HEDVABNASTEZKA.CZ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA VELEHORY EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

Zanskar (Darča-Padum) TREK – Rozčilovat se zakázáno (13.06.09-20.06.09)

20.6.2009

Štěrk, štěrk, štěrk. Já už nechci jít mezi těmahle štěrkovými svahy, přelézat štěrkové závaly a chodit nahoru a dolu štěrkovými terénními vlnami. Už třetí den. Jediným zpestřením po poslední 3 dny byla mrtvá koza dole v potoce a taky o den později hlava jaka v tom samém potoce.

Přecházíme sněhové jazyky. V 7 ráno je sníh parádně zmrzlý. Třpytí se, křupe pod nohama a nepropadá se. Blankytně modré nebe, zamrzlé potoky, sníh a slunce nízko nad obzorem nás uvádí do optimistické vánoční nálady přesto, že je červen.

Štěrk přechází v kontinuální sněhovou pokrývku. Další sníh padá z nebe. Optimistická vánoční nálada je ta tam. Proč se to bílé svinstvo furt musí sypat z nebe? Jdeme po ledovci pokrytém sutí a spoustou sněhu. Dnes ráno asi před 2 hodinami tudy prošly 3 koně, 2 koňáci a jeden mnich. Celou cestu bedlivě sledujeme stopy mnichových tenisek. Ve sněhu je více vyšlapaných cest, ale ty starší se boří po stehna. Tady na ledovci se během tání sněhu cesta mění často. Však oni koňáci vědí, kudy je nejlepší jít právě dnes ráno. Jenže jak sněží, nános čerstvých vloček překrývá všechny stopy. Sedlo Šingo-la je veliké a členité, sami přes něj těžko najedeme cestu. Petr běží, seč mu řídký vzduch v téměř 5 000 mnm dovolí, já jdu v jeho stopách, jak nejrychleji umím. Jde se těžko, hlavně na příkrých stoupáních, ale je znát aklimatizace a fyzička, kterou jsme získali na předchozích trecích. Jestli stopy zasněží dřív, než vylezeme do sedla, budeme se muset vrátit. To se nám ani trochu nechce, ale nemůžeme riskovat, že sejdeme z cesty a ztratíme se v Himalájích nebo se někam propadneme do sněhem překryté díry v ledovci.

Petr jásá asi 50 metrů nademnou. Nezdá se mi, že by to bylo sedlo, ale pro jistotu se na tom místě slavnostně fotíme. Dál je cesta dobře vidět. Za obzorem na nás ale čeká obrovská pozvolna stoupající sněžná pláň. Deset a více metrů vysoké blankytně modré stěny ledovce, částečně zamrzlá tyrkysová jezírka a naprosté ticho. Připadám si jako v pohádkovém království ledové královny. Všechny nádherné vysoké hory kolem nás můžeme tak akorát tušit v šedivých mracích. Akorát do sněžné pláně se opírá slunce dírou v mlze nad námi. I přes velmi tmavé obyčejné sluneční brýle mě z toho jasu bolí oči a co chvíli se zastavím a zakrývám si oči rukama, aby si na chvilku odpočinuly ve tmě. Petr nemá žádné brýle a ještě k tomu hledá cestu. Konečně vidíme hromádky kamení a buddhistické vlaječky. Jsme v sedle! Ani to nebylo tak hrozné.

Druhá strana sedla je celá zasněžená a docela příkrá. Většinu klesání sjíždím po zadku v nepromokavých kalhotách přímo prostředkem údolí. Normálně tudy teče řeka, ale ta je teď hluboko pod sněhem. Po odtávajícím sněhu zbyly sněžné stalagmity, až metr vysoké. V jejich špičkách vítr a slunce vytvarovaly nádherné květy. Sněžné růže. Když chci tu krásu zblízka vyfotit, propadám se po pás do sněhu. Rychle se zase plazím na cestu. Stejně neumím moc na sněhu fotit.

Údolí Zanskar je široké, pozvolné s duhovými skalami, neuvěřitelně modrou řekou vlnící se údolím a spoustou jaků. Je nesrovnatelně hezčí než druhá strana. Zanskarem půjdeme dalších 5 dní.

V pasteveckém táboře kupujeme jogurt a tsompu, slaný mléčný čaj s máslem a trochu vařené rýže. To je dobrota po těch všech instantních nudlích a polévkách. Ale od teď budou podle popisu treku v průvodci LP jídelny v každé vesnici. Zlatý voči. Vesnici většinou tvoří 1 až 20 domů, pokud je tam obchod, má zavřeno nebo jediné jedlé poživatiny jsou nedobré sušenky a žvýkačky. Vlastní jídlo už nemáme. Spoléhali jsme na ty jídelny. Je možné, že obchody a jídelny otevřou až v sezóně, která začíná asi za týden. Většinou někoho poprosíme, aby nám uvařil a my za to zaplatíme. Jídla není moc na výběr. Rýže s čočkou, fazolemi nebo bramborami či špenátem a slaný čaj. To k snídani, obědu i večeři. Uf, třetí den už moc rýži nemůžu, ale je to lepší než indické instantní maggi nudle (2 minute noodles – masala). Jogurt ani máslo ve vesnicích většinou nemají, protože vyhnali jaky vysoko do pasteveckých táborů na celé léto.

Jen co slézáme ze sedla do údolí Zanskar, objevuje se před námi uprostřed údolí vysoká plochá skála Gonborangjan. Geologicky je mnohem mladší než ostatní hory a je to geologická rarita. Vypadá majestátně a ufonsky zároveň. Nesčetněkrát jí fotíme první den, když kolem ní jdeme. Druhý den ji fotíme už jen občas a třetí den už nás pěkně štve. Mám pocit, jako bychom těch 50 km od ní ani neušli. Údolí je tak široké a pozvolně klesající, že skála mizí z našeho dohledu až třetí den po obědě.

Kargyak – první vesnice pod sedlem. České občanské sdružení tu postavilo školu. Byli jsme na ni zvědaví. A příjemně nás překvapila. S portugalským dobrovolníkem – schopným a optimistickým Tiagem povídáme dlouho do noci. Všichni místní jsou velmi milí. Nikdy se nerozčilují, vše řeší s úsměvem. Kdyby se někdo rozčílil, způsobil by si velikou ostudu. Místní kultura stojí na harmonii mezi všemi lidmi a praktickém a efektivním využití všech (několika málo) dostupných zdrojů, základních předpokladech soběstačnosti, nutné vlastnosti pro vesnice odříznuté sněhem od ostatního světa více než polovinu roku z roku. „Jediné efektivní řešení problému je takové, které je výhodné pro všechny, nikoliv jen pro někoho,“ je až utopické heslo, podle kterého se tu řídí praktický život od nepaměti. Existuje mnoho užitečných věcí, které by se Západ mohl naučit z této kultury.

Purne – vesnici tvoří 2 ohromné tibetské domo-hrady. Sedíme na tradičních vlněných kobercích u nízkého vyřezávaného stolku. Tibetský dědeček v tradičním hnědočerveném vlněném kabátě a ušaté čapce rozbaluje z kusu látky buddhistické posvátné texty. Nejprve z balíčku vypadnou jeho brýle a potom osahané desky plné manter na zažloutlém papíře. Zpěvným hlasem předčítá mantry na koberečku u kamen. Babička sedí naproti a košťátkem rozmíchává tsompu v hrnci. Na protější straně obrovské kuchyně stojí police se spoustou hrnců, papiňáků a jiného nádobí. Za okny fičí zanskarský vítr.

Přestali jsme spát ve stanu a začali spát na stanu. Stan se totiž v ladačtině jmenuje tradiční koberec, na kterém se spí nebo který se místo povlečení pokládá na koupenou matraci na zemi.

Poslední tři dny klesá cesta skoro až k řece. A každou chvíli stoupá o pár desítek metrů, aby obešla skalní výběžky nebo suťový svah či přešla přítok. Výhledy žádné, jen věčné plahočení se nahoru a dolů. Věčná námaha neodměněná žádnou podívanou. Odpoledne proti nám většinou fouká silný vítr. Strašně si přeju mít raft a sjet tenhle úsek asi 50 km po řece. Nešlo by to na Petrově samonafukovačce?

Pro více informací o ladacké/zanskarské kultuře vřele doporučuji útlou knihu Ancient Futures (Learning from Ladakh) od Heleny Norberg-Hodge, Sierra Club Books. Je možné ji koupit v Padumu a Lehu a také přes Amazon.


Naše fotky z Himachalpradeshe:

http://www.flickr.com/photos/luciekinkorova1/sets/72157619128485472/

Přečteno: 281 x.
 
Míla Lišková 9.2.2010
Dobrý den, přečetla jsem si Váš příspěvek z treku a chtěla bych se poradit. Velice by mě lákalo jet do Indie, tak jsem si našla cestovní kancelář Livingstone Brno, která pořádá 26denní zájezd Perly Indie, mimo jiné se šestidenním trekem z Padumu do sedla Šingo La se sestupem do osady Darcha. Vy jste tento výstup absolvovala a máte zkušenosti. Já se stále nemůžu rozhodnout, zda bych to fyzicky zvládla, nemám z podobné cesty žádné zkušenosti. Je mě 54 let, přes zimu chodím cvičit pilates, pak občas na běžky, v létě jezdím na kole, na kolečkových bruslích a párkrát jsme byli ve Vysokých Tatrách s každodenním sestupem po klasických trasách ( naposledy před dvěma lety. Fyzičku nemám žádnou závratnou, ale přece jenom něco dělám, a nejsem úplná buchta. Do doby odjezdu bych ještě musela něco natrénovat (termín 24.7 - 18.8.). Prosím o Váš názor, zda by trek zvládli i ne zcela trénované starší osoby, nebo se raději do toho nemám pouštět ? Zatím mě nikdo nebyl schopný pořádně odpovědět. Ještě mám možnost jet do Nubry, jestli náhodou nemáte s touto oblastí zkušenosti, kde je to lepší. Díky moc za objektivní odpověď. S pozdravem Míla Lišková, Strakonice
David Vondruska 23.6.2011
Ahoj Milo, jsem student z Prahy, v Zanskaru jsem byl, pokud jsi v dobre kondici,myslim ze by jsi to zvladla, avsak je nutne se dostatecne aklimatizovat, nepospichat a asi v tem pripade vyuzit sluzeb "konaku" (nosici batohu, resp jejich kone/osli. Atd... S pozdravem David.Vondruska@seznam.cz FTVS UK Praha

Reagovat



Mapa (darcha, india):