HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2014 Vietnam, Kambodža  / DEN 4 - 26. 3. 2014 Sapa

DEN 4 - 26. 3. 2014 Sapa

Vietnam

Vytvořeno: 14.04.2014
Autor: MaldaCZE


DEN 4 - 26. 3. 2014 Sapa Noc byla dost uhrkaná. Tady mají mezi kolejema asi velký díry a taky za jízdy připojujou vagóny. To byly rány, že jsem byl málem kolikrát setřesen z postele, z horní postele. Cesta se nakonec protáhla asi na cca 11 hodin, naštěstí jsem spal. Sice mi nějak nebylo ok, ale v poho. Bolí mě v krku po těch studenejch pivech a tak jsem dnes přesedlal na rum a slivovici, je to asi lepší. Odjížděli jsme v 21.50 večer přesně a dorazili ráno do Lao Cai v 9 hodin. Rozespalý jsme se chtěli vypotácet z vlaku, jenže už tam byl v kupé naháněč, jestli máme odvoz do vesničky Sapa. Ano, název jako ta pražská vietnamská legendární tržnice. Z Lao Cai je to cca 38km. Venku mrholí, trochu mlha, já rozespalej a samej naháněč. To bylo něco. Zmrdi naháněčský hnedka prudili s cenou 400.000 dongů za osobu, to je 400 kč. Jebat je hajzly, v průvodci je to psaný na 40.000 DNG. Nakonec jsme je srazili na 100.000 DNG – takže na 100 Kč, což je pěkný, ale i tak si přišli na svý. Ale než jsme nastoupili do mikrobusu, ptal jsem se lidí vevnitř kolik platili a prej taky stovku, takže jsme nasedli a jeli. Řidič si z toho udělal ještě trochu PPLku a taxík a odvezl si co potřeboval. Cesta trvala cca hoďku a půl. Jelo se pomalu, protože jsme jeli do hor, tak tam byla samá klikatá cestička. Každou chvíli se měnilo počasí, mraky, mlha, občas i prosvítlo slunce. Tato oblast je tím známá, že hřebeny hor drží mraky. Dojeli jsme do městečka, který bylo krásně barevný a v tom šedém počasí ty barvy krásně svítily. Minibus zastavil přímo před kanceláří Vietnam Nomad trails. Náhodička. S týpkem z týhle agentury jsem byl ve spojení přes Couchsurfing (CS) a měl jsem s ním dojednaný nějaký výlety a rady apod. Hned nás odchytla i nějaká naháněčka z hotelu, že má za 10 USD pokoj. Šli jsme se mrknout a hned ho brali. Bylo to v centru a bylo to celkem v pohodě. Je tu docela zima a nikde žádný topení a tak si říkám, to bude kosa v noci a ona tahá kabel z deky a dává do zásuvky. Deka je vyhřejvaná, olééé. Snad nás to neupeče. Voda v koupelně taky zajímavě řešená. Umyvadlo má tu keramickou nohu, jenže ta zakrývá jen trubku co vede do kanálku vedle. To jsme samozřejmě zjistili, až když nám skoro nateklo do bot. Seběhli jsme dolů ze schodů za tím vietnamcem z agentury a poradil nám kam jít atd. Zítra s ním pak asi půjdem na výlet. Co nás po příjezdu hned zaujalo byly místní ženský oblečený do krojů. Jsou to lidi z okolních horských vesniček, kam máme namířeno. Jsou nádherně barevné a kontrastují s počasím. Skvělé fotoobjekty a to nemluvim o jejich dětěch nebo vnoučatech, který ani snad nechodí a mají je v pestrobarevných šátcích přivázaný na zádech. Zašli jsme ještě dál do centra, na místní trh, kde je vidět spousta bizarních jídel. Teď mi to připomnělo, že když jsme jeli tím minibusem, tak jsme předjížděli borce na skůtru, kterej měl takovou klecovou ošatici za sebou a v ní namačkanejch asi 20 psů. Celej bus najednou jen udělal, týýý vole ve všech jazycích. No tak nevíme co je pes, který se tu normálně jedí, co je kočka, co je slepice, žába, hadi…no všechno. Směnili jsme peníze a dali si něco k jídlu. Tohle vypadalo jakž takž jedle, i když kdo ví co to bylo. Pak jsme dle instrukcí šli do vesničky Cat Cat, která má být ukázkou stylového života Hmongů, těch místních kmenů v těch barevnejch hábitech. Zaplatili jsme vstup a šli v podstatě mezi domky, který byly zároveň obchůdky se suvenýry a malý děti byly naháněči. Už mě začíná iritovat věta – helou, mejbí jů báj samsíng? atd. atd. Je to spíše takovej skanzen. Všude tam mají outdoorové oblečení super značek a spoustu trekových holí. Asi je primárně prodávají pro pěší tůry, ale už jsme uvažovali o tom, že bychom je koupili spíše na odhánění. Chtěl jsem fotit malý děti v těch krojích a čepičkách, ale už jsou nacvičené a jak vidí foťák, tak se otáčí nebo schovávají, jen ty nejmenší ještě nevědí. A ty co trochu umí mluvit, tak říkaj i love money, gimme money. 1 photo = 1 dollar. Prošli jsme tenhle skanzenek, dali kafe, štávu z cukrový třtiny a vyrazili do další vesničky Sin Chai, kde už nebyl turismus. To bylo to pravé nahlídnutí do života místních horských obyvatel. Počasí se furt tak nějak měnilo, ale nikdy, aby bylo 100% jasno. Škoda pro fotky, ale naštěstí nepršelo, což je zde velká výhra. Zde se po „ulicích“, spíše stezkách prohání prasata, ty malý černý vietnamský, bejci, krávy a další místní zvířata. Jo a taky hodně psů. Říkáme jim hot dogy. Ještě vsuvka k těm malejm dětem a jejich oblečení. Byl tam malej capart, max 2 roky a neměl plínu, ale měl jen v tepláčkách díru na pimprlika, aby ho nemuseli svlíkat a dávat mu plínu. Jak praktické, teď jestli ještě není pak celej durch. Teď mám ty otcovský pudy tak si občas všimnu. Jak si děti ve věku Rozárky hrajou s prasatama, s pneumatikou, jsou bosý a jsou hrozně spokojený. Vesničku jsme celou prošli, dokonce si tam i koupili nějakej koláč a šli dál a dál co vedla stezka. Všude byly rýžový políčka a krásný výhledy. Naštěstí jsme sešli malinko níž, kde již nebyly tolik mraky. Došli jsme až na konec stezky, kde byl svéráznej most. Plán byl jasný, přejdem ho a vrátíme se po vrstevnici na druhým kopci. Začali jsme tedy šplhat po kamenech, kořenech kam se až dalo. Tohle mi hodně připomínalo výstup na Mt. Kinabalu a první část cesty. Bylo to celkem náročný, potkali jsme pár místních co tam měli chatrče a dost překvapeně na nás koukali. Nikde žádná cesta a dva blázni tam. Kopec byl nekonečnej a pak žádná cesta. Skončili jsme u někoho na dvorku. Naštěstí tam byl domácí a tak už se jen ptám Sapa??? Sapa??? A ukazuje, at jdem zpět. Nechci jít zpět, to jsme se sem škrábali tak pracně a takovou dobu, abychom to zas slejzali? Tak ukazuju tím směrem, kam chcem jít a on se směje a kroutí hlavou, že ne. Tak jsme si dali docela náročnej dlouhej výstup alespoň jako trénink. Dolů jsem se párkrát sklouzl, ale dobrý. Pak jednou už to byl trochu větší sešup, podjely mi nohy a já zachraňoval foťák a tak jsem ho držel nad sebou a padl do bahna na řiť. Za chvíli to oschlo a zítra to opráším. Cestu zpět jsme už šli bez zastávek, opět prošli vesničku a říkali si jak moc to je asi daleko k nám do centra. Bylo to tak pár km, ale strašně do kopce, protože jsme hodně sestoupali. Jel kolem místní na skůtru a křičel jako všichni motorbike? Sapa? a tak jeho nabídka byla 5USD, já mu nabídl 2. To se mu moc nelíbio a tak jsme se otočili a šli dál. Borec jen říkal, je to daleko a do kopce a my, že víme, že nám to nevadí. Nakonec nabídl 3USD a my souhlasili. Naskládali jsme se na skůtr a ve třech jeli do města. Cesta byla fakt strašně dlouhá a hodně do kopce, že motorka s naší zátěží sotva jela. Byli jsme rádi, že jsme jeli. Za tuhle cestu bysme mu klidně dali i víc. Ale tady to bez smlouvání nejde. Ještě jsme zašli do města, že dáme véču. Tak to obcházíme a jdeme na místní náměstí. Obrovskej komunistickej betonovej plac, kde malí kluci hrajou fotbal a pár turistu tam kouká jak to mastí. Kousek dál se snažej hmongský ženský prodávat jejich rukodělnou výrobu – peněženky, kabelky, náramky atd. A taky tam zrovna měli nějakou mši v kostele. Spousta lidí v krojích, dospělých i dětí. Jenom chodím a snažím se fotit. Něco se snad podařilo. Vůbec jsem ještě na to neměl čas kouknout a probrat to a proto zatím nic neposílám. Procházíme dál a dál po městě a už máme dost hlad a tak, že budem jíst v místním kiosku. Všechny, ale vypadají tak, že mají jen hot dogy. Do tý poslední jsem načuhnul a no radši jsem odcházel, ale nakonec nám borka ukázala cosi pod poklicí a tak jsme na to kejvli Přinesla nám kupu jídla, asi 4 různý druhy na ochutnávku. Nebylo to špatný. Hlad je dobrej kuchař. Maso bylo jiný, všechno nasekaj na kostky a hoděj na pánev. Neptali jsme se z čeho je to maso, i když nás to zajímalo. Klidně ať je to pes, ale ať nám neukazujou jeho fotku. Ti psi tu mají všichni smutný oči. Paní nám ukázala co s čím kombinovat a jakou lžíčkou, nebo spíš lopatkou a chvíli koukala jak se nám to daří. Nadlábnuli jsme se a mezitím ještě přišla nějaká škola, nebo nějaký sportovní družstvo a ty dostali to samý. Byli jak kobylky. To byl fofr jak to do sebe sypali. Pak se člověk nediví, že jejich zboží je levný, když celej den makaj a večer dostanou misku rejže. Při odchodu nastalo smlouvání, který jsme měli udělat hned před jídlem. Poučení pro příště. Pak jsme cestou do hotelu potkali u kostelíka svatbu, tak jsem zkusil v tý mlze a tmě něco pofotit. Uvidíme co z toho bude, ale nevěřím tomu. Ani fotograf vedle neměl náhledy uplně jak by chtěl, i když tam měl přisvěcovačku. Ještě jsme prošli pár ulic a vrátili se na hotel. Já celej den chrchlám a ladím krk slivkou. Na recepci jsem si nechal udělat horkej čaj, který tu maj mimochodem moc dobrý a teď tu na zimní terase (je tu zima, uplně stejně jako v pokoji) dopisuju dnešní report. Nevím jestli jsem tam napsal všechny postřehy. Budu si dělat cestou příště poznámky. Dnes mi možná zbyde čas číhnout i na fotky. Dávám kloktacího panáka na zdraví a pro dnešek končím zápis Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 463x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku