HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2014 Vietnam, Kambodža  / DEN 10 - 1. 4. 2014 – Mui Ne

DEN 10 - 1. 4. 2014 – Mui Ne

Vietnam

Vytvořeno: 18.04.2014
Autor: MaldaCZE


DEN 10 - 1. 4. 2014 – Mui Ne Ráno nešla v hotelu elektrika a tak jsme balili v přítmí. Trochu jsem začal hrotit, když jsem nemohl najít peněženku. A začal jsem to hrotit proto, že na skříni bylo pár vět o bezpečnosti a jedna z nich byla, nenechávejte peníze na pokoji. Tak jsem 2x vyházel batoh i krosnu a nic. Navíc nás asi za 10 minut vyzvedne u hotelu pikolík co nás hodí k spacímu autobusu. Je mi to divný, kde je, protože počítač mám, foťák taky, jen ta peněženka chybí. Měl jsem v ní jen pár českejch peněz a kambodžských, ale taky pak platební karty. „ A tak jsem to vzdal, šel na recepci, zavolali jsme policii, autobus si nechali ujet. Policajti dorazili se psem, kterýho asi zatím nesnědli asi za půl hodiny. Vlezli do pokoje a hledali, pes čmuchal, čmuchal a motal se tam jako blázen. Nakonec je táhnul někam dolů k recepci a do místnůstky za recepcí. A tam začal škrábat na dveře od nějaké skříňky. Tak ji policajt tím recepčním nechal otevřít a představte si co tam bylo. Vypadlo na nás asi 8 peněženek, různý šperky, foťáky a dokonce i balíčky s bílým práškem. Recepční čuměl a blednul. Bylo mi však divný, že byl celou dobu klidnej, asi byl naspeedovanej. Hned jsem identifikoval peněženku a vzal si ji, naštěstí ještě nic nechybělo. Policajti si vzali toho ptáčka vedle a začal se ozývat křik a rány. Jsme nevěděli co se děje a po chvíli vylezl recepční s krvavým nosem a omlouval se, a že nemusíme pokoj platit. Podle toho co říkali policajti, tak dostane prej tak 25 let, protože měl už nějakej škraloup z minula. Tam to maj teda ostrý. No tak jsem vytáhl rum a na oslavu nalezení jsme si dali ještě s poldama panáka. Autobus byl pryč a tak nám to ještě ten rozbitej recepční musel přerezervovat na zítra. Tak jsme šli k vodě a pojdem zítra. Uff, to bylo něco.“ Dnes je 1. 4., takže je apríl přeci !!! Ten odstavec v uvozovkách je fikce. Peněženka, mrcha jedna, zapadla u krosny do nějakých ohybů a jelikož má stejný materiál a barvu, tak vůbec nebyla vidět. Pak vypadla a spadl mi velký kámen ze srdce. Ve vteřině jsem sbalil bágl a mohli jsme jít na recepci zaplatit a počkat až nás vyzvednou a odvezou na autobus. Teď už sedíme/ležíme v autobuse. Je to pěkný, relativně nový stroj. Dvoupatrák a místo křesel jsou zde takové postele. Ležíme v horní řadě a já u okýnka. Tentokrát jsem ho Liborovi nenechal. Furt chce sedět u okýnka, ale pokaždé nemůže být po jeho. Dopisuju report ze včera a pomalu se mi zavírají oči a jdu zkusit jak se tu leží. Ostatní už spí a vypadají spokojeně. Příjezd do Mui Ne cca v jednu hodinu, celkem dle udávaných hodnot a to se tu moc asi nestává. Dnes jsme ubytování trochu odflákli, ale je tady nehorázný vedro a Libor s tím svým zraněním ze slunce je choroš a slunce mu prostě nedělá dobře. Obešli jsme pár hotelů od levných po drahé a pak jsme padli na jeden v naší cenový relaci, ušli jsme jen pár metrů, ale vedro bylo tak velký, že jsme na to kejvli. Klimatizaci a všechno co potřebujem to má. Vlastně nakonec nemělo. Večer, když jsme se vrátili jsme zjistii, že nám nedala ručníky a ani hajzlpapír. Ten naštěstí radši mám stále u sebe. Navíc tu maj na půjčení i skůtry. Vyrážíme se vykoupat na místní pláž, tak chvíli jdeme s tím, že se cestou stavíme na dlabanec. Během cesty doběhnu kousek k pláži a vidím, že tam je po celou dýlku betonová zeď s okama pro uchycení lodí a tak jsem znechucen, co to je za bordel. Jen v dálce vidím další pruh písku a nad ním pár kitů. Začínám trochu remcat, že to ubytko změníme, když je pláž tak daleko. Přitom mi ta ženská na informacích říkala, že jsme v centru. Tak jsme šli hned zpět a vzali si rovnou skůtry. Zjistili jsme, že ta hlavní část je až tak 4km jižněji. Tady je to jen okraj a autobusová zastávka nebo nádraží jak tomu říkají. Pak jsem teda koukl do průvodce a nějaká malá zmínka tam byla. Ale v podstatě to bylo jedno. Do města jsme si dojeli a byl to zase typ komerčárny pro Rusy, hodně azbuky, hodně neonů, samej rezort a samej Ivan. Pláž nás uplně moc nezaujala asi tím vším začátkem dohromady a tak jsme dali jídlo a že jedem na ty vyhlášený písečný duny, kvůli tomu vlastně tady hlavně jsme. Přesně podle nějakého fotonávodu co jsem našel na googlu jsme se tam hned dostali. Projeli rybářskou vesničku, která byla zas uplně něco jiného. Hrozně fotogenický lodičky, ale hroznej smrad. Přijeli jsme k dunám a hrozně velká atrakce. Jsou tam přistavený jeepy a taky uazy, který jsou potuněný a ne jako ty na vojně co jsem s nim jezdil. Dělaj tam s nima vyhlídkový jízdy a blbosti po dunách. Když jsme tam byli, tak už bylo před západem slunce a bylo tam volněji. Duny velký, nikdy jsem takový zatím neviděl. Pro mě to byla zábava a tak jsem z nich válel sudy a blbnul. Libor zatínal zuby a trpěl od spálení. Ale taky si to určitě moc užil. Zpátky jsme ještě sedli na motorky a jeli dál co tam bude. Objevila se tam dlouhá široká pláž, kde bylo jen pár lidí a pár motorek. To je výzva, jak se tam dostali? Objeli jsme to až na konec a nikde nic, tak jsme se vrátili a bylo tam pár stop, tak jsem se po nich vydal. Byl tam hlubokej písek a trochu sráz. Libor to vzdal a zůstal nahoře a šel za mnou pěšky. Tak jsem mu řekl, že je srab a on na to, že je. Konečně jsem se dosunul na pláž a jízda může začít. Rozpálil jsem to podél vody až jsem měl na tacháku skoro 80 km/h, což jsem snad nejel ani po silnici, tak jsem radši zbrzdil a vydal se blíž k vodě. To nebylo stále ono a tak jsem jel po hranici vln a v nich, to už byla zábava, jen jsem se bál, aby mi to nepodemlelo kola, protože písek se ve vodě pak propadá. Tak jsem si tam jezdil takhle sem a tam a tam a sem. Byl jsem celej mokrej a křičel jsem u toho nadšením a vzpomněl jsem si na Daytonu na Floridě, kde taky pouštěli auta na pláž, ale se speedlimitem 15 mil/h. A navíc tam jelo jedno auto za druhým a v určeným pruhu. Tady to bylo celý moje !!! Chudák motorka. Libor si to taky zkusil a souhlasil s tím, že to je super takhle drandit po pláži. Místní hlouček pár lidí na nás něco halekal, když jsme tam byli asi pro ně dlouho a tak jsme to zabalili a že jedem zpět. Jenže motorku musím vytlačit v hlubokým písku zpátky na silnici, která je na kopci. Motorku vedu a pomáhám si plynem. Ale ta mrcha se furt zahrabává. Tak ji zkoušíme ve dvou a do mírnýho kopečka to dáváme. Pak už ale končíme. Ta sviňa je pěkně těžká a přitom takovej malej skůtřík. Funíme a zkoušíme jak ji dostat nahoru. Nejde to, moc náročný. To ji budem potahovat po kousku a než ji tam dostanem tak bude zítra. Naštěstí ti místní se zvedli a šli nahoru ke svejm motorkám a jeden z nich nám pomohl a zatlačil. Motorku jsme pak s funěním dostali na silnici. Hurá. Motorka a já jsme celý od písku, ale uplně komplet, to musím pak někde omýt, aby domácí neprskal. Celkem se divím, že se to někde nezadřelo. Tak nějak startujem a že pojedeme zpět. Místní co nám pomohli něco řeší a to počet lidí a motorek. Mají 3 motorky, ale je jich 7 lidí. Nevím proč jim to vadí, běžně jezdí ve 3 a více. A tak je sledujeme co budou dělat a já ukazuju, že můžu jednoho z nich vzít za sebe jako poděkování. Bohužel vůbec neumí anglicky. A tak jsem ukázal na sedlo pod vrstvou písku, tu jsem shrnul na zem a tak pochopili, že to je asi dobrej nápad. Jedný holčině dali helmu a posadili ji za mě. Asi se bála a oni asi taky. A tak jsme jeli parta 5 motorek. Libor to nějak nezpozoroval a když jsme ho dojeli a předjížděli tak vytřeštil oči a čuměl. Ty vole, kdes k ní přišel? A tak mu říkám, to víš velkej pupkatej bělásek s fluidem. To tu letí . Jeden z těch místních co řídil další skůtr a jeli jsme vedle sebe a tak nějak se snažili něco mluvit, tak furt na mě křičel, jůů hell a tak si říkám, asi mi chce sdělit, že jsem pekelnej řidič nebo co. A furt to říkal dokola a když jsme projížděli kolem nějakýho hotelu, tak zas jůů hel, a pak jsem tam zaslechl hotel..a tím jů, myslel jako mě a abych vzal jeho ségru nebo přítelkyni asi na hotel. Když jsem mu porozuměl, tak se začal smát. Nevím co ta za mnou. Vážně vše udělají pro byznys. Chudák holka. Pak jsme zajeli k nějaký garáži u silnice, což byl jejich bejvák a tam jsem holčinu vysadil, posunkama jsme se s nima rozloučili a jeli dál. Při loučení ještě ukazovali a říkali tel, jestli asi na ní nechci telefon, nebo číslo nebo ona na mě? Nějak jsme to přeskočili, zamávali a jeli zpět. Ještě jsme se stavili na další večeři, pár pivek. Cestou jsem si koupil petku s vodou a motorku jsem polil a docela i umyl. Je tma a není to vidět a ráno snad budou ještě spát až odjedem. Pasy nechtěli tak dobrý . Mám pocit, že srůstám s Vietnamem, ta motorka k tomu maximálně pomohla. Teď už plujeme 100% na stejný vlně. Zítra máme v plánu cestu do Sajgonu, opět sleepers busem. A pak už jen deltu Mekongu. Zatím vše jde podle podle plánu, až se to zdá být nuda. Žádnej zásek a tak si něco musíme vymyslet. A to nejspíš, že tu deltu dáme na motorkách ze Sajgonu a pak se budem snažit trefit zpátky  Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 360x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku