotorui na čmoudíky, gejzíry a prdící bahno. Odtamtud už jenom letmo přes poloostrov Coromandel a na Cathedral Cove. Bay of Islands jsme kvůli špatné předpovědi počasí vypustili úplně a radši zůstali o den dýl Aucklandu, kde už zase svítilo sluníčko a tak jsme vylezli na pár sopek (v Aucklandu jich je skoro 50), odkud byl super výhled na město. Ondra fotil ostošest, takže si všechno budete moct prohlídnout na fotkách (až je všechny protřídím a najdu normální připojení, abych je mohla uploadovat).

Jinak musím „účastníky zájezdu“ pochválit, nezlobili, kam jsem je postavila, tam jsem je i našla, z Čech mi přivezli vánoční cukroví a české sladkosti, vařili mi, myli nádobí a každý den jsme v rámci poznávání zdejší kultury ochutnali aspoň jedno místní víno.

Po jejich odjezdu se mi naskytla příležitost vyzkoušet na vlastní kůži kiwáckou pohostinnost, takže jsem místo dalšího cestování nakonec zakotvila v Aucklandu a týden jsem zůstala u kiwačky Sharyne, která mě pozvala k sobě domů a díky níž jsem se v Aucklandu necítila osaměle. A pak už jsem se tu konečně sešla se Sykčou a jejími kamarády Markétkou a Tomem, se kterými jsem předoslavila svoje 72. narozeniny (jiná čísla nebyla) v pokoji krásně vyzdobených rozvěšeným prádlem (nefungovala sušička) a s pravým čokoládovým dortem (mírně vysušeným). Pak už jsme všichni společně vyrazili na sever, k jeskyním, u kterých jsme si v autě zahráli Bang a pak do nich nakonec nešli, protože nepřestávalo pršet, k Hudertwasserovým záchodům v městečko Kawakawa a pak do Paihii a Waitangi, kde jsme si udělali krásnou procházku kolem největší maorské válečné kanoe (kam se buď dalo dojít přes hlavní vchod po zaplacení 25 dolarů nebo procházkou po pobřeží zdarma). Tam jsem se s ostatními opět rozloučila a zamířila zpátky do Aucklandu, abych druhý den nasedla na letadlo do Vietnamu.

…(teď už nejsem v letadle, v busu z HoChiMinhu do Mui Ne) Asi by to chtělo ještě nějaký závěrečný ohlédnutí, ale jelikož jsem trochu ve skluzu se psaním blogu a už se mi zas hromadí nové zážitky z Vietnamu, tak to vezmu stručně. Zéland je překrásná a čistá země, kde příroda ukazuje svojí krásu a zároveň ničivou sílu. Já jsem tu během půl roku zažila zemětřesení, povodně a den před odletem z Aucklandu jsem se těsně minula s tornádem. Ale když se zrovna příroda nezlobí, tak je tu krásně a krajina je neuvěřitelně rozmanitá – od hor, po jezera, pláže, sopky, ledovce, kapradinové lesy, vodopády a nevím co ještě. Můžu potvrdit tvrzení všech cestovatelů, že jižní ostrov je hezčí než ten severní, ale možná je to jen tím, že na severu jsem už skoro netrekovala a všechny ty pláže, kopce a ovce jsou si podobné, takže už člověka tak neudivují.

Tímto se loučím se čtenáři Kiwi news a zvu vás na novinky z Viet Namu.

Zdravím do Čech, Německa a Kanady a snad i Keni…nevím, kdo všechno mě čtete.

paaa Lůca