HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2014 Vietnam, Kambodža  / DEN 3 - 25.3. 2014 chrámy Angkoru, cesta REP-HAN

DEN 3 - 25.3. 2014 chrámy Angkoru, cesta REP-HAN

Kambodža

Vytvořeno: 14.04.2014
Autor: MaldaCZE


DEN 3 - 25.3. 2014 chrámy Angkoru, cesta REP-HAN Budíček byl dnes v 8:00 ráno. Já teda vstával v půl nebo ¾ na devět. Ta osmá byla spíš pro Libora, aby stihnul svoje ranní rituály. Mě stačí se jen vy.. vyčistit zuby a nasnídat. Neřeším jestli ponožky patří do pytlíku na ponožky nebo na tričko. Pokud je to špinavý je to v jedný kupě. Důležitý je se vyspat. Po snídani jsme vyrazili naším tuktukářem tzv. panem Tučekem směr další chrámy Angkoru. Jako první byl na řadě Bayon. Nevím jestli mám furt popisovat, jak úžasný stavby to jsou, jak jsou monstrózní, a jak si asi na nich spravovali ego i tím, jak jsou do detailu provedený. To si říkáme, že asi neměli dřív co dělat nebo měli spousty otroků. Jenže, dle mého to musí udělat někdo znalý, kdo umí do kamene vytesat detailní tvář nebo zvíře. Chrámy Angkoru jsou mega byznys. Je tu milion lidí. Prostě Karlštejn, Václavák. Ale, kdo by se na to nejel podívat. Stojí to fakt za to. Ještě jsme navštívili nějaké menší přilehlé chrámy a pak jsme jeli na takovou must see záležitost a to na chrám Ta Prohm. Chrám je znám tím, že byl v legendární hře Tomb Raider a posléze ve filmu Tomb Raider s Angelinou Jolie. Ano, to je ta s tou velkou pusou. Zde jsou chrámy prorostlé stromy, jejichž kořeny jsou hluboce zakořeněny ve zdech, které by mohly vyprávět. Hmmm, jak poeticky napsáno. Nicméně je to vážně úchvatný. Poté jsme zastavili cestou k hotelu ještě k nějakým „menším chrámům“. Tím menším myslím, že jejich půdorys není cca 1km x 1km. Zastavili jsme u jakéhosi rybníku, jezera, prostě vody ve tvaru čtverce, kde nebylo vcelku nic zajímavého kromě toho jak se Jitka pásla spolu s kámoškama pod palmou. Jitka byla kráva. Pěkná hnědá, určitě měla dobrý mlíko a mohly z ní být dobrý steaky. To bylo asi tak celý. Navšívili jsme ještě nějaký chrám, ale návštěvu jsme zkrátili. Na Bayonu měli super tahák na turisty a to, že tam měli pár mladic navlečených v jejich starých oblecích, řekněme krojích. Spousta lidí se pak s nimi fotila, jak jinak než za dolar. Co bych byl za turistu, abych se nenechal vyfotit s nima. Heh, nenechal. Pro nás architekturou nijak nepolíbené znalce to je za chvíli furt to samý, skála, šutr, sloup a když je to menši, nestojí to až tak za to. Za to ovšem stojí místní prodejci, zvláště pak děti. Neuvěřitelná výdrž nabízení a smlouvání. Navíc tyhle čmoudský děti jsou roztomilý. V mé pozici zodpovědného otce na vše teď koukám jinak. Až bych jim ten dolar za jakoukoliv kokotinu co nabízí dal, ale to bych byl během 2 dnů bez peněz. Je mi to líto, ale býváme neoblomní a nic nekupujeme. Dvě asi slečny, u nich těžko poznat kolik jim je všichni vypadají tak na 15 nás lámaly, ať si u nich koupíme nějaký pití, cokoliv a to pouze za 1 dolar, Byly milé, vyptávaly se odkud jsme atd. aby získaly naší pozornost. Téměř vše jim odkýváme, hlavně, aby daly už pokoj. V jednu chvíli dokonce úplně synchronně se ptaly, where are you from? Já se smál. Asi jsem ji slíbil, že si koupím pití, protože pak říkala, že na nás čekají a jestli je schválně mineme, že nás zabijou. Smála se u toho víc jak já, tak jsem byl v klidu, že bude vše OK. Pak nás p. Tuček zavezl zpět do hotelu, kde jsme poprosili o sprchu. Jak by nééé, no problem, sir. Fajf dollars for bous. Wtf? Jsou to ždímači, ale což, byli v pohodě a sprchu jsme fakt potřebovali a za pár babek nás asi natáhli, ale furt je to pakatel za tu úlevu. Cestou z chrámů jsme uslyšeli ránu z tuktuku a instinktivně se ohlédli a viděli jsme malou bílou krabičku jak se odráží do příkopu.. tvl. Stop, stop, stop. Byl to Liborův foťák. Všechno OK. Dali jsme ještě nějaký angkor pivka na hotelu, pár panáčků slivovice a rumu s recepčníma a čekali co to s nima udělá. Nic moc. Prej to je jako jejich víno. Nejspíše asijská lihovina na čtyři (z lušťovek) – arak . Nasedli jsme do tuktuka a jeli na letiště. Chytali jsme poslední zbytky prachu a atmosféry Kambodži, pokud se to dá říct, že jsme v Kambodže byli. Odbavení proběhlo v klidu a já díky své letence v nouzi kupované lehce dráž v business class, kvůli tomu, že jiný levnější nebyly, jsem nemusel stát frontu na check-inuůadlfja, ups turbulence, ale dostal jsem ještě k tomu vstupenku do VIP lounge. Již předtím jsem koukal jestli na letišti lze použit priority pass, avšak toto malé letiště nebylo ve smluvních partnerech, a tak jsem si říkal, budeme tam sedět jako nějací turisti. A mě se přihodilo toto a dostal lounge k letence. Bohužel tam Libora nepustili a tak jsem tam chvíli musel být sám. Nadlábnul jsem se, vypil pár angkorů a pár jich přibalil a šel za Liborem, kterej mezitím usnul na sedačkách. Tak jsem zkusil, jak moc hlídá svoje věci. Z ruky jsem mu bez problémů vzal jeho deníček, pak tužku. Pak jsem zkoušel již hůře dostupnou brašnu s doklady. To se tak nějak prožmoural a jen řekl…co? Cože? Neboj všechno hlídám a mám pod kontrolou. A tak mu říkám, jo? Fakt? A začal jsem mu vracet postupně věci. Koukal co se to děje a říkal, to jsou jen blbosti. A já řekl jemu, kdybych začal taškou tak bys ji neměl. Ale pravda, spolusedící divně koukali, ale když viděli, že se smějeme, tak se pousmáli taky. Došlo donesené pivo a tak jsem do salonku zašel pro další, prej je ale nesmím nosit ven. Holky si asi pamatovaly velkého, vysokýho bílýho borce a tak mě pustili bez problémů. Vzal jsem pár plechovek piva, ale kapsy byly malé a tak jsem do sebe střihnul jen 2 kousky a pár zákusků a šel za Liborem. Paní s dětmi, asi angličanka se tak divně koukla co to tam jde za suveréna bez boarding pasu jen s úsměvem a hned k lednici a pultíku. Pak asi pochopila v letadle, kde jsme se potkali v první třídě. Mezitím jsem se vrátil za Liborem v lepší náladě a formě, než jsem odešel a oznámil jsem mu cosi o kralování na trůnu. Pak jsem přišel a říkám, hele woe, asi půjdem už ke gejtu, páč je 17.40. Tvl, co? Už tolik? Ja mám 17.10? Tvl, to není možný, dyť jsem hodinky rovnal..na nakonec mi šly asi o půl hoďky dřív. Nechápu to, ale lepší než, kdyby to bylo obráceně. Zbytečně jsme jeli na letiště dříve. Když jsem byl po 2. v salonku tak přišla recepční a ptala se na boarding pass. Ten já měl však u Libora venku. Ukázala mi vstupenku do salonku, ale na uplně jiný jméno a že kdo to je. K mému překvapení to bylo psaný na Martina. Tak jsem hned začal domlouvat, že Martin nejel, ale že mám náhradu. Bohužel to znova neprošlo. Přišel čas nástupu do letadla, byla tam celkem fronta. Ale já mám vlastně byznys klás, to nemusím stát ne? Nevím, ale šel jsem před celou frontu a ona mě s úsměvem pustila do letadla. Libor zůstal na konci, ale což stejně odletíme stejně. Pohodlně jsem se usadil a říkal si, tvl. jo, to je pohoda, místa na nohy až až, místo tří sedaček jen dvě, takže spousta místa. Tak si sedím a začínám psát část reportu. Najednou mě vyruší ty angláni co se podivovali v salonku, proč mám více než malé množství plechovek piva. A já kokos jim seděl na místě. Místo 3A jsem si sedl 3G a to automaticky, protože jsem měl zafixovaný, že jsem na pravý straně. No nic pan angličan prokázal svá práva na sedadla a já se mu omluvil, že to je poprvé co jsem se spletl. Zasmáli jsme se, ale říkal, že mu to je celkem jedno, ale kvůli jeho dětem. Když přišel Libor na palubu tak mu říkám, pojď sem vole, ke mně vole, tady nikdo sedět stejně asi nebude a když jo, uděláš blbýho. Vypadalo to nadějně do tý doby než přišla letuška a ověřovala si jestli to je skuteně jeho místo. Chvíli jsme dělali blbý oba dva, ale pak jsme to zahráli na omyl. Zkoušel jsem ji přemluvit, že mi to nevadí, že bude sedět vedle mě, ale stála si za svým. Tak bohužel, ahoj Libore, uvidíme se v Hanoji. Mezitím… slečna stewardka se nás zeptala jestli si dáme hovězinu nebo olihně. To je jasný, ne? Za chvíli přinesla ubrus, prostřela, nějaký pivko a tak jsem spkojen. Poté donesla moje nejlepší jídlo v letadle ever, pěkně olihně, prostě squids s těstovinami. Mňam… Co měl asi Libor. Rejži? Tfuuuuuj . Je to tu milé a mohu vřele doporučit business class u Vietnam airlines. Mimo jiné jsou v alianci Sky team, kde jsou i ČSA a tak jsem si zařídil kartu pro sbírání mílí. Sice ji moc nevyužiji, ale neztratí se. A tak dnes načítám první míle. Na letišti na nás taky čekal extra autobus se sezením a ne s stojací. Na letišti jsme vyřídili potřebné věci jako víza a hned jsme šli sehnat taxi k odvozu na vlakové nádraží. Naštěstí jsem skočil na místní info a ptal se na vlak do Lao Cai, kam musíme jet. Jelikož to na netu už nešlo booknout, tak jsme doufali, že budou ještě lístky. A po domluvě taky byly. Hurrá, slečna nám ještě nabízí všemožný další vejlety, ale děkujem nechcem. Na letišti chytáme taxíka, nějaký naháněč tam cosi plácá a tak jdeme k jinýmu. Nakonec je cena stejná a tak jedem, spěcháme. Na nádraží to je cca 45 minut a máme tak 55minut. Borec nerozumí ani slovo anglicky, snažím se všeljak ukazovat ať jede rychleji, že nás ostatní auta předjíždí a on furt stále 60 km/h. Začínám trochu nervit. Vypadalo to, že vůbec neví, kde jsme. Hanoj je pěkná divočina. Na to se těším, ale až budeme mít na to čas. Taxikář nás dovezl na místo, zírám. Tak jsme hnali na takový check-in a hned do vlaku. Na místa nás dovedl nějakej čičmunda a říkal si o dost vysoký dýžko, tak jsem mu musel politicky vysvětlit, že dostane max. dolar, jinak ho plácnu. V tomto kupé bych si připadal i jen já sám, že je přeplněné. My ho však sdílíme ještě s postaršíma dámama nejspíš z Francie. Rum proběhl, ale to bylo tak vše. Tento vlak je něco jako vlak do Bradavic. Na nástupiště se šlo přes všechny koleje a pozdravili jsme se s českou lokomotivkou z ČKD. To už chápu těch cca 400km za cca 8 hodin. Ještě musím zmínit, že to kupé je lůžkové. Jsou tu 4 pryčny jako na vojně. Pro mě je krátká, úzká a vůbec celkově malá. Asi budu muset ležet na zádech, abych se nějak vešel. Jdu se tam zkusit poskládat a spát. Zítra to bude fyzicky náročný. Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 334x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku