HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2013 Singapur, Malajsie, Brunej  / DEN 11 Palau Mantanani

DEN 11 Palau Mantanani

Malajsie

Vytvořeno: 09.01.2014
Autor: MaldaCZE


14. 3. 2013 Palau Mantanani Tak změna, zjistili jsme, že ty vesničky jsou pro edukativní význam a jiný duchovní přínos příliš drahé a tak jsme vymysleli to, že přece jen zkusíme ostrov Mantanani. Už jsme nad ním uvažovali, že tam pojedeme rovnou po výstupu, ale klukům se to nezdálo, tak jsme to zatím odložili. Výlety z KK s potápěním stojí okolo 500MYR, což je drahý a hlavně nepotřebujeme někam vozit dodávkou, když máme svoje auto. Vyrážíme tedy směrem Kota Belud a na pobřeží s plánem, že tam najdeme někoho, kdo nás hodí na ostrov. Ten je cca 30km od nejbližšího břehu, což je celkem štreka. Cca po hodince dorážíme na konec světa, kde je značka jetty ke Palau Mantanani, což je přesně to co chceme. Jenže cesta vede kamsi nikam. Chvíli tedy hledáme mezi vodními domky a pokračujeme tam, kde je trochu silnice. Ta tedy ovšem po pár metrech končí a začíná hliněná cesta, všude kolem bordel, chatrče, spousta místních co asi v životě neviděli auto nebo turistu, tohle je to Borneo a Asie, co jsem chtěl vidět, real life obyčejnejch lidí, kteří neumění ani slovo anglicky, ale jsou tak veselí a ochotní zkusit něco vysvětlit. Posílají nás kousek zpět na křižovatku a k jinýmu místu odkud jezdí lodě. Mezitím Martin a spol. zase odjeli kamsi do pryč a bezhlavě jeli furt rovně nebo kam je napadlo. Tohle nechápu, mladý, celkem vzdělaný a schopný lidi a nemyslej hlavou. Na Mt. Kinabalu málem vyjeli autem, protože tam byla nějaká cesta, tak tam prostě vjeli, dojeli nakonec, kde je místní zas poslali zpět. Ale to že jsme jeli primárně do ústředí parku, který funguje jako rozcestník a kde je veškerá podpora a je to hned za 1. závorou, kde se platí dokonce vstupný, to je nezajímalo a prostě jeli dál. Věděli, že hora je nahoře, tak jeli furt nahoru co to dalo . A dnes jeli dokud cesta prostě neskončila uplně. Takže zmatečně nás pak naháněli, protože my jsme se otočili, houkli na ně a jeli hledat jinou, tuše správnou cestu Když jsme přijeli cca ve 2 hodiny, tak samozřejmě už v malým přístavu nikdo nebyl a všechny lodě byly odjetý už od rána. Bylo tam jen pár mladejch místňáků, který nám rádi nabízeli výlet na zítřek. Jenže my ne, my musíme jet teď, tak si to udělejte jak chcete , kdy teď? Jako dnes? Ne za 10 minut chceme jet . To není možný, nemáme loď a řidiče. Jak nemáte loď, vždyť tady 2 stojí. To není naše a nemají benzín. Nevadí, my si je půjčíme. To nejde. Tak sežeň řidiče a benzín. Kolik to vůbec stojí? Hmmm… docela dost, ale prostě to musíme mít. Cože??? 1200MYR za loď + benzín? Ne, 1000 MYR komplet. Už teď víme, že tolik stejně u sebe nemáme. To je další věc co provází celou dovolenou. Kluci od Martina sice mají hodně dobrej byznys, ale furt jsou v mínusu, nemaj hotovost a vše řeší kartou. Jenže na konci světa samo karty neberou. A když jo tak mají na kartách limity a furt jim to nefunguje a už jsem si připadal jak záložna. Dnes konečně srovnali sekeru co u mě měli od začátku dovči. Nebylo to moc, ale princip mě sral. To jen tak btw. Nakonec jsme to s místníma dohodli tak, že nás tam někdo odveze, ale že musíme dojet ještě koupit benzín. Takže část lidí nasedá do auta s kanystrama a jedou do města koupit benzín. Město je tak 15minut jízdy autem. Takže na ně čekáme se zbytkem místních. Jeden tam drnká na kytaru a já jsem mu něco řekl ať zahraje a on mi to místo toho dal do ruky. Všichni čuměli co budu dělat, tak jsem zahrál Nirvanu, kterou umí každej a každej ji zná a všichni z toho byli vyplesklý, že jsem zahrál. Kluci od Martina vůbec netušili, že umím a místní jakbysmet. Navíc jeden z jejich kapely má Nirvánu v oblibě a tak pak debatíme o všem co se dá a jak se dá, oni malajci s tou angličtinou na tom nejdou zas tak dobře jak jsem myslel, ale domluva dobrá. Kluci si vzali kytary a ještě něco krabici co nahrazuje bicí a trochu tam pohrávali a do toho se s náma bavili. Bylo to super čekání. Když pak zbytek dorazil zpět s kanystrama plnejma benzínu čuměli co tam zas děláme. V autě se během cesty domluvili na 1000MYR + 2 kanystry benzínu cca 70l (130MYR). Jo je to tak, pokud jsem to nepsal, 1 litr benzínu tu stojí cca 2MYR – cca 13 Kč. To je krása co? Benzín dolitej do nádrží, kapitán sehnaný a tak nasedáme do lodi, co se nezdá moc rychlá a velká. Je jen o trochu větší než ta co jsme s ní jeli na ostrovy dny před tím. Po pár chvílích však měníme rychle názor, že je to shit loď a to, když vyjedem plnou parou vpřed. Neuvěřitelná rychlost, po hladině letíme jak střela. Musíme se držet, abychom nevyletěli z lodi jak to hodně hází, když se naráží do vln. Vyjíždíme ze zátoky a jestli jsme si mysleli, že to je plný výkon, tak to byl omyl. Slyšíme motory jak zvyšují otáčky a loď se žačíná řítit ještě rychleji. To je mazec, nádhera, za tohle to stálo. Ted nás čeká cca 45 minut zběsilý jízdy na ostrov. Vychází to na cca 75km/h průměrnou rychlostí s lodí velikosti větší dodávky. Neuvěřitelná síla v těch motorech, po vlnách to skáče a je to celkem adrenalin. Cesta ubíhá rychle a na obzoru se objevují obrysy ostrova, začínáme být netrpělivý, protože to má být jeden z top ostrovů. Na západním pobřeží určitě. Ještě jsou pak na východním uplně nejlepší lokality pro potápění a největší kýče, ale jak jsme se dozvěděli, tak tam se zrovna válčí s Filipíncem a bylo tam pár mrtvých a kdo ví jak to tam vypadá. Jeden z plánů tam byl taky zajet, ale je to cca 550km daleko. Autem to je na dlouho a letěn nemůžem, protože by to po ponoru nešlo a nestíhali byste další navazující lety. Ostrov se přiblížil a vidíme dlouhou bílou pláž a nádherně modrou vodu. Konečně to, na co všichni čekali, nebo spíš měli představu, že to tak má na Borneu vypadat. Je to fakt ráj, loď nás vysazuje na cípu ostrova, kde to je tak kýčovitý, že všichni provoláváme ty píčo, to je běsné. Dokonalé. Hned cvakají spouště foťáků, oblečení letí dolů a všichni se vrhají do vody. Roman nasazuje brejle a šnorchl snad už v lodi a vrhá se do vody a chce vidět, to za čím se sem jezdí. My zevlujeme na mělčině a jeden z domácích co s námi jel na nás křičí, ať jdem z vody, že tam jsou v písku rejnoci ať na ně nestoupneme. To Roman je už v nedohlednu a neslyší a stejně ani nechce. Chce ty rejnoky prostě vidět. Nakonec nás nalákají do lodi pod vidinou korálů a ryb. Roman je někde v pryč a tak nasedáme do lodi, že ho vyzvedneme cestou. Stačili jsme jen trochu popojet a nabíráme ho. Diví se co se děje kam jedeme. Z břehu křičí, kam jedete? A já no pro tebe! Kam? Pro tebe! Našim místním co jeli s náma se spojení „pro tebe“ líbí a opakují to a křičí to Romana, a on se furt ptá, kam jedeme? A oni no prro t´be. My se smějeme, ale docela výslovnost dobrá. Odjížídme někam pryč, je to kousek od ostrova, kde je vidět jen něco jako kupa písku nad vodou, nějakej mini ostůvek nebo útes. Když přijíždíme blíž, vidíme, že to není písek, ale kupa mrtvých korálů, dost velkej ostrov z mrtvejch korálů. Působí to trochu depresivně, i když pod vodou je to už lepší, ale i tak nic moc. Nelíbí se nám tu a dožadujeme se jízdy zpět na ostrov a na pláž. Kapitánovi se nechce, protože musí být asi včas zpět a na víc je na pevnině bouřka. Tý jsme kránsě ujeli a tak nás nezajímá. Nalejzáme postupně do člunu a když tam Martin leze bokem, protože tam je nižší paluba (ale zas tam leze z vody tak to vyjde na stejno) a úpěnlivě se sápe na palubu, zazní obrovský prasknutí jako když praská dřevo a padá strom . Všichni v lodi a kolem zbystřeli a zarazili se. Mysleli, že Martin svou vahou a silou prošlápl nebo nějak jinak prolomil bok lodi. Když v tom začaly výbuchy smíchu. Ten zvuk naštěstí nebyl předzvěstí k potopení, ale Martinovy při naloďování praskly pár dní předem u stánku koupené pyžamoidní plavky. Ruply mu uplně totálně, že musel mít kolem sebe ručník, jinak by se jeho nádobíčko vydalo na špacír. Já jsem praskal smíchy a všichni kolem taky. Prostě Opa, JNo style. Loď je vcelku, a tak vyrážíme. Když přijíždíme k pláži, tak vidíme jak se po ní procházejí krávy. Všude se prohánějí turisti na koních a tady se pasou krávy. Mimochodem, když jsme se blížili k místu odjezdu lodí a jeli přes ty vesničky, bylo uplně běžný zastavit kvůli kravám na silnici, nebo je objíždět a taky projíždět kupama srač.k, který byly jako nášlapný miny roztroušený po silnic. Před náma to Jirka projížděl jak, kdyby počítal body za projetí. Lítalo to všude a my se bavili. Tahle místní doprava, ta měla kouzlo pravýho tropickýho venkova. Toulaví psi, volně chodící krávy a jiný zvířectvo, všude pobíhající malé děti a krásnej chaos. Co nás taky udivilo, že když jsme přijeli sem k týhle pláži tak tam byl neuvěřitelnej bordel. Samá petka a prostě další a další bordel. Ty krávy nežrali trávu nebo něco. Vyjídali odpadkový koše, který byly vysypaný na pláži. To jsem hned šel do malajců na lodi, co to je jako za bordel na tak krásným ostrově, proč to neuklízí. Jednoduchý, je to zbytečný. Proč? Vždyť do toho vozíte turisty? No domácí obyvatelé ostrova, asi to bude jen pár rodin, protože ostrůvek je široký pár metrů, nemají rádi turisty a provozovatele výletů. Proto tam nechávají bordel schválně a ti provozovatelé je zase chtějí vystrnadit z ostrova a uklízet to určitě nechtějí. Takže jsem to pochopil tak, že tenhle ostrov bude za chvíli jedna velká kupa pet lahví a jinýho bordelu a bude to tam tak hnusný, že tam bude hanba vozit turisty. Zvláštní způsob řešení. Nicméně, po hoďce lehkýho průzkumu pláže a okolí nasedáme do lodi a valíme zpět. Cestou zpátky jsou větší vlny a podstatně víc to hází a je to větší vzruší. Loď si razí cestu bez problémů a skáčeme po vlnách ke břehu. Po příjezdu na hotel hledáme těžce parkování, ale relativně brzo nalézáme místo, které se zrovna před námi uvolnilo. Po večeři jsme šli ještě projít trochu město v blízkým okolí a nasát atmosféru. Cestou na hotel potkáváme opět pár švábů velikosti asi tak zapalovače a taky jednu krysu, která se tak valila jak byla přežraná, že si nás vůbec nevšímala. Jen funěla a sotva lezla. Nebo taky mohla bejt před chcípnutím. Dnešek na to, že byl neplánovaný a na poslední chvíli a místy trochu zmatečný, byl naprosto výtečný den. Škoda, že zítra letíme pryč. Borneo je super. Taky škoda, že jsme tu v 6 a nedá se bydlet u místních přes CS a tím poznat jejich životní styl. Dnes to sice bylo intenzivnější, ale o to víc škoda, že jsme spíš turisti než cestovatelé. To si musím vynahradit na nějaký z dalších cest . Roman už spí a já jsem taky mrtvola a to nemám hotový fotky… Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 391x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku