HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2015 - 03 Rusko - Petrohrad  / Den 1. - cesta, ubytování

Den 1. - cesta, ubytování

Rusko

Vytvořeno: 05.04.2015
Autor: MaldaCZE


Ráno bylo stejný jako když jdu do práce, jen jsem ještě vyzvedl Martina, který byl překvapivě připraven a ani nespal nebo nevstával. Pár doporučení od jeho maminky, aby se dobře oblékl a vyrážíme. Na letišti už je Dan a čekáme ještě na jeho maminu se svou kámoškou, který dorážejí o pár minut později. Paráda, přivezly i můj pas :). Dáváme bagetu a kafe a odjíždíme k letadlu. Je to můj první let z Pardubic  a je hezké při vzletu vidět město, firmu, kde pracuji a hlavně, kde momentálně pracují :) a já ne.  Let do Petrohradu není přímý a musíme přestoupit v Moskvě, což nám nevadí. Letadlo je celkem prázdný a tak každý máme svoji řadu, kecáme a čučíme pod nás co tam je. Občas nějaký letiště, ale spousta ohňů. Tak jsme vymýšleli teorie, jestli to nejsou bitevní pole atd.

Po příletu do Moskvy, jsme museli jít ještě pro kufry a znovu se odbavit. Na imigračním nás, resp. naše pasy pečlivě překontrolovávali a po pár chvílích nás pustili, až na Danovu mamku, kterou si odvedli do kamrlíku vedle na podrobný výslech. Začali jsme být nervózní, když 20 minut nešla, pak přišla zpráva, že ji do pasu napsali do víza, že je muž. Tak tam dokazovala, že je žena. Uvěřili jí to a dali ji nový vízum. Vyzvedli jsme kufry a vyhledali salonek, kde jsme obsadili polohovací křesla a začali testovat výběr jídel a pití. Měli jsme krásný výhled na hnusný letiště uprostřed lesa.  Po pár pivech začínalo být veselo a bylo na čase jít na další let. Opět rychlovka a přistávali jsme v Petrohradě. Tam jsme již šli na taxi. V Moskvě jsme nainstalovali povinně Uber a to byl začátek levného cestování taxíkem. To by nebyl Martin a nevyšmelil někde promo kód pro Petrohrad. Bohužel platil jen jednou a tak jsme vytvářeli nové a nové účty, abychom ho mohli stále používat. Můj lacinej tablet byl při připojování k wifi lepší než iphone Martina a tak jsme hned sedali do auta, který nás vezlo na Hotel. To bylo cca 20km z letiště, běžná cena byla 1000 RUB, po slevě 400 RUB za auto. Když to podělím kurzem, který byl aktuální, tak taxi vyšlo na cca 170 Kč. Jeli jsme 3. Krásná práce.

Další chyba systému, která nám hrála do karet byla chyba v bookingu a tak Martin zařídil pětihvězdičkový hotel za cenu nějakého penzionu. Místo ubytování 5tis Kč/pokoj jsme platili cca 1tis Kč/pokoj. Trochu mě zaskočilo, když se k autu hrnul pikolík v plášti a klobouku pomáhal mi ven a odnášel mi kufry. Ale pak jsem si uvědomil, že je to jeden z top hotelů ve městě a tak jsem si říkal, jo kdybys věděl, že ta sleva se neodečetla, ale podělila a z nás máte možná akorát tak na pivo. Tak jsme si nechali odvézt kufry a čekali na Martina s Danem, až dorazí v autě. Já jel s maminama a ty byly ještě odkojený ruštinou a cestou v autě si opakovaly azbuku, tak, že četly každej nápis. Já jsem to pak s dělal taky, když jsem studoval abecedu. Uvítání v hotelu milé, welcome drink od pikolíka. Žádná vodka, ale nějaký sekt. Milé přivítání bylo také na pokoji mojí televizí.

Rychle jsme se převlékli a šli jsme se někam najíst. Mezitím jsem dostal pár nabídek od místních na průvodcovství a nějaké drinky. A zrovna na dnešek byla nabídka první. Jít na pivo do irské restaurace, shodou okolností byl i den Sv. Patrika, takže tam byl nějaký program. Irský tanečky apod.  Cestu jsme našli dle slepé mapy hned napoprvé. V putyce již seděl Andrej s kamaradama a čekali na nas. Poznal jsem ho tak, že jsem do něj vrazil někde u baru a on se jen podíval nahoru a poznal on mě :) Yeah, Michal?No jasně vole, najs to mít jů... Bohužel jeho psaná angličtina byla použitelnější a tak jsme toho moc neprobrali. Ještě pak přišla jedna místí holčina - také přes CS, která již trochu uměla lépe, ale zas se nezapojovala. Takže jsme si dali všichni pěknýho burgera a mluvili dost česky. Holky (maminy) to zabalily dřív, aby mohly nastudovat mapu na druhý den. Rozloučili jsme se s místními a pokračovali s klukama ještě do nějaký knajpy. Skončili jsme nakonec v nějakým baru Coyote Ugly, který  byl kopie dle americkýho stejnojmennýho béčkovýho filmu. Nikdo tam skoro nebyl, jen my, pár hostů a pár obsluhy. Sedli jsme si na bar, objednali drinky a zírali co to je za podnik. Holky ze zabaru vyskočily na bar a začly se kroutit za účelem vyššího zisku. Smůla. Dostali jsme velký klobouky od Jamesona a tak jsme si říkali, že to bude pěkný suvenýr. Jenže ony je daly všem a museli jsme do hromadné nucené zábavy nějakých tanečků, který nám předtancovávaly. Trapárna. Jeden nalitej Ivan nás furt plácal po ramenou a říkal gut, gut... Za tenhle otravný výkon jsme alespoň dostali pivo na účet podniku. Dan začal mít divnej pocit a tak jsme se ztratili a šli na hotel spát. Ráno nás čekal náročný den.

Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 288x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku