HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2011 Mauricius 21. 9. – 2. 10.  / DEN 7 severní pobřeží - Trou aux Biches, Grand Bay, Cap Malheureux

DEN 7 severní pobřeží - Trou aux Biches, Grand Bay, Cap Malheureux

Mauricius

Vytvořeno: 15.01.2014
Autor: MaldaCZE


7. den – středa 28.9. Ráno voláme Devovi, zástupci z půjčovny aut ohledně rozbitý pneumatiky. Později zjišťujeme, že jsme nemuseli být tak poctiví protože nás to akorát bude stát dvě nový pneumatiky, a to proto, aby auto mělo vždy stejný pár. Což je otázka cca 3tis Kč. Deva ochotně přijel a vzal auto a jel do servisu, kde mu dali pneu ojetý a taky s duší na dočasný ježdění. To jsme chtěli udělat taky, ale myslel jsme, že to v rámci servisu udělá půjčovna gratis. My jsme šli zatím na pláž. Po necelý hodince bylo auto přiveženo s pneu ze sekáče. Nový tam dají, až auto vrátíme, abychom nemuseli být bez něj. A na pneu se pojištění nevztahuje, jen na autonehodu, kde je nějaká spoluúčast. Měl jsem do servisu zajet, dát tam jinou pneu a nic by při vracení auta nepoznal. Zde trochu platí, pro dobrotu na žebrotu. Uvidíme kolik si nakonec nachargujou za nový pneu. Auto máme v cajku a jedeme prozkoumat severovýchodní pláže. Projíždíme rychle Port Louis po dálnici, na kterou Monika našla skvělej samozřejmě neznačenej sjezd, který nám ušetřil čas, který jsme pak strávili v koloně. Jako první byla pláž v Balaclavě, za nás nic moc – všude rezorty a výhled na průmyslový přístav. Takže jsme jeli dál směr Trou aux Biches. Městečko, kde to žilo víc než u nás. Docela hezká pláž s bílým a jemným pískem. Zatím nejjemnějším, co jsme zde viděli. U pláže palmy z rezortů, které vytvářely hezký prostředí a atmosféru tropického ráje, který stále není jako v dominice. Lidí zde bylo jen pár a tak jsme zůstali a užívali. Na můj vkus bylo na pláži moc loděk a hlavně první prodejci co jsme potkali. Od jednoho jsme koupili kelímek jahod za nekřesťanský peníze a s úsměvem na tváři a slovy máš to drahý jako prase jsme se s ním navždy rozloučili. Jahody chuti umělé, podobné i tvarem těm, které se u nás prodávají jako želé bonbóny. Ale ochutnali jsme něco jiného. I na pláži jsme opět koupili smaženou klasiku, kterou mají všude. Tady jim bylo vidět i do „kuchyně“, která byla venku. Tfuj. Z tohohle by Zdenda Pohlreich dostal infarkt a už by to nikdy nerozchodil. Další pláží směrem na sever byla dlouhá pláž v Mont Choisy s velkým přesličníkovým hájem. Určitě se zde ještě stavíme. Zde na pláži mají svatostánek a modlírnu hinduističtí fanatici. Procházíme kolem soch jejich bohyň a bohů, kde hoří vonné tyčinky a máme divný pocit. Vypadá to děsivě, stejně tak jako jejich životní styl a přehnaná víra v něco co má nejlépe 6 rukou nebo je to slon (Ganesha). Udělám pár fotek a radši jdu odtamtud pryč, než mě stihne nějaká kletba. Míříme k zprofanované Grand Bay, údajnému St. Tropez. Je zde více živo, avšak je to stále to divošské prostředí, jen s více butiky a dražšími obchody. Určitě bych tu nechtěl trávit dovolenou. Pláž nulová, jen ten větší ruch. Směrem na sever je středisko Preyebere, kde někdo v recenzích psal, že by toto místo zvažoval jako cílové místo své dovolené. Místní pláž byla uboze malá, sice bílý jemný písek, ale byla plná lidí i mimo sezonu a bylo tam i dost lodí. Z toho jsme byli zklamáni. Městečko jinak působilo příjemně. Jedeme ještě dál na nejsevernější bod a to Cap Malheureux. Je zde docela hezký kostelík s červenou střechou a kousek dál s příjemnou pláží s výhledem na ostrov Coin de Mire. Relaxujeme zde a nabíráme sílu na cestu zpět. Jedeme již po dálnici od jejího začátku, cesta ubíhá a ušetřený čas strávíme opět v zácpě v Port Louis. Ale zase můžeme sledovat ten čilý ruch ve městě. Večer máme chuť na steak a tak jdeme s ntb pod paží navštívit nějakou restauraci. Kousek vedla apartmánu je italská pizzerie, kde bylo i nejvíce lidí. Neprohloupěli jsme. Já si dal hovězí steak na houbách se smetanovou omáčkou. Luxusní, nejlepší mají stále ve státech. Tenhle byl hned v závěsu. Monika si dala krevety s česnekovou tomatovou omáčkou. Taky mňamka. Lidem u stolů nosili krásný pizzy, takže příště půjdem opět tam. I wifi tam mají, a proto jsme mohli nahrát nějaké fotky na rajče, aby měli rodiče doma nějaké vizuální zprávy. Chvíli posedíme a jde se chrnět. Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 317x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku