HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2010 US roadtrip + Route 66 + Havaj  / 22. den - Route 66 WB, cesta směr New Orleans - nonstop

22. den - Route 66 WB, cesta směr New Orleans - nonstop

USA

Vytvořeno: 29.09.2010
Autor: MaldaCZE


Ráno byl budík nastavenej na 8, ale furt jsme pospávali až do půl 12. Check out byl v 11, ale nám bylo řečeno (sice v deliriu), že hodina over je v pohodě a nevadí. Vedle byla místnost housekeepingu a už tam netrpělivě skoro s hadrem v ruce postávala uklízečka, aby po nas uklidila a její manžel. Samozřejmě při první příležitosti naši free recepční zjebali jako svině, proč nam dala tu možnost a že ještě něco zapomněla, ale nás z toho vynechali. Očividně věděli co je zač. Tak jsme se vyhrabali, sedli do auta a jeli brázdit další kilometry R66. Stavovali jsme se na nějakým hřbitově, ale to mě nebralo, pak jsme se ve městě zas vyfotili s nějakým giga pánákem, kterejch je po R66 celá sbírka. Hned po pár metrech byla stylová restauračka, takže jsme se stavili na oběd. Ve všech „classic“ restauracích mají guest booky a tak jsme se zase na žádost zapsali. Listovali jsme a našli i jména týpků co to jeli na jaře a jejichž blog na netu byla naše velká inspirace. A vůbec na spoustě místech jsme se podepisovali kousek pod českou asociaci R66, která jela opačným směrem zhruba ve stejným termínu. Tohle je fajn, tam najít nějakýho čecha. Jedním z hlavních cílů bylo muzeum v Pontiaku. Malinkatý muzeum, složený na části o R66, pak vojenský a foto expozice R66 a pak starý dobový věci. Šli jsme do vojenský části a tam byli dva týpci, kteří tím očividně žili, takže se nám začli věnovat a z plánovanýho proběhnutí byla celkem doba. Jeden bojoval v druhý světový s Japonskem u mariňáků, kde bojoval v nějaký bitvě co mi teď Martin říká, kde přežilo bitvu jen pár desítek vojáků. Byla to bitva u Iwodžimi a Peijlulu (ostrovy). Takže byli patřičně hrdí. Martin jako fanoušek se s nima vybavoval a já s Markétou takticky jdeme směrem k východu a stále debatujeme s jedním z nich. Martin vidí slovenskou vlajku a hned jim říká, že slováci kolaborovali s fašistama a že by měli vlajku stáhnout a dát tam spíš naši. Byli z toho překvapený a trochu rozladěný, že ji tam maj. Tak jsme jim slíbili, že jim naši pošlem. Pokračujem konečně dál a vedle R66 vede její stará odnož, kde jsou všude dead endy a zavřený pasáže. Jednu jsme si projeli. Je to jen stará zarostlá betonová cesta, ale je původní. Pak jsme dohnali auto, který nápadně připomínalo policajtský auto – ford – crown victoria, mělo spoustu antének a nikdo ho nepředjížděl, takže ani my. Pak jsme ho dojeli a zjistili, že to jsou fakt policajti. Tak jsme si oddychli, že jsme je nepředjeli. Byla tam 55 a jeli jmse i tak 65 za ním, ale to je prý tolerance. Ale aby nás nebrzdil, tak jsme najeli na dálnici, že tam ho předjedem a pak se po pár mílích vrátíme. Jedem po dálnici chvilinku a najednou vidím to stejný auto v zrcátku, tak zpomalím. Dojel nás a vidím, majáčky, takže je to policie, zase. Míjíme nějaký opravy a proti další policajtský auto. Najednou na sebe bliknuly a to v protisměru vidím jak se otáčí a řadí za to první a najednou obě začnou blikat, takže zastavujem a kontrola. Prej jsem jel na 65 rychlostí 96 mil. To se mi nezdá, protože omezovač máme na cca 98mílích a tolik jsem nejel, ale nějak jsem nedebatoval. Zkontrolovali nás a prej máme jet pomalejc a že mám warning a že když mě chytěj ještě podruhý, že bude pokuta nebo k soudu, to když se překročí o víc než 20mil. Ještšě si dělal polda prdelky, že jestli jsme jeli podle mil nebo kilometů. Asi ale neznal přepočet v km bysme se táhli jako sopl. No nic jsme naštvaný, že se musíme táhnout, protože speed limity jsou strašně nízký. Pokračujem dál směr St. Louis, kde se napojíme na dálnici a pojedeme do New Orleans a pak do Houstonu. Cestou v nějaký díře zastavujeme u luxusní retro garáže, kde venku stojí pár starejch aut a uvnitř mají originální věci vztahující se k R66. Kupujeme originální starý spz a já poklici z auta podobnýmu golfovýmu vozítku, který je prej velká rarita. K tomu mi ještě dal pár polotovarů klíčů, který jsem si vybral. V muzeu v pontiaku jsem viděl originální ceduli ve tvaru kíče fy ILCO s kterou obchodujeme. Ihned jsem řekl, že ji koupím, ale když jsem viděl cenu 320 USD tak jsem z toho ustoupil. Chvíli jsem spekuloval o jejím zobchodování, ale nakonec jsem jim ji tam nechal. V Illinoisským Springifieldu se stavujeme ještě u hrobky Abrahama Lincolna a zajeli jsme se podívat na další capitol. pokračujem dál. Před sebou máme spoustu kilometrů. V rádiu hrajou Breeders – Cannon Ball. Takže dnešní nejlepší song. Střídáme se za volantem, aby řídil Martin a mohl jet rychlejc, protože v Illinois ještě nemá warning J. Už je tma a tak to valíme plným tempem. Já zapisuju na spolujezdcoj dnešní den a jedním uchem poslouchám Martina jak remcá co to je za kokota, kterej jede rychle jako blázen a lepí se na prdel, tak jsem zpozorněl a koukám co je to za auto. Ve tmě není vidět co, tak remcáme proč nás dojel a jede skoro na naší úrovni. Tak Martin zpomaluje a čeká až ho to auto předjede, ono nic. Najednou se řadí za nás zapíná majáky. Takže jenom kurva, doprdele, já jel 98. Ted budem muset jet na hranice pomalu. Takže panáček v klobouku přišel, a naměřil tedy 84, jen o 19 víc, takže bysme jako turisti mohli dostat propustku, takovou žlutou kartu ve formě warningu a jet na hranice pomalu. Bere si doklady a v autě je docela dlouho a prověřuje si nás. Pak přichází lehce s úsměvem, že nás už jednou za rychlost chytli. Říkám, jj, to jsem byl já, dostal jsem jen varování v domnění, že on ho dá jako jeho kolega taky, ale hovno. Vytasil se s pokutou 140 USD. Hotovost nemáme, takže se skládáme a dáváme do hromady cca 100 USD. Chvílí přemýšlí a dává nám teda 120 USD pokutu, ale stejně nemáme, takže se musíme stavit na poště to zaplatit. Martin se ho ptal jestli to bude problém pro budoucí návštěvu USA. Říkal, že vůbec, že to platí pouze pro stát, kde to dostal. Že klidně může jezdic po celejch státech dál, ale když nezaplatí a chytí ho tam kde pokutu dali tak už půjde k soudu a nebudou se s ním párat. Mezi státy si tyhle informace, ale nepředávaj. Prej můžem dostávat pokutu klidně každej, ale vliv na vstup do států to nemá. Ted až do Missouri musíme pomalu. Naštějstí je to 60mil. Takže odjíždíme s dalším zážitkem a pokutou a Martin má zas na tacháku 80, ale všímá si toho a zapíná tempomat na 70 mph. Právě jsme překročili hranici a jsme zase v Missouri. Tady máme rejstřík čistej J. Takže se jede zase líp J Přejíždíme ještě další 3 státy Arkansas, Tenessee, Mississippi a v Lousianě ve měste New Orleans končíme někdy v 6 AM.  Parkujeme a dáváme zasloužený spánek. Sice v autě, ale to se neřeší.

Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 853x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku