HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2012 US Roadtrip - Florida  / Den 7. - Key West

Den 7. - Key West

USA

Vytvořeno: 10.05.2012
Autor: MaldaCZE


Key West,

 

Vstávání se celkem  povedlo a vyrážíme. Po 8 jsme na cestě. Sice jsme ospalí, Martin v autě pospává a já se přemáhám. Při přejezdu na ostrovy začíná pršet. Ale Key West je ještě skoro 100 mil daleko a může to být jinak. Cestou jsme se zastavili na snídani a půllitrový kafe, který nás trochu nakoplo. Cesta na Keys je nekonečná. Není to daleko, ale všude nízký speedlimity a jen jeden pruh, takže se nedá předjíždět. Cestovní rychlost je cca 50-60 mil/h. Postupně co se více odjíždíme pryč od pevniny, počasí se vyjasňuje a vše se ukazuje v nových barvách. Cesta lemovaná palmami, obchody se surfovým zbožím. Všude klídek a žádnej spěch. Přejíždíme 7 mile bridge spojující Knight's Key a Middle Keys. Zastavujeme a děláme pár fotek. Nádhernej most. Vedle nového stojí starý,který je nyní využit jako molo a stezka pro cyklisty, inline atd… Voda je nádherně modrá, tohle je už téměř karibik. Cestou stavíme v Bahia Honda state parku, kde jsou krásný bílý pláže s tyrkysovou vodou. Hřích tam nezastavit. Bohužel na plážích je bordel. Nemyslím tím odpadky, ale vyplavené řasy, které zabírají celkem velkou část úzké pláže. Na to, že je to state park a nechávají si zaplatit 5 babek za vstup na pár plážiček by to mohli mít uklizený. To nás trochu otrávilo a pokračovali jsme dál a jsme zvědaví na pláže přímo na Key West. První cesta ale vede k Southernmost Pointu, což je označení pro nejjižnější místo kontinentálních USA a odkud je cca 90 mil na Kubu.Vystojíme frontu na fotku u kuželu a pokračujeme ulicí do samého centra, kde je již plno lidí, ruch a živo.

 

 Stěží parkujeme, ale zadařilo se a není to moc daleko. U southernmostu jsme zaparkovali náhodou přímo u něj. Všude je plno turistů ze 2 obřích zaoceánských lodí. I to dotváří atmosféru malebného městečka, kde na každým kroku je bar, restaurace nebo stánek se suvenýry. Tady se nám líbí. Všude starý dřevěný koloniální domy natřený křiklavými barvami. V samotném centru je hodně vintage starý dům s věží. Vše prý originály. V tomto je muzeum vraků a pokladů z potopených lodí u Keys. Kupujeme vstupenku a necháváme se provést po muzeu a vyslechnout si pár zajímavostí z minulých dob. Poté vylejzáme na vyhlídkovou věž, kde vidíme vše trochu s hora.

 

Vedle je malé obchodní centrum, kde je i akvárium, pár klecí s papouškama a něco jako malá džungle. Vyfotíme se s papouškem na rameni a trochu se s ním pomazlíme. Tenhle velkej to je mazel a ne jako naše malá korela, která se bojí. Tady taky jednu měli a ta byla ochočená a pískala uplně jiný zvuky. V Key West končí a začíná silnice US1. Jelikož jsme v minulosti byli na obou začátcích/koncích slavné Route 66, tak jsme museli být i u tohoto. Cestou k autu a pak na pláž, jsme potkali stánek, kde nabízeli lety vrtulníkem. Ten jsme měli v našem itineráři, jen jsme čekali, kde to bude nejlepší a tady to bylo místo no. 1. Bohužel díky spoustě turistů z výletních lodí bylo plno a nejbližší termín až v sobotu. Prodejce nám však nabídl jiný lítající prostředek. Sice dražší, za to však lepší. Bylo to letadlo z WACO UPF-7 z roku 1942.

 

Koupili jsme půlohodinový let  kolem ostrova, nad mělčinama, kde jsme kroužili a pod námi plavali žraloci a rejnoci. Letadlo byl dvouplošník a v kabině jsme se tísnili dva. Ještě, že to nemělo střechu, takže jsme se mohli trochu vykulit z kokpitu. Jakmile jsem za letu vystrčil hlavu a otevřel pusu, tak jsem byl nafouklej jak balón. Musel jsem se naučit dejchat při takový rychlosti. Let byl lehký zato však super adrenalin. Po přistání jsme již jeli na pláž.

 

Pláže již hezký, ale opět celkem dost řas. Stále hledáme tu ideální. Nenašli. Key West má dvě pláže. Jsou hezký, krásnej písek, voda, palmy, ale ty řasy. Dovolená tam by byla fajn, ale max 3 dny. Ještě jsme chtěli mrknout na pláže cestou zpět do Miami, ale už bylo pozdě odpoledne, skoro podvečer. Cesta před námi dlouhá a tak jsme už žádnou nestihli. Po cestě opět doháním spánkový deficit. Hodinka stačí, alespoň uběhla rychleji cesta. Stavujeme se na dokonalej steak a pivko. Bohužel zde není wifi a tak ještě musíme někam do fastfoodu na internet, abychom mohli zarezervovat nějaký hotel. Taky potřebujeme natankovat. Máme dojezd pár km. Stavíme u Mc D. a parkoviště se připojujeme. Martin hledá hotel, já zkouším check-in letenek, kterej mi nejde a pak ještě skypuju Monice, která opět nespí J. Martinovi se podařilo booknout hodně levnej hotel přímo v centru Miami beach. Hotel Chelsea, který by měl být jeden z hotelů v art deco stylu. Cena se nám zdá příliš levná. Ostatní hotely začínají na 150 USD/pokoj. Martin to bookuje za 40 USD. Rychle tam jedeme, ať stihneme ještě noční život pařícího města. Dojíždíme lehce po půlnoci a parkujeme na jediném posledním místě před hotelem. Náhoda, že je prázdno. Ubytováváme se a recepční furt vysírá s nějakou taxou. Martin se hádá, že již jednu platil. Tohle je však jiná, kterou hotel nedává do vyhledávačů a účtuje ji pak dodatečně. To ho staví pak do pozice velmi levných hotelů na první místa. Nicméně i s taxou je to velmi levný ubytování. Hotel a pokoj je fajnovej. Večer balíme a vůbec nestíháme jít ven. Jsou 4 ráno a jdeme spát s tím, že ráno vstávání max. v 8, abychom stihli obejít South beach a Ocean drive.

Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 1414x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku