HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2013 Singapur, Malajsie, Brunej  / DEN 9 Palau Mamutik

DEN 9 Palau Mamutik

Malajsie

Vytvořeno: 08.01.2014
Autor: MaldaCZE


12.3. Palau Mamutik Auuuu…tak začíná naše ráno, ještě polospím a jen slyším Romana jak heká při vstávání. V duchu se směju, ale jakmile se chci hnout, tak taky trpím. Mt. Kinabalu udělala svoje. Lejtka, stehna jsou totálně tuhý, nejde vstát. Tak se nějak přemlouvám a překonávám… konečně jsem na nohou !!! … sakra … vole … bandar !!! - právě nám číšník vylil na nohy a celym stole skoro do kompů ledovej čaj. Všechno všude, komp naštěstí OK… to jen taková vsuvka, kvůli atmosféře. Jinak můj kompík zná zatopení už z dominiky viď Moniko . Tenkrát pivem. Všechny tlačítka jsme museli vytrhat pak vysušit a zase je tam pracně natlačit a pamatovat si jak byly. Dnes máme naplánovaný výlet na jeden z ostrovů zde kousek od Kota Kinabalu. Dle doporučení od mé známé a po přečtení referencí jedeme na ostrov Mamutik. Ráno suverénně nastupujeme do našich vysavačů a chceme vyrazit směr přístav. No jo, jenže otáčím klíčkem a nic se neděje… v tu chvíli se otevírají dveře a Jirka, řidič z druhýho auta říká, ty vole bandar, musíme jet s váma, máme vybitou baterku a nejede to, zapomněl jsem vypnout světla..tady mi to nepípá jako doma tak jsem zapoměl… V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem taky svítil a letmým pohledem na páčku jsem zjistil, že taky ještě „svítím“, takže jsme v řiti všichni. Před hotelem stálo pár taxikářů, tak jsme je požádali jestli nemají startovací kabely, no jistě, neměli… vedro jako sviňa, auta na rozpáleným place, všichni se už vidí jak zevlují a i přesto mě napadlo, že vedle v salonu Peugeota by mohli mít kabely. Měli, hurá !!!!! Takže je bereme a jdeme to natočit přes taxikáře. Auta propojený a stejně prd, kontrolky mi svítí, stěrače stírají a blinkry blikají…jen motor neběží, what the fuck? No tak se domlouváme se s tím servisákem, že to nějak pořešíme u nich. Tak tam auto natlačíme a čekám, že přivezou nějakou startovací mašinu. Místo toho přijeli s jiným autem. No nešlo to, furt to blikalo a pípalo. Chodilo kolem toho 6 zaměstanců showroomu a nevěděli co s tím nebo spíš vykazovali nějakou činnost. Auta tam jsou dražší jak u nás a platy mnohem nižší, tak asi moc neprodávaj. Ale jsou nešamponovaný a v košilích. Nakonec jeden z těch v tričku, takže z techniků něco poštrachal u klíčku a auto chytlo. Všichni velké ovace a tleskání. Jsme z poloviny zachráněni. Pomačkal nějaký tlačítka na klíčku, prej alarm. Zvláštní, nám řekli, že klíček funguje jen mechanicky a že alarm not working… Musíme ještě rozjet druhý auto. Berem kabely a přejíždíme cca 50m k druhýmu autu. Mezitím nám to 2x chcíplo jakmile jsem zařadil Dčko. Naštěstí to chytalo, tak jsem tam pod plynem dal rychlost a poskočil k autu. Postup jsme zopakovali a mažeme konečně do přístavu. Martin však jede do jinýho tak se odpojujeme, dáváme snídani a čekáme na ně. Samozřejmě s komentářem, že to je banda bandarů. Kupujeme lístky na ostrov, půjčujeme šnorchl, brejle a ploutve a za chvíli valíme, ale fakt valíme směr ostrov. Je to fofr, jsme tam za pár minut. Přijíždíme a vidím konečně modrou, ale opravdu modrou vodu, na kterou čekáme přes týden. Tady se mi to líbí a i všem ostatním. Ostrov je velký jen 350m, s jednou pláží tvaru L. Pár stolů a stánků. Konečně pěkná bílá pláž a moře skoro karibského typu. Měly by tu být i korálový útesy tak se těšíme na šnorchling, Ten byl super. Spousta korálů a ryb. Ve vodě jsme přes hodinu a díky tomu jsem si spařil záda jako sviňa a trochu kvílím. Docela dost. Moniko a mami, nic neříkejte. Mazal jsem se, tečka. Co byla velmi vtipná záležitost bylo to, že jsme leželi na ručníkách a najednou slyším, ty vole, ty vole a vidím zděšený výraz v tvářích kluků a to jak zdrhaj k vodě. Najednou je nohy nebolely . Já byl trochu dál a tak jdu blíž prozkoumat co se děje. V tu chvíli na pláž vtrhl varan cca 1,5m dlouhej, kterýho tam zahnal jinej. Pak propukl údiv, protože to z nás nikdo nikdy neviděl a nezažil a pak obrojvskej smích. Rychle pro foťák a udělat pár fotek tý příšery. Na ostrůvku je malá trasa lehkou džunglí, cca 200m cestička. Šli jsme tam s Romanem na boso bez bot a najednou zase za náma něco dupe a šustí a další varan. Vyběhnul na cestičku a směrem k nám. Lekli jsme se jako sviňa a on zastavil asi 1m od nás. Vím, že by se měli asi bát, ale furt na nás čuměl a přemýšlel co dělat a my taky. Tak tam na sebe koukáme a říkáme si, ty vole vždyť je menší jak my, se nás musí bát ne? Zadupej, hovno, je blízko, ukousne mi nohu… po chvíli šel kolem někdo kousek opodál po pláži a zaujal jeho pozornost, tak jsme udělali výpad a osvobodili se. Pak jsem si radši ulomil větev varanobijku a na dalšího co jsme potkali jsem měl už navrch, ten nedebatoval a ztratil se. V pět hodin odpoledne máme odvoz zpět do města. Spařený odjíždíme do hotelu a rychle se mažeme všema možnejma přípravkama po opálení a odcházíme na večeři dolů do restaurace a plánujeme další den. Ještě mi volali z recepce ohledně ověření karty, kvůli včerejšímu výpadku. Stále jim to nefunguje, tak už mě to štve, protože vypadáme jak neplatiči. Ještě to umocnil dojem, když přijela parta zmoženejch lidí po sestupu z hory, který neměli zrovna top hadry a do hotelu asi moc nezapadali . Martinovi to dnes prošlo. Volám do ČR na kartový a na mojí straně vše OK. Tak se pak s nima půjdu hádat. Já s Romanem a ještě se asi někdo přidá jedeme na ostrov Palau Sapi, kde má Roman objednaný ponor a já šnorchl, ale přemýšlím nad intro dive ponorem. To jsem ještě nezkoušel. Uvidíme zítra jak bude nálada a jak záda. Teď mám problém s trikem. Nevím, nevím jak s bombou. Zítra asi trávím den buď pod vodou v triku nebo ve stínu palmy nebo baru? … ještě jsem zašel na recepci kvůli tý autorizaci a furt nic. Hrozně se diví a koukají na mě jako jakto, že nám to nefunguje? Jsem na ně milý a že to zkusíme ráno… Všichni se potácíme jak lazaři, lidi na nás koukají co jsme to za individua nebo retardy. V restauraci se skládáme do gaučů se spoustou projevů hekání a zvedání se opíráním o gauče, stolky, zdi a vše co je po ruce a může pomoc jako opěra. Je to sranda. Právě dopisuju report za dnešek a celej výstup na Mt. Kinabalu. Trpím bolestí celýho těla, nohu přes nohu a jiný pohyby musím dělat s pomocí rukou a zvedat si nohy. Nevím jestli mám hekat víc z těch nohou nebo sakra spálenejch zad… no jo furt… jako malej, žejo, asi 100x jste mi to říkaly. Tak jsem se trochu politoval a jdu protřídit fotky Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 370x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku