HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2013 Singapur, Malajsie, Brunej  / DEN 12 Brunej - Bandar Seri Begawan

DEN 12 Brunej - Bandar Seri Begawan

Brunej

Vytvořeno: 09.01.2014
Autor: MaldaCZE


15. 3. 2013 Brunej – Bandar Seri Begawan Tak včera jsem zaklapl počítač a Martin mě ještě vytáhl na drink dolů do lobby a pak jsme teda ještě namíchali trochu rumu, kterej tu s náma cestuj a šli do ulic velkoměsta. Jenže všude je už mrtvo. Je už dost pozdě asi 1 ráno a tady to holt moc nežije, nakonec je taky středa nebo čtvrtek. Tak jsme to vysosli a vrátili se na hotel. Dnes kolem oběda odlétáme do Bruneje, a tak dnes už nic nehrotíme, jen sbalíme věci a postupně jedeme na letiště. My s Romanem malinko dřív, protože jsem se chtěl stavit v Hard Rock Shopu, kterej je nově otevřenej v KK. Když jsme ho konečně našli tak měl otevřeno až od 12 hodin, takže smůla, suvenýr nebude. Jedeme tedy na letiště odkud odlítáme, nakonec tam vyhazuju Romana s báglama a jedu na jinej terminál vrátit auto, taky pakec. Zpět musím taxíkem, protože tady prostě terminál-terminál nic nejezdí. Jenže tady mají 2 druhy taxi, jedno letištní, kde se kupují lístky na letišti s pevnou sazbou a je jedno kam jedeš nebo klasický taxi, kde to domluvíš. Jelikož taxi letištní bylo dost drahý na přejetí mezi terminály a zrovna jsem viděl to městský taxi jak vykládá lidi tak jsem šel hned na něj. Dohoda byla samozřejmě jasná a levnější. Jenže v tu chvíli přišel nějakej dohlížeč a zakazoval mi nastoupit, že na cestu z letiště musím použít letištní taxi. Tak jsem se s ním dohadoval, že nechci a že chci tohle a že je to moje volba a prostě polibte mi… Ne to nejde, to je zákon. Mezitím ještě zjebal řidiče, že mě chce odvízt. Pak mi řidič neletištního taxíku řekl, holt z letiště tě nemůžu odvízt, ale kdybys myl mimo letiště tak jo. Tak mu říkám ok, no problem, počkám na tebe támhle za zatáčkou.. Bylo to asi 50m, on to objel a nabral mě. Tss. Na mě si nepřijdou. Kluci měli trochu skluz, protože ještě platili pokutu za parkování, ale na checkinu byli dřív jak my a říkali, to jste docela klidný, když to za minutu zavírají . O tom jsme nevěděli tak to bylo v poho. Odcheckovali jsme se a šli ke gatu. Hoši ale měli ještě klíčky od auta v ruce a teď kam s nima, když jsme to půjčovali na terminálu. Někam tam odešli a pak rozjařený přišli, že tam klíče dali někomu ať si s tím dělá co chce . Dnes letíme zatím nejmenším letadlem (ATR), je to přelet jen 180km. Autem to bohužel nejde, protože tam jsou hory a džungle. Po příletu mě hned nutí vyplnit nějakej papír ohledně alkoholu. Kvůli necelý flašce rumu, kterou vyscénovali v kufru. No děs. Přesně jak říkal taxikář na loďce – no alkohol, no girls, no fun… Opět jsme vybrali, nebo spíš kluci vybrali zas možná zbýťo luxusní hotel – Radisson. Neměli jsme ani místní peníze na taxi a tak jsme se nechali dovýzt ke směnárně i když to bylo asi 50m, no a pak cesta na hotel. Neměli jsme ani rezervaci, protože jsme to na letišti nestihli. Museli jsme to booknout přes internet, aby to bylo levnější. Jenže hotelový internet byl pod heslem. Kluci chvíli zkoušeli různý připojení a pak se Jirka sebral a řekl si na recepci o heslo. Dali mu ho. Po chvíli bylo zabookováno a přesunuli jsme se jakou hlouček k recepci, kde na nás divně koukali co tam jako děláme. Pak jsme jim ukázali na telefonu číslo rezervace a bylo. Hotel fakt fajnovka a kousek do centra, ale to je tady všude. Je tu mega vedro, tak se chladíme v bazénu a pak vycházíme do města. Míjíme fotbalovej stadion, nad kterým jako vlastně všude dohlíží obrovská fotka sultána. Na ulicích ani člověk, taxikářka nám říkala, že tu každej má auto a pěšky se tu prostě skoro nechodí a že každej je bohatej. Zajímalo by mě, kdo teda dělá ve fastfoodech, uklízí apod. Nehledě na to, že přes řeku je největší vodní vesnice na světe. Takovej benátskej slam, ale prý to jsou letní byty obyvatel a je to tradice, žádný chudáci. No nevím, týhle teorii moc nevěřím, je tam bordelu jak na skládce. Martin dostal hlad a podřídil tomu všechno. Je tu celkem draho a tak míříme do nějakého fastfoodu. Jíme tu teď jak čuňata samý blafy, krom včerejška. Už se těším domů na normální dobrý jídlo. Martinovi se zatmělo před očima, začmuchal a nejkratší cestou to valil směrem k jídlu. Nezajímaly ho křižovatky, semafory, nic… prostě šel jak tank a hrnul před sebou vše co potkal. Postupně jak se blížil, tak zrychloval a nás nechával za sebou. Museli jsme se smát. Pak vše shltnul a stejně měl hlad, ale už se s ním dalo mluvit. Zapil to mega sladkým nápojem typu abake, který měl na obalu tak sladkou dětskou figurku, že to bylo nechutný, a obsah byl ještě sladší. Hlad udělá z člověka někdy komickou figurku. Centrum města máme projitý za chvilku, nic moc zajímavýho tu není jen mega mešita. Přicházíme na břeh řeky a vidíme tu obrovskou vodní vesnici, neuvěřitelný. Prý tam žije přes 20 tisíc lidí. Usmlouváváme řidiče vyhlídkových projížděk a ten nás bere na okružní jízdu a mezi tím vypráví a my se ptáme. Ukazuje nám sídlo sultána, nejmonstróznější stavbu v okolí, jeho palác, jenž má 1388 pokojů, 257 koupelen, 110 garáží. Má údajně 160 aut Rolls Royce, nějaký Bentley a pak Lamborginy od jednoho druhu asi 16 barev, no prostě megalomanství. Nechali jsme se vysadit v té vodní vesnici a po lávkách si ji procházíme. Je to super, děti tam jezdí po 1m širokých lávkách na kolech.. Zajímalo by mě, jak často je loví ve vodě. Ty kola i ty děti. Mají tu na kůlech všechno. Policii, hasiče, školu, prostě vše, aby tu mohli fungovat. Po setmění se nácháváme vyzvednout lodním taxíkem, na kterýho mávneme a jedeme zpět na břeh. Zkouším za tmy udělat pár fotek mešity, ale bez stativu, kterej nemám u sebe, tak to je k prdu. Takže se vracíme na hotel a já chci pak ještě jít zpět a nafotit to. Dáváme večerní bazén a debatujeme na důležitými běsy. Vedle bazénu se točí nějaká flákota na rožni. Tak řešíme co to je za zvíře, protože to má jinou vůni než běžně známe, ale připomíná to nejvíc prase, ale Brunej je radikálně muslimská, takže prase vypadá. Během diskuze tomu dal Martin totální korunu a řekl. No ehm, uděláme to vylučovací metodou. Vidím 4 nohy, tak to ryba nebude. Ehm.. nebude to teda ani kuře.. My obrovskéj výtlem. Z rožně trčí 4 pařáty a tak jsme spíš řešili jestli to je jehně, ovce, koza nebo jinej pes. No samozřejmě to bylo jehně, ale náramně jsme se pobavili. Musím udělat pár fotek, to jinak nejde. Přeci nebudem v Bruneji jen tak na bazénu . Juřla jde se mnou a já dělám pár kýčovitých nočních fotek mešity Omara Aliho Saiffudina. Po fotospotu ještě pak dáváme pozdní večeři v KFC. Na ulicích stále nikdo, jen pár, doslova pár mladých. Tady bych nechtěl žít. Však taky řákali, že jezdí pár km do Malajsie, kde je alkohol, ženský a zábava. Zítra na programu toho moc není, jen Hassanova mešita, na kterou v dálce koukáme z okna. Mělo by to být 2,5 km cože pohoda, ale v tom vedru se to nedá pěšky. Stavíme se tam cestou na letiště. Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 1022x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku