HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

MaldaCZE

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  MaldaCZE  /  2015 - 03 Rusko - Petrohrad  / Den 4. - klášter Smolnyj, Carské selo, Ermitáž

Den 4. - klášter Smolnyj, Carské selo, Ermitáž

Rusko

Vytvořeno: 05.04.2015
Autor: MaldaCZE


Dnes máme v plánu jet do Carskýho sela kousek za městem na legendární kateřinský palác s Jantarovou komnatou. Kluci ráno dospávali a já se domluvil s holkama, že se ještě pojedeme podívat na klášter Smolnyj, který je top dílem nějakého italského arichtekta. Na mapě to bylo kousek, od metra ještě blíž. Ale už jsme věděli, že to je sakra daleko. Takže to byla taková celkem slušná vycházka po ránu. Ale stálo to za to. Byl to pěkný modrý velký dům :). Cestou zpět jsme se zastavili v jídelně na dlabanec a klukům napsali, že jedem na to Carský selo metrem a busem a že se sejdeme tam. To jsem zvěděv jak to dopadne.  Nasedli jsme na metro a tentokrát jsem nechal orientaci a plán cesty na ženskejch, který někde vyčetly, že to jede z tam a tam. Dojeli jsme na uvedenou stanici metra a hledali autobus. Jenže z metra byly 4 výstupy, každej pomalu v jiný části města. A tak díky holkám a jejich znalostí školní ruštiny jsme se zeptali jakéhosi mladíka odkud odjíždí autobusy. Ten se jal ihned vyhledávání ve svým mobilu a řekl nám, že tady někde odtud to jezdí a řekl nám čísla autobusů. Tak jsme šli po ulici a koukali po zastávkách. Nikde nic, ono možná bylo, ale my jsme ta čísla brzo zapomněli. Jenže cestou jsme viděli autobusek, kde bylo psané Tsarskoje selo a viděli směr kam zajíždí, tak jsme tam zašli a narazili na jakési mini autobusové nádražíčko. Tam už bylo autobusů více a s lepšími čísly. Nastoupili jsme do prvního, kde nám odkejval, že tam jede. Tak jsme nasedli do polovraku a vydali se na cestu. Po cca půlhodině jsem byl nervozní a začal hledat v mapě. Nic jsem nenašel, protože už jsme byli hodně mimo město. Pak slyším holky ze zadu, není to už tady? Zahlídly totiž nějaký chrám se zlatou kopulí. No ale jeli jsme dá a pak můj spolucestující viděl jak hledám, kde asi tak jsme a jen mi řekl, tady chlapče, tady vstupuješ. Řekl to samozřejmě rusky, ale věděl jsem to. A v tu chvíli zakřičel i řidič autobusu, že to je ono, a tak jsem zakřičel na ženský a prodrali jsme se již plným autobusem, který posbíral místní cestou po zastávkách. Pak jsme již zahlídli tu mega stavbu a šli směrem k ní. Velkolepá krása, i mě neznalce architektury to zaujalo. Jen mne napadala otázka, proč sakra všechno dělaj tak velký? Asi je maj malý a tak si to kompenzujou. V létě to opět musí být mnohonásobně hezčí, když jsou zelený stromy a ozdobný záhony jsou plný kytek. Ale i tak to bylo super.  Hned jsme šli koupit lístky a šli do komnat. No co, no. Jak to je velký z venku, tak je to velký zevnitř s tím, že to je neskutečně zdobený a luxusní. To se nám tedy zdálo než jsme vstoupili do Jantarový komnaty, pak už se zdálo vše zas chudý. Jen nějaký zlato a tak... Takže úkol splněn, viděli jsme komnatu a můžeme jen mrknout zpět do města do Ermitáže. Když jsme v šatnách přebírali kabáty, tak jsme zaslyšeli povědomé halekání a oni to byli kluci. Museli být kousek za námi, protože šli akorát taky pro bundy. S maminama jsme se dohodli, že my ještě stihnem tu Ermitáž, že nepotřebujeme celý dny na zkoumání  a že pojedem taxíkem. Holky odešly teda na autobus zpět. Chvíli jsme honili Uber taxika až zjistili, že to nemá cenu, že by to trvalo dlouho a tak jsem kluky vedl tam, kde nás autobus vysadil. Asi jsme zahli dřív, ale zastávka tam byla. Nebyl čas ztrácet čas, a tak jsme vlezli do prvního autobusu s tím, že jedete do Petrohradu? Nebo metro? Řidič jen tak odkejval, ale nechtěl peníze za lístky jako ostatní. A paní hned v předu říkala, da, da a cosi jako kupčino, kupčino. Pochopil jsem, že lístky prodává revizor v autobuse a říkám klukům, vole, kupčíno, lístky si máme koupit támhle u týpka. Tak jsme je koupili a já mu zasedl místo. To jsem zjistil, až později, když jsem si zase četl nápisy a bylo tam mesto konduktora, ale v azbuce a Martin to přečetl, hele píšou tam, že to jede do města, tak dobry :). Pán se jen usmál a nechal nás. Jeli jsme celkem dlouho, ale zároveň poznávali cestu, kterou jsme přijeli. Já koukám stále do průvodce a studuju azbuku a metro a podobně a pak vykřiknu. Ty vole kupčíno je hovno, že máme koupit lístky, ale kupčíno je Kupchino a je to konečná/začáteční stanice metra. Takže nám paní vlastně řekla, že jedem správným autobusem, jen jsme to jinak pochopili. No a za pár minut autobus staví a já vidím logo metra a velím k výstupu. Sedáme hned na sedačky, aby nám důchodci nezasedli místa a razíme směrem k zastávce Admirality, která je hned vedle Zimního paláce. Přicházíme do Ermítáže a super, zavírají, až za hodinu a kousek. Dáváme kabáty do šatny a jdem to projít. Je to zase megalomanský, všude samý umění, vázy, nábytek, obrazy, zase obrazy, nějaký šperky, zlato, drahý kameny atd.  Bejt milovníkem umění, tak se tam zblázním radostí a nedostali by mě ven. My to krásně zvládli za tu hodinku se vším všudy, i s vlastním výkladem typu. Tady vlevo vidíte obraz pána s knírkem, asi myslivec, má flintu. Naproti další pán, tentokrát bez knírku a bez flinty. Na dalším obraze můžete vidět paní s nějakou kunou v náručí a tady jsou nějaký šperky, prstýnky apodobně...určitě bysme našli spoustu odběratelů našich rychlo prohlídek.  Na cestu zpět jsme si objednali Uber taxi za pár šupů. Nutno podotknout, že to byla limuzína Mercedes třídy S. Pikolíci na hotelu zase naběhli s vidinou nějakýho dýžka a otevírali dveře všeho druhu a klaněli se až na zem. Musí v tom mít hoši zmatek, jednou přijdem pěšky s igelitkama od KFC a jindy zase skoro nejlepším autem ve městě :). Večer jsme ani neměli sílu někam jít a tak jsme sedli do restaurace Las Torres kousek vedle hotelu. Jakási španělská lepší knajpa, kde měli luxusní biftek, kterýmu jsem neodolal. Dali jsme pár piv, kluci pár long island iced týček a holky asi nějaký holčičí pití. Zábava se začínala celkem slušně rozjíždět, únava opadat  a stali jsme se nejhlučnějším stolem v restauraci. Na večer jsme byli domluvení s Dashou, že nás vezme do místních barů. Když přijela, tak Martin s Danem byli už slušně na pitomce a přestávali vědět o světě. Objednali taxi a popojeli pár ulic. Tam jsme vlezli do nějakýho menšího baru, dali si pivko a Dan už měl jen vyplaženej jazyk a dělal ...muehee, uhaa a nějaky zvuky a říkal furt něco jako smrt Putinovi atd. Pak někam utekl, Martin za ním, že ho jde hlídat. Kupodivu kluci čekali na mě venku. Takže po chvíli jsme je vyzvedli a přesunuli se do dalšího baru. Cestou jsme přecházeli most, kterej jsem tak dlouho hledal v mapě a potřeboval vyfotit a na něm stáli nějací dva hoši a Martin na se s nima začal sbližovat způsobem  - lehký překlad z angličtiny - nazdar vole hoši, co tu kua děláte takhle na mostě? My jsme vole z kalifornie a jdeme se napít. Kluci vůbec nevěděli, která bije. Naše průvodkyně je uklidňovala a tak to bylo bez problémů. Asi tam neznají navazování mezinárodních vztahů. Pak jsme dorazili do dalšího baru, kde jsme, teda já ochutnali jakousi místní alkoholovou specialitu, nazývají to Barskaja? Podle nějakýho jejich slavnýho herce, který hraje ve Čtyřech mušketýrech. A je t složený z tohoto - vodka, nějakej červenej sirup a tabasco. Smrdí to po vodce, hrozně to lepí na boty, když k tomu člověk čuchne a ucukne, tak se pokape, ale nechutná to marně. Ani nevim jestli to kluci vypili. Dan se zase ztratil, Martin za Chvíli a já jsem tam zůstal sám s Dashou. Byl jsem totálně unavenej a tak jsem řekl, že musím jet dom. Kluky jsem už nenašel. Sedl jsem do nějakého falešného taxi a za pár šupů se nechal odvézt na hotel. Tam jsem ihned padnul do peřin a usnul jak malej. Ani jsem nevěděl jak máme ráno naplánovaný a tak jsem čekal, že mi kluci nebo maminy zavolají, že jdem tam a tam.

Vytvořil: MaldaCZE   Zobrazeno: 303x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

Obrázky příspěvku

Příspěvek nemá připojeny žádné obrázky.
Galerie příspěvku