HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

Lucie-Kinkorova

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Lucie-Kinkorova  /  TAMASHA MASALA 2009 - Indie, Pakistan, Tibet...  / TREK – Milam Glacier a Nanda Devi East Base Camp – Když duchové obydlí kamenné vesnice (01.05.2009-09.05.2009)

TREK – Milam Glacier a Nanda Devi East Base Camp – Když duchové obydlí kamenné vesnice (01.05.2009-09.05.2009)

Vytvořeno: 09.05.2009


L: Milam - Ledový vítr skučí v propadlých kamenných střechách šedivých kamenných domů. Sem tam poletuje sníh. Opuštěná vesnice. Zlověstně černé mraky těsně nad námi. 3450mnm a pouhých 10 km vzdušnou čarou od Tibetu. Po staletí tudy vedla rušná obchodní stezka, ale hranice je posledních 47 let zavřená kvůli územním sporům. Proto ty chátrající vesnice obydlené jen duchy a v létě pár pasáky. Nikde ani živáčka. Copak nám nikdo neprodá ani sušenky? A přeci. Stařeček se stařenkou nám na ohništi vaří mléčný čaj. Dědek, ze kterého táhne místní pálenka nám z pidiobchůdku prodává pár dalších poživatin, hurá, neumřem hlady. Jsme tu velmi brzy, předhonili jsme všechny pasáky i turisty, ale za týden dva bude údolí o trochu živější. Ale popravdě, ta ponurá liduprázdná krajina má své kouzlo.

Během povinné registrace u Indo-tibetské pohraniční policie v Milamu nás pohraničníci vítají čajem z kondenzovaného mléka (přechází mi oči, když po namáhavém treku s málo jídlem vidím tu plechovku ... zbaštila bych jí teď hned na posezení). Po chvilce přichází puklice z hrnce (místo talířku) s oloupanými mandarinkami (kdy my napodledy jedli čerstvé ovoce?) a nakonec i Old Monk rum (jediný indický rum, který chutná jako rum). 6 pohraničníků se choulí na jedné posteli, my dva na druhé. Mezi námi hoří kerosínový vařič místo topení. Přátelská konverzace omezená znalostí angličtiny pohraničníků a naší thora-thora hindí brzy usíná. Jsme zaregistrovaní, je čas jít postavit stan než začne sněžit. Z ubikací si odnášíme pár blech. Všichni pohraničníci jdou koukat, jak stavíme stan. „Můžem tady, mezi helipady?“ Ptám se drze, protože tam je ideálně rovný terén bez kamenů. Prej můžem, dnes ani zítra žádná helikoptéra nepřiletí. Když je náš 2,5 kilový, dvouplášťový mnoho let starý zázrak pro dva lidi postaven, vychází oficír a odhání nás z helipadu. Stan není přikolíkovaný a je samonosný, takže házíme krosny na záda, zvedáme stan a odnášíme ho směrem Tibet. Oficír spokojeně mává.

Cestou na Nanda Devi East Base Camp – Deru se z teplého spacáku a stanu. Popobíhám za nejbližší kamen a dřepám. Trochu mě ten raketový start tady ve 3600 mnm zadýchal. Celý večer sněžilo a teď se vyjasnilo. Všude kolem bílo, nad hlavou ledově jasný měsíc skoro v úplňku ozařuje nalevo trojúhelník Nanda Devi East a napravo další zasněžené himalájské hřebeny. Hluboko podemnou zurčí říčka Lwan. Absolutní ticho, nebeský klid a nadpozemská (až by se chtělo říct strašně kýčovitá) krása. Nejbližší člověk – dědek v Burfu – je odtud asi den chůze přes mnohé sesuvy půdy, potoky, skály, balvany a obří žluté trsy trav, dalších pár duší skoro dva dny daleko. Vydržela bych na tu krásu koukat mnohem dýl, ale mráz mě dost nekompromisně štípe do zadku, takže utíkám zase do tepla péřového spacáku.

Nase fotky z Uttarkhandu:

http://www.flickr.com/photos/luciekinkorova1/sets/72157618125556904/

Vytvořil: Lucie-Kinkorova   Zobrazeno: 640x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku