HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2010 US roadtrip + Route 66 + Havaj  / 18. den - Route 66 z Oklahoma city (Oklahoma) přes stát Kansas do Spriengfieldu (Missouri)

18. den - Route 66 z Oklahoma city (Oklahoma) přes stát Kansas do Spriengfieldu (Missouri)

USA

Vytvořeno: 25.09.2010
Autor: MaldaCZE


Ráno vstávačka v 8 hodin, volám do baru jestli tam mají batoh, abych nejel zbytečně. Je to dobrý, mají ho tam. Za hoďku po interstatu jsem tam a mám ho, jak jsem tak viděl nebyl jsem jedinej, kdo tam něco nechal. Měli tam pěknou sbírku. Hned jedu zpět, ale ještě po R66, kterou jsme jeli večer a jeli přes významnej most Pony bridge z roku 1933. Je překvapivě dlouhej, pod ním teče řeka, která je dost vyschlá. Takže jsem chtěl most vyfotit i ze spoda od řeky, vjel jsem až na dno vyschlýho koryta a udelal par fotek. Prošel jsem to a zkusil jak se písek a bahno boří a jak je hluboká říčka co zbyla. Bylo to výborný. Sedám za volant zapínám 4x4 a chvíli si řádím v řece a písku. Auto zasraný. Za hodku jsem zase zpátky na motelu a překvapivě je Markéta s Martinem už vzhůru. Když vidí auto tak se diví. Ale není to tak tragický. Auto není jen špinavý, ale nehorázně smrdí rybinou. Nasedáme a jedem směr východ. Stavujeme se v Oklahoma city jako v hlavním městě státu. Město je uplně mrtvý, jsem zděšenej, fotíme kapitol, další kopie kapitolu z Washingtnu D.C. Pro mě druhá, kterou vidím. První byla v Havaně na Kubě. Takže se nezdržujeme a jedem dál. Stavujeme se v městečku Chandler, kde má galerii a domek autor našeho EZ průvodce. Není ale doma a galerie zavřená a ve výstavbě. Nevadí, cestou v dalším městečku uplně stranou potkáváme garážovej výprodej a prostě musíme zastavit. Je to neuvěřitelný. Lidi sedí před garážema a všude jejich haraburdí. Nejsou to ale garáže u domků, ale nějaká garážová oblast jako u nás. Hned u první paní děláme kšeft. Nejdřív jsem chtěl koupit modely angličáků ze 70.let od značek jako Majorette a Matel. Byly, ale v dost ubohym stavu a nevím jestli by tady měly cenu. V garážích je všechno. Knížky, angličáky, nářadí, oblečení, plechovky, starý žehličky, telefony co pamatujou snad starýho Bella, starý flašky od coca-coly třeba z 1970 nadherny retro flašky, některý do konce ještě neotevřený. Člověk by nakoupil, ale škoda, že to nemá kam dát. Pak objevuju ale v poklici od auta kupu starejch visacích zámků a to neodolám a už to checkuju. Dlouho jsem neobohatil sbírku. Je jich tam snad 20 ks, paní vidí zájem a střílí ceny. Nakonec beru vše za 20 babek. Paní nevěřícně kouká, ale je spokojená a já taky J Martin kupuje znáček z cadillacu. Jedem dál, krajina je jako v Evropě, všude zeleno, stromy, čisto, pěkný. Je vidět, že jak jedeme na východ mění se nejen krajina, ale i styl měst a úroveň ulic a starší historie. Je to tu bohatší a živější. Začínáme mít hlad a Markéta od včerejška uhání špagety, takže směr italská restaurace. GPS jich má v rejstříku dost, takže vybíráme a jedeme. Zastavujeme u pizzerky. Pěkná stylovka. Hrozně se mi tady v restauracích líbí servis. Všichni jsou úžasně milý a ochotný. Vždy maj něco jako recepci, kde tě uvítají a zavedou ke stolu. Dostanem číšníka a ten se o nás stará. Všude je to rychlý a prostě super. To není jako u nás. Myslim, že až přijedu tak budu vyžadoval lepší servis a jen doufám, že si zas zvyknu rychle zpět, nerad bych byl kyselej. Tady v Oklahomě maj snad na každým rohu kostel. Nebo tomu tak říkaj. Někdy to vypadá jak garáž, někdy jak obchod....no fakt na každým rohu. Jako kdyby si každej udělal doma malou kapli. Dnes jako song dne jsem vybral Creep od Stone Temple Pilots. Jedeme na další z route 66 attractions. Je to modrá betonová velryba, která je v takovým rybníčku. No je to mazec, kdo tohle vymejšlí. No vznikalo to v 60. letech. Shodli jsme se na tom, že všichni museli bejt děsně zhulený, když tohle vymejšleli a teď jsou z toho atrakce. Když jsme odjížděli tak na parkovišti stál nááádhernej starej Dodge Charger R/T . Modrá metalíza, bílá kůže, kola chrom a hlavně obrovský kabrio. Nádhera. Pokračujem a já mám po dnešku dost a usínám. Zastavujeme na border road, která je přesně na hranici Oklahomy a Kansasu. Kansas má nejkradší úsek R66, jen cca 16 mil. Řídí zase Markéta už od odpoledne a řídí do teď, kdy to píšu na zadním sedadle a Martin ve předu spí natlačenej na sklo dveří.  Dojíždíme k motelu, tentokrát Plaza Inn. Na recepci nějaká mexičanka. Je docela brzo 10:30 PM. Martin s Markétou se ubytujou a já beru auto a jedu se podívat po Springfieldu jestli maj někde nějakej alkáč. Moc běžně ho v obchodech nemaj. Narážím na walmart a kupodivu maj i tvrdej. Kupuju nějaký víno a captaina morgana, mega flašku 1,75 l za 19 babek. Krása, beru ještě colu a limety. Dáme si večer lehkej drink ať se líp usíná. Zítra nás čeká dlouhá cesta až nakonec R66 do Chicaga. Musíme taky dřív vstát.

Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 809x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku