HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2012 US Roadtrip - Florida  / Den 5. - Kennedy Space Center, Cape Caneveral

Den 5. - Kennedy Space Center, Cape Caneveral

USA

Vytvořeno: 09.05.2012
Autor: MaldaCZE


Dnes ráno  velmi těžký probuzení. Kombinace tuzemáku a piva nezklamala J. Lehkej sušák a těžká únava. Sprcha to celkem spravuje a snídaně, kterou udělal John to téměř doladila do normálu. Vajíčka a palačinky. Děsný kombinace. Loučíme se s Joem a Nikol a jedeme do KSC, který se rozprostírá na Cape Caneverlu, který se zdá na mapě jen pár mil velký. Ve skutečnosti to je tak ohromnej kompex, že to je neuvěřitelný. Všechno obrovský. Nehorázný. Zajíždíme do návštěvnického centra a nasedáme na autobus, který nás vozí po celým středisku KSC. Jako první jedeme do části, kde je dobrá vyhlídka na startovací komplexy a kde je vidět nejvtší 39A, z kterého startovaly raketoplány. Projíždíme kolem obrovskýho přepravníku, který vezl raketoplán k odpalovací rampě a míjíme budovu, kde se kompletují ke startu rakety a raketoplán. Na vyhlídkový rampě je motor z raketoplánu. Nehorázně velká záležitost + ještě nějaká expozice drobností. Děláme pár fotek a nasedáme do dalšího autobusu, který nás veze do Apolla Saturn V Centra, kde je už hooodně zajímavá expozice.  Nejdříve je vždy v těchto obřích halách multimediální uvítání. Vždy na několika obřích obrazovkách s různými doprovodnými efekty kouře a navození vesmírné atmosféry. Po té vcházíme do místnosti velkosti chrudimskýho kina. Kde místo plátna jsou obří obrazovky a spousta počítačů. Je to model řídícího střediska. Po chvíli začíná virtuální start rakety a mise Apolo 8. Nejdříve odpočítávaní, na tabulích vedle obrazovek se postupně rozsvěcují obrovské kontrolky podle toho jak probíhá odpočet. Na obrazovkách běží záběry toho co se děje uvnitř raketoplánu, zážeh motorů, udivené tváře pozorujících a nadšení všech, kteří pozorují start. Co nás nejvíce překvapilo a umocnilo zážitek bylo to, že za námi byla udělaná skleněná stěna, která při startu vibrovala. Byl to skoro adrenalin, jen jsme zírali jak to maj amíci vychytaný. Vypadalo to vážně jako start. Perfektní.

 

Dál nás autobus odvezl zpět do návštěvnického centra, kde jsme šli zase do obrovský haly s virtuálním průvodcem. Vždy to jsou bývalí astronauti nebo vedoucí řídících center apod. Před vchodem ještě musíme vše jako tašky, čepice, brýle apod. do schránek u vchodu. Nechápeme proč. Jdeme přeci na pouťovou atrakci startu raketoplánu, kde to trochu zahrká a pustí něco na plátně. Omyl. Modul pro pár lidí. Vše opět velmi realistické. Začínáme vyjetím výtahem do kabiny. Pak se kabina nakloní tak, abychom seděli zádama dolů a koukali nahoru. Už víme proč vše muselo jít do schránek. Vše by spadlo a nejlépe na nás, byli jsme v poslední řadě, takže teď uplně dole. Start začal, obrovský vibrace a jen jsem cejtil jak se mi klepou tváře a vše vypadalo jak start, zrychlení, přetížení. Samozřejmě to nebylo jako skutečný, ale nepouštěli tam děcka a ty, kdo se nějak bojí. Start byl úchvatnej, na obrazovkách bylo vidět jak stoupáme, pak jak se raketoplán stáčí na záda a viděli jsme zemi.  Najednou nastal stav beztíže, v podstatě jsme se překlopili dolů a držel nás pás. A jak se člověk instinktivně snažil narovnat a pak zase padal dopředu bylo docela asi přesvědčivý. V každým případě zážitek.

 

Po raketoplánu následovalo sezení s bývalou astronautkou Wendy …… !!!!, která byla v teamu letícím do vesmíru. Po celým dnu jsem byl uplně vyřízenej a její povídání jsem si pěkně klimbnul. Ale bylo to zajímavý a viděl jsem skutečnýho kosmonauta J. Nějaký rodič pověřil své děcko, aby se zeptalo jaký je rozdíl mezi kosmonautem a astronautem J. Pak jsme se mohli s Wendy ještě vyfotit, ale ušetřili jsme ji toho. Pokračovali jsme do dalších expozic, které už nebyly tak super, ale byly v každým případě zajímavý. No a nakonec do Imax 3D kina, kde dávali dokument o letech do kosmu. A jejich 3D bylo naprosto luxusní. Kam se hrabal Avatar. Tohle bylo real 3D. Pak už jen nákup suvenýrů a cesta směr Miami. Přicházíme k autu zase ve chvíli, kdy začíná pršet. Vše OK.

 

Po cestě nám trochu kape ale to už je jedno, je večer. Jedeme ještě na Cocoa Beach do obchoďáku Ron John. Což je mega shop se surfovým oblečením. Reklamy jsme potkávali každý 3 míle z Daytony, tak jsme chtěli vidět co to je zač. Skutečně obrovský plný věcí. Pěknej, ale celkem drahej krám. Takže Martin kupuje jen nějakej malej suvenýr a jedeme směr Mimami. Cestou se ještě stavujeme v jednom shopu s plážovýma věcmi, který je za poloviční ceny, ale jsou to zas normy. Rychle to procházíme a jedem dál. Měli jsme dojet až do Miami, ale zastavujeme po dohodě cca 130 mil před. Je dost pozdě, jsme stahaný a unavený. Rádi bysme dohnali spánkovej deficit. Což se samozřejmě nestalo. Večer jsme si dali pivko v motelový restauraci, kde hrál mega fatman na klávesy, no hrál, spíš pouštěl a snažil se zpívat. Byl to ale děs, to bylo vití. Neudrželi jsme se a museli se smát. Bylo to šílený. Restaurace byla úplně prázdná. Vsadil bych na to, že je všechny vyhnal. Nás nakonec taky.

Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 656x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku