HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2014 Vietnam, Kambodža  / DEN 2 - 24.3. 2014 cesta BKK-REP a Angkor Wat

DEN 2 - 24.3. 2014 cesta BKK-REP a Angkor Wat

Kambodža

Vytvořeno: 14.04.2014
Autor: MaldaCZE


DEN 2 - 24.3. 2014 cesta BKK-REP a Angkor Wat Naštěstí letadlo přiletělo o 15min dříve a předběhli jsme skoro celou frontu na imigrační kontrole,kde byla sakra dlouhá a pomalá fronta a zařadili se kousek před bránou. Tomu Thajcovi to tak trvalo, že nahnanej čas byl pryč. Pak rychle pro kufry, který tam naštěstí už kroužily a my mohli znovu k odbavení a ven ze země. Takže mám v pasu krásné razítko Thajsko vstup 24. a výstup 24. V rámci 2 hodin. Všechno běželo v pohodě a vypadalo to, že to bude OK. Ještě jsme se smáli lidem o patro níž, že zase musej stát ve frontě jak blbci. Popošli jsme pár metrů přes další kontrolu a sjeli dolů do tý fronty. Úsměv přešel. No tahle byla asi na 20 minut. A tak jsme mazali ke gatu. Všechno v pohodě. Libor ještě stačil ucpat turecký/thajský záchod a nakonec jsme ještě možná 15 minut čekali v autobusu, co nás měl hodit k letadlu. Let z BKK do REP, byl jen hodinový skok a letěli jsme malým vrtulovým ATR-72. Bylo poloprázdné a tak jsme si každý zabral svoji dvousedačku. Celou dobu jsem spal. Jen na chvíli se vzbudil, když mi donesli snídani. Takže v klidu všichni snídáme a najednou malá turbulence. Jen tak pár metrů, jen se zhouply žaludky. A za chvíli už turbulence pořádnýho skoku. Půl letadla udělalo huaaaaa. A já se asi tak po 2 vteřinách musel začít hrozně smát. V tu chvíli se přidali moji nejbližší sousedi a pak zbytek letadla. Libor si vychutnával vodu v takovým kelímku, co vypadá jak od jogurtu a stáhl z něj ten alobal a brčko, který bylo přiloženo vyhodil a divil se proč ho sem dali do velkejch letadel ne. Záhy pochopil. Při tý turbulenci vyskočil s tím kelímkem v ruce až do stropu. Voda ho celýho zkorpila, lidi před ním a zbytek neskutečně pobavila. Let jinak proběhl hladce a za chvilku jsme přistáli na malinkým letišti v Siem Reapu v Kamboži. Zde jsme zaplatili víza a dodali nějaký imigrační formulář. Zde byl velmi zajímavý pracovní postup. Taková pásovka. Byly dvě fronty. Ta vlevo byla na placení víza a odevzdání pasu s formulářem a druhá na výdej pasu. Mezi těmito frontami bylo cca 7 úředníků, každý s jiným razítkem. Tito pracovníci pak pas dostali od těch z první fronty a předávali si ho a každý do něj asi napsal vzkaz, podepsal se a orazil a další to pak zkontroloval a v té druhé frontě nám pak to dílo dali. No krásně se to v pase vyjímá. Už jen kvůli tomu to tam stojí jet :D. Na letišti jsme koupili taxi a nechali se odvézt do centra města a a šli si najít hotel. Náš řidič byl rozený obchodník a nabízel co se dalo, od ubytování, po půjčení čehokoliv. Nakonec jsme ho odmítli a byl takový chudák naštvaný. Vlezli jsme do prvního hotelu a zjistili příznivé ceny, ale intuitivně jsme vlezli i do druhého, kde byly nižší a navíc byl pokoj včetně snídaně, klimatizace a wifi a tak jsme nehledali už dál. Zde jsme jen dali sprchu, převlíkli se a vyrazili tuk-tukem směr chrámky Angkoru. Pro nezasvěcené je tuktuk, takový válníček se stříškou zapojený za skůtr. Takový větší rikša. A chrámy Angkoru jsou největší náboženskou stavbou na světě. Začala polozběsilá jízda. Tenhle místní styl řízení zbožňuju. Všichni jezdí všude a bez pravidel. Přijeli jsme tam a já jsem věděl, že je to všechno ohromné, ale z obrázků se to tak nezdálo. Bylo to však monstrózní. Dnes jsme tam jeli jen na západ slunce a když jsme kupovali vstupenku tak jsme si pro změnu zas vystáli frontu. Naštěstí kratší a hlavně rychlejší. Za odměnu a poplatek máme na vstupence svoji fotku. Tuktukář tam na nás počkal až se vrátíme. Prošli jsme jen Angkor Wat a vraceli se už za tmy. Cestou zpět Libor za jízdy usnul – nechápu a já ho vzbudil reakcí na upadlou plechovku, něco ti spadlo Máchale. Probral se a zmateně říkal, co Máchal? Plechovka? Kde?...ty vole já jsem asi usnul. Borec nás na další chrámy poveze ještě zítra pak na letiště. Vůbec po nás nechtěl peníze, že až prý to bude komplet. No my s tím problém nemáme. Na hotelu jsme se jen otočili a šli do večerního města. Divočina, samej skůtr, troubení, prach, pouliční prodavači všeho. No paráda. Vlezli jsme na nějaký trh, ale byla to mega tržnice. Všechno je tu tak levný, že tu člověk může nechat balík a furt má dobrej pocit jak nakoupil věci levně. No nakoupil, ale absolutně je nepotřeboval. Takže jsme koupili nějaké suvenýry a šli na večeři. Cestou nás stále odchytávají tuktukáři a nabízejí odvoz, když odmítáme odvoz, tak nabízejí místní holky gestem po celým světě známým – poplácání prsty jedné ruky tu druhou, která je ve tvaru trubičky, nebo jak to nazvat. Ze začátku to bylo vtipný a smáli jsme se pak už jsem byl ale trochu sprostej a štvalo mě to. Cestou jsme dali zase pár pívek. Je to tu za lacinku a tak mám pocit, že od cesty vlakem nepiju snad nic jinýho. Sedli jsme do nějaké restauračky a objednávali napůl podle obrázků a napůl dle domluvy. Jelikož Libor a cizí jazyk nejsou vůbec kamarádi a nezná ani základní názvy jídel tak spoléhá na mě co mu doporučím. Říkám mu, že to je dobrý, co to je a jak to vypadá – mořský plody atd. Nakonec když nám přinesli najaký cosi s chobotničkama tak na to nedůvěřivě koukal a ptal se, to jsem chtěl? Měli jsme hlad a myslím, že to jídlo bylo výborný i bez hladu. Já si moc pochutnal a Libor asi taky. Ještě jsme prošli centrum a šli podle lidí a hluku do středu. Recepční na hotelu říkal furt něco pub street, že tam jsou restaurace a bary. Myslel jsem, že jsme v ní, ale tohle byla uplná Stodolní. Celá ulice má jakoby strop z natažených led světýlek a na začátku, uprostřed a na konci velký neonový nápis PUB STREET. Myslel jsem, že Kambodža a Siem Reap budou spíše klidnější místo už i kvůli těch náboženským chrámům. Ale tohle bylo to, co jsem nečekal. Pro mladé super místo, chlast levnej a všude stejně starejch lidí. My jsme totálně, ale totálně unavený. Přece jen po 14 hodinách v letadle a dalších alespoň 7 po letištích bez plnohodnotnýho spánku starýho pána jako jsem já unaví. Dáváme poslední pivo a jdeme směr hotel, cestou tedy kupujeme ještě další, aby se líp spalo. Večer jsem na recepci ještě tentokrát u džusu dopsal report a zítra na další chrámy a odlet do Hanoje (HAN) ve Vietnamu a snad stihnem vlak z HAN do Lao Cai. Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 349x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku