HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Lucie-Kinkorova

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Lucie-Kinkorova  /  TAMASHA MASALA 2009 - Indie, Pakistan, Tibet...  / Kuzum-la (4 500mnm), jezero Chandratal (4 300mnm) TREK – Chaplin na sněhu, ale s horami nejsou žerty (09.06.2009)

Kuzum-la (4 500mnm), jezero Chandratal (4 300mnm) TREK – Chaplin na sněhu, ale s horami nejsou žerty (09.06.2009)

Vytvořeno: 09.06.2009


Pro většinu z vás je asi těžké představit si sníh v červnu. Ale když ho máte plné nejen kecky, ale i trekovky, je najednou až příliš reálný. Sněžná pláň všude kolem nás, kam oko dohlédne. Petr razí cestu. Chvíli se mu daří jít po sněhu, ale po pár krocích se propadá po stehno. Opatrně se dere z díry a zkouší krok druhou nohou. Sníh chvíli drží, ale v zápětí se Petr hroutí metr hluboko jako postřelený srnec. Zkouší lézt po čtyřech, ale propadají se mu ruce. Sníh je už moc natátý, aby po něm šlo chodit bez lyží nebo sněžnic, které pochopitelně nemáme. Co bychom s nimi ty první 2 měsíce v radžestánské poušti a bombejské džungli také dělali.

Z dálky vypadá Petrovo neúnavné snažení se o chůzi po sněhu velmi groteskně. Ale s téměř třiceti kilogramy na zádech a mokrými botami plnými sněhu to žádná legrace není. Vyrážím v Petrových hlubokých stopách. Překonali jsme několik sněhových kotlů a jazyků. Už vidíme jezero Chandratal. Jsme v nějakých 4 700 m.n.m., v nejvyšším bodě dnešní vycházky. Od teď to bude jenom dolů. Kudy přesně, to bohužel nevíme, protože cesta pod sněhem není vidět. Na dalším sněhovém jazyku zahazuje po pás zabořený Petr batoh a nadává. Už nemůže ani metr. Za poslední 3 hodiny jsme ušli sotva 2 kilometry.

Spekulujeme, že největší sněhový kotel, který máme před sebou, sjedeme po zadku. Pak se ale nemáme šanci vrátit. A co když nenajdeme cestu nebo nebude schůdná? Vytahujeme krky seč můžeme, abychom zjistili, jestli se od jezera dostaneme spodní cestou podél řeky. Nic nevidíme. Terén je moc členitý. Nemá to cenu, vracíme se do Kuzum-la a stopujeme na druhou stranu sedla – do Batalu. Jenže nic nejede, takže nám nezbývá než jít pěšky podél až pětimetrových hromad sněhu odhrnutého z cesty. Občas se kloužeme po zadku zkratkami mezi serpentinami.

Jaké je naše překvapení, když se v čajovně v Batalu dozvídáme, že kdybychom pokračovali dál v treku, dojdeme na ledovec, který je údajně třeba slanit, aby se člověk dostal k jezeru. A i kdyby tam nebyl ledovec, spodní cesta od jezera podél řeky do Batalu je prý ještě zasněžená a nedá se tudy chodit. V Himalájích se vyplatí nehrát si na hrdiny a vrátit se.


Naše fotky z Himachalpradeshe:

http://www.flickr.com/photos/luciekinkorova1/sets/72157619128485472/

Vytvořil: Lucie-Kinkorova   Zobrazeno: 422x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku