HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2014 Vietnam, Kambodža  / DEN 6 - 28. 3. 2014 - Hanoj - \"Odstupuju od kupní smlouvy\"

DEN 6 - 28. 3. 2014 - Hanoj - \"Odstupuju od kupní smlouvy\"

Vietnam

Vytvořeno: 15.04.2014
Autor: MaldaCZE


DEN 6 - 28. 3. 2014 - Hanoj Probudil jsem se právě včas, akorát zastavujeme v Hanoji. Je cca 7 hodin ráno a rozespalý stádo živoucích mrtvol nebo spíš ovcí se táhne po nástupišti. Občas tam přiběhne nějakej vlk a uloví si někoho do taxíku. My všechny nabídky ignorujeme a dle mapy víme, že to máme do centra, kde budem hledat, nebo spíš vybírat hotel, kousek. Cca 1km a tady to už žije, všude provoz, samej skůtr a troubení. Kambodža proti tomu hadr. Takže v podstatě začínáme program. Do půl hodinky jsme byli v uličce plný hotelů od těch nejobyčejnějších po ty dražší. Pár jsme jich oslovili a nabídky byly velmi podobný. Nakonec jsme zůstali ve třetím, kterej byl cenově spíše dražší (20 USD/pokoj se snídaní), ale po příchodu na pokoj to bylo příjemné překvapení. Zatím nejlepší pokoj. Hlavně koupelna je proti těm ostatím luxus. Dokonce tam jsou i designové prvky k ničemu, jako jsou kamínky na dně sprcháče vedle dřevěných mřížek, na kterých se stojí. Dáváme sprchu a jdeme číhnout do města. Vedle v okolí je jezero a pak spousta uliček starýho města. Zavítali jsme do staré věznice ze začátku 20. stol. Zbylo z ní už jen snad jen jedno křídlo a za plotem je nějaká mega stavba, obchoďák nebo hotel. Prošli jsme chodby, cely, kde bylo názorně na figurínách ukázáno jak to tam chodilo. Pěkně drsný podmínky. Všechno původní. Nechtěl bych být v té době revolucionářem nebo mít prostě smůlu. Pak jsme už razili k jezeru. To, že tu jezdí miliony skůtrů, nekonečnej provoz a přecházení je super zážitek nemusím opakovat. Člověk nesmí čekat, prostě plynule jít a vše ostatní se mu vyhne. Já se takhle když bylo volněji postavil doprostřed křižovatky, abych udělal pár fotek a veškerá doprava se mě vyhla uplně bez problémů. Jakoby se kolem mě udělalo vakuum. Odzkoušeno vícekrát. Funguje to. Místní říkají, že stačí zavřít oči a jít pomalu s rukama nahoře, jako že se vzdáváš a projdeš bez problémů. Důležitej byl, ale oční kontakt. Jakmile viděli, že vidíš. Bylo to bez problémů. Prošli jsme kolem budovy opery, ale tu jsme jen minuli. Nejme žádný kulturisti, abychom chodili dovnitř. Kousek vedle hotelu byl taky velkých chrám, který byl očividně stavěn dle Notre-Dame v Paříži. Je to takové zjevení mezi tím chaosem. Frantíci to tu kolonizovali, tak se není co divit. I jako turistů jich tu jsou kvanta. Procházeli jsme kolem jakéhosi párty stanu, kde vše bylo růžovo-bílé. Svatební výzdoba a hned vedle silnice. Zvláštní svatební hostina. Po chvíli narážíme na svatební pár jak se fotí u nějaké kašny s draky. Chvíli je pozorujeme a pak vidíme další 3 páry a jdou taky ke kašně. Dnes se se svatbama roztrhl pytel, nebo je to jedna hromadná. Ženich na lavičce mění asi pracovní oblek za bílej na focení a vše vypadá komicky. Kolem kašny je pár laviček a na půlce z nich se češou nevěsty a převlíkaj ženiši. Pak už tedy cesta k jezeru Hoan Kiem, kde uprostřed je na ostrůvku nějaká pagoda. Je téměř na všech fotkách z Hanoje. Večer bude určitě pěkně osvícená. Když jsme u tý elektriky, tak zde pomalu není přes změť kabelů vidět na nebe. Je to neuvěřitelný chaos uzlů a drátů vedoucích odnikud nikam. Kolem jezera je malinká nudle něčeho jako park, kde relaxuje spousta lidí. Spousta jich taky stále něco nabízí a nejvíce nás zaujal starej dědula s golfovou holí, který si tam odpaloval míčky na badminton. Podle mapky jsme se vydali do úplnýho centra starýho města, kde probíhá život na ulici. Hlavně jídlo a obchod. Celej den co jsme byli venku tak sedí na těch pidistoličkách a něco jedí. V ulicích se mísí vůně a smrady z jídel. Hlavně ty jejich asi psí vývary jsou pekelný. Po chodnících se nedá projít, protože tu mají vytahaný všechny věci z krámů a kde nejsou ty věci, tak jsou motorky. Chodíme většinou jako všichni u krajnice. Tahle čtvrť je spíš jedno velký tržiště. Každá ulice má svůj sortiment, takže je tu na 100m, 10 obchodů s botama, kabelkama, hračkama, oblečením a dokonce i s náhrobníma kamenama a popiskama. Pak ulice pro sortiment železářství od zámků až po bambusové žebříky. Samozřejmě jsem pracoval a díval se co tu mají a byl jsem překvapen, že v jednom obchůdku měli samolepky firem Rostex a Fab a tak jsem ukazoval, ať mi ukáží co od nich mají. No a fakt měli. Tady v některých prodejničkách, který nemaj turistickej sortiment nerozumí anglicky a tak se ceny ukazují na kalkulačce, nebo prodavač vytáhne bankovku a ukáže počet. Překvapivě tam měli téměř novinkový model kování i s novou vložkou. V Sapě jsem si fotil kliku právě z Rostexu a k tomu přímo vložku FAB, což jsem se divil. Teď už né. No a Libor se pro změnu fotil s RC modelama a ukazoval co vše mají u nich na shopu. Vymotali jsme se z uliček a šli dát pauzu na hotel. Šli jsme i proto, protože mi narostly vousy a i nějak vlasy a tak jsme vlezli do místního kadeřnictví a já se nechal ostříhat a oholit a Libor zmáknul novej moderní účes. Tak se uvidí jakej bude mít v Pardubicích v agrošce úspěch. Koupili jsme taky lístky na autobus do Ha Long city a tam pak pojedeme na výlety do zátoky Halong Bay. Mysleli jsme, že koupíme i letenky pro další cestu, ale nemáme jistotu jak to stihnem v Halong a tak to budeme řešit nejpíš zítra. V jedné restauraci během dne jsme potkali první Čechy a tak jsme vyměnili zážitky a rady kam jet a kam ne. Jeli jsme zrovna protisměrem, takže se to hodilo oboum. Většinou se totiž potkávají stejní lidé na jiných místech po trase, protože Vietnam je úzká nudle a jsou prostě místa, kde musí správnej cestovatel být. Po rekultivaci jsme vyrazili opět do města, teď již do večerního. Pagoda na ostrůvku v jezírku byla nádherně osvětlená a tak jsem fotil. Libora to moc nebralo, protože musel furt čekat. Naštěstí pro něj asi po 10 minutách vypnuli osvětlení. Vůbec nevíme proč, protože co jsme pak ještě kolem šli, byla zhasnutá, i když bylo město stále plné turistů. A kvůli nim to přeci svítí. Ale něco se snad podařilo nafotit. Procházíme zase ty stejné uličky jen s večerní atmosférou a hlavně s více lidma. Domácí vylezli na chodníky, kde rozdělali stolky, hrnce a jedli páteční večeři. Všichni jim koukají do misek a oni to do sebe házejí. Kupujeme nějaké suvenýry a zase smlouváme, tady jsou už rozmazlený a moc se jim nechce. Ale ono usmlouvat 20 Kč není moc výhra, ale je to zábava. Už jsme se chystali na hotel, protože zítra ráno v 8 odjezd a chceme stihnout snídani a v klidu to všechno pobalit. Jenže najednou se před náma objevil shluk lidí a 2 ulice byly zavřený pro auta a uprostřed nich byly další stánky. Nehorázný davy lidí a všichni všechno nakupovali. Asi nějaké výprodeje a tak říkám, jdem se taky podívat. No a tak jsme začali utrácet za blbosti. Jak jinak. Libor si koupil 3 brejle Ray Ben. Já k nim čtvrtý, ať máme ještě větší slevu. No nekup to za 30 Kč. Já si teda nekoupil sluneční, ale jen ty trendy chytrolínský. Uvidíte na fotkách. Dál jsem si musel koupit tričko, abychom měli slevu 30 kč, ale opět triko za 40 Kč a k tomu Hard Rock Cafe Hanoj . No pak nějaký magnetky, Libor nášivky a já ještě takový ptačí péra se závažím, něco jako badmintonovej míček a hakysák dohromady. Na tý estrádě v Sapě tam s tím kopali a tady to všude děcka kopou. Když jsem u tý estrády, tak jsme vlastně dnes ještě slyšeli hlasitou hudbu ze dvora. Šli jsme se tam číhnout a tam za plotem plný školní dvůr dětí a zase nějaká besídka. Soudružka učitelka v roli kulturního referenta představovala asi třídu po třídě a skupinu sportů po skupině. Opět zajímavá podívaná. Nakonec jsme zalezli do baru Rockstock, kterej napodobuje Hard Rock Caféčka. Pro mě velmi příjemnej interiér, kytary na zdech a všude hudební tématika. Hraje k tomu fajnová muzika, je vidět z křesel na ulici a tak pozorujeme čilej ruch a co víc! Maj tu i burger, koukám. Tak ten jsem si musel dát. Docela povedenej k mému překvapení. Libor jen zkonstatoval, že to tam s postupujícím večerem začníná víc řvát – hudba a že je to jako v PCE. A tak se ptám jestli to je špatně. Nene není, jen konstatování. Aha… A tak jelikož Libora znám, tak jsem ho už nenutil do dalšího piva. Ono stejně už byl čas jít pobalit věci a trochu se vyspat. Ale zde bych si uměl přestavit dát pár rumů a piváků. No a co bylo dnes nejvtipnější a asi nejdůležitější bylo Liborovo smlouvání. Pustil se do toho sám a já byl opodál. Kupoval si military kšiltovku s hvězdou. Nějak tam proběhly nabídky cen a pak přišli za mnou s tou ženskou, že 1 čepice za 5 USD a dvě za 3. Já ji nechtěl a tak jí Libor nabídl 1,5 USD – je to jejich – 30 tis. Dongů. Libor jí teda dal dolar a 10tis bankovku fa ona to schovala do kapsy. A začala se tam vykvokávat, že chce 2 USD. On jí to Libor možná původně nabídl z 5 na 2, ale pak do toho byly ty množstevní slevy a ona mu sama nabídla ten 1,5 dolar. Tak ho dostala. Začala diskuze, že když nechce, ať dá prachy zpět, že čepici nechcem. Ona ani náhodou ty prachy nechtěla vyndat a dát zpět a tak říkám Liborovi, neser se s ní, vem si jednu čepici z toho balíku co tu má a jdeme. Tak to udělal a ona začla hysterčit, cosi tam wongovala a že chce 2 usd. Je to blbost se handrkovat o půl doláče, ale tady šlo o princip. Tak Libor vrátil zase kšiltovku a že chce peníze. Já do toho nezasahoval, jen jsem občas něco upřesnil. Tato debata trvala tak 5 minut během chůze po ulici. Libor to vzal do svých rukou a začal na ni mluvit mnoha cizími jazyky… A vypadlo to asi takhle… nou, nou, nou many, čenž, na tady máš zpět čepici a mával jí s ní před očima a ukazoval na tašku kam schovala peníze. Ona zase… wong wong wong 2 dolars. Libor: nedám, tady jo, ukazoval na kšilt je šmucig, špinavá, vidíš? Tinňg ťong..2 dolars… nou, nou čenž many. Nechci, šmucig. Odsupuji od kupní smlouvy. V tom jsem se začal řezat smíchy a on, no co vole, když to mám skoro denně v mailu. A to jsem jí mohli říct i paragraf Občanského zákonníku. No abych to zkrátil, takhle to pokračovalo, až jsem Liborovi dal najevo, že to takhle nejde a že se to musí řešit větším nátlakem. Tak ji prohrábl stoh čepic, vzal si s čistým kšiltem a dal se rychlou chůzí pryč a mě nechával za sebou. Borka ho ještě naháněla a pak to s halekáním vzdala. Libor se bál, aby neztropila scénu a neposlala na něj místní bouchače. Ale perla odstupuji od kupní smlouvy by měl být dnešní název kapitoly. Na hotel jsme dorazili asi v 11 večer, jdem to tu pofackovat a spát. Zítra to bude cesta 3-4 hodinky, kdo ví jakým autobusem zase. Jo, a ještě jsme si vlastně koupili roušku. Proč? Nevím, protože to byla výhodná koupě nejpíš a tady se to nosí. Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 402x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku