HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Lucie-Kinkorova

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Lucie-Kinkorova  /  TAMASHA MASALA 2009 - Indie, Pakistan, Tibet...  / Rupinovo sedlo TREK (4 500mnm) – když se bohové v Himalájích rozzuří (22.05.2009-28.05.2009)

Rupinovo sedlo TREK (4 500mnm) – když se bohové v Himalájích rozzuří (22.05.2009-28.05.2009)

Vytvořeno: 28.05.2009


L: Cesta nádherným údolím s tyrkysovou ledovcovou řekou a jedlovým lesem a posléze travnatým údolím končí po několika dnech pod 500 metrů vysokým vodopádem. Tady končí i veškerá sranda. Stoupáme po téměř kolmé cestě až ke sněžnému mostu přes řvoucí valící se vodopád. Přes něj se nám moc nechce, ve sněhu jsou trhnliny. Tak pokračujeme výš. Přes zasněžené skály a sněhové jazyky. S batohem na zádech to spíš nejde než jde. Ale už tam skoro jsme. Teda tak to vypadá zespodu, čert ví, co je nad námi. Ale tuhle poslední skálu nepřelezeme ani s největším odhodláním. Nejsme horolezci, nemáme lana ani nic. Jdem dolů.

Petr zkouší sněžný most. Krok, dva a už se boří víc než po kotníky. Ztratili jsme moc času lezením po špatné straně, sníh už je natátý. Petr padá na bok a sune se přes most. Nad vodopádem radí Trekking in Indian Himalaya LP průvodce, abychom pokračovali dále do kopce. To je fajn vtip, když stojíme proti celému amfiteátru kopců, které jsou ještě ke všemu v mlze.

Skáču v Petrových stopách tam, kde se nepropadl do sněhu hlouběji než po kolena, jinde je rači opatrně oblézám. Nejsme daleko od 4 500 mnm. Další kolmý svah, tentokrát výhradně sněhový. Jsme nahoře, ale sedlo tu rozhodně není. Jen mraky sněhu. Jdem dolů.

Černé mraky pohlcují vše kolem nás bleskovou rychlostí. Ve vichru stavíme rychle stan a držíme tyče, aby se nepolámaly. První dnešní sněžná bouře. A je zase krásně. Petr šplhá na protější kopec někam k pěti tisícům, jestli neuvidí sedlo. Asi jsme špatně, ale je tu nádherně. Je tu takové ticho, až v něm občas slyším hlasy, hlavně ženské. Vybíhám ze stanu, jestli nejdou pasáci, ale vše je jen horský klam. Petr se později přiznává, že hlasy také slyšel. Rusdieho Satanské verše jsou ideálním čtením pro tuhle mrazivě čarokrásnou krajinu.

V noci přímo nad námi zuří asi hodinu bouře. Blesky osvětlují celé údolí a hromy burácí, jako by se hroutily horské štíty kousek od našeho stanu. V půl páté vyhrabávám stan hrnečkem ze závějí, které nás úplně zavalily. Podupávám v místech, kde byl včera potok. Patnáct čísel čerstvého sněhu a led. Konečně, propadám se do potoka a nabírám vodu na čaj.

Došlo nám jídlo, tak míříme zpátky. A to pronto, než nataje zatím fajnově zmrzlý sníh. Překážková dráha přes zasněžené balvany a zasněžené díry mezi nimi je namáhavá. Přečtené Satanské verše balím do igeliťáku a nechávám je na kempovišti nad vodopádem pod hromadou kamenů s věnováním neznámým trekkerům.

V půli vodopádu vidíme, jak pasáci ženou přes sněžný most stovky ovcí a koz. Ať prý jdem s nimi, jdou do Rupinova sedla. Oni cestu znají, najdou ji i pod sněhem, na rozdíl od nás. Zní to lákavě, ale když si představím metr a půl sněhu nahoře, smrtelné stoupání (už vidíme, kudy) a jediné a poslední indické Maggi 2 minute nudle, ze kterých mám už zvracecí reflex, jen je cítím, hlasuju proti. Za to, že ještě vůbec po včerejším a dnešním výkonu jdu, může slušná hladinka adrenalinu, která se mi drží v krvi.

Sníh a skály jsou pro vybavené expedice, ne pro nás dva. Pro nás jsou cestičky, kde si člověk maximálně vyvrkne kotník, protože byl líný si pořádně zavázat trekovku a místo pod nohy koukal na tu horskou krásu kolem a sedla, kde špatně aklimatizovaného člověka zabolí hlava, ne ty sněhové duchny na Rupinu v květnu. Věřit popisu v průvodci, kde všechny treky vypadají tak snadné, občas tam chybí podstatná informace, se nevyplácí. A do toho léto, které letos v Himalájích ne a ne přijít a roztát sněhy...

Cesty zpátky do Kuaru, vesnice, kam vede silnice a občas tam jezdí džípy do míst, kde mají dokonce autobusy, nelitujeme. Kuar je krásná veliká vesnice s tradičními voňavými dřevěnými a kamennými domy s úpravou proti zemětřesení a třeba 3-4 patry (ve svahu). A místní jsou velmi milí, usměvaví a kultivovaní lidé. Více než jakékoliv Indy připomínají Peršany.


Nase fotky z Himachalpradeshe:

http://www.flickr.com/photos/luciekinkorova1/sets/72157619128485472/

Vytvořil: Lucie-Kinkorova   Zobrazeno: 466x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku