Ráno jako každý jiný, těžký vstávání, málo spánku. Jdeme do lobby na snídani. Tady už je to cajk, mají vše co si přeju. Vajíčka a párečky a vafle. Kávičku si bereme k bazénu a chvíli relaxujem po ránu u bazénu. Martin objednává vrtulník na večer a nám letadlo na odpoledne. Sám jede na střelnici si zastřílet z nějakejch hrozně užasnejch zbraní. Pak jel na Hoover dam. Ale máme velmi napilno, takže v rychlosti jedem do outletu, kde si určitě nakoupíme hadry. Ceny ovšem drahý. Krize už odešla. Takže nakupujeme jen pár věcí, pravda, v čechách by tyhle značky stály víc, ale i tak jsme čekali nižší ceny. Na poslední chvíli se honíme po outletu a spěcháme k hotelu, kde nás budou vyzvedávat na vyhlídkovej let. Opět zapomínáme zavřít zadní dveře, tentokrát nic neztrácíme protože po ujetí pár metrů na parkovišti jsme upozrněni. Všechno stíháme na poslední chvíli. Na letišti probíhá vážení cestujících a lehkej check-in. Po té dostáváme místenky a jedeme k letadlu. Maly letadýlko pro 19 lidí. Je nás asi 11, každej svoje okýnko J. Vzlítáme a letíme nad Hoover dam a řeku Colorado. Letadlo divoce skáče, všichni maj oči v sloup a já se hrozně asi šíleně směju. Po chvíli se to uklidňuje a letíme nad pouští směr Grand canyon. Nejde popsat tu díru do země. Prostě paráda. Škoda, že letadlo nemůže letět v kaňonu. Ale i tak super. Vrtulníkem by to šlo, ale za trojnásobek ceny. Původně jsme chtěli Grand canyon dát autem, ale z důvodů neplánovanýho výletu nestíháme, takže to řeší letadlo. Zpátky nás bus už odváží na novej hotel. Tentokrát jsme vybrali trochu vyšší level, mnohem vyšší. Hotel Luxor. Je umístěný v kopii pyramidy z Egypta. Celej uvnitř a venku je na egyptský motivy. Neuvěřitelná sfinga jako vstupní brána, interiér no prostě všechno. Jen zíráme. Bydlíme v 10. patře. Zkosenej pokoj v pyramidě, paráda a to za pár dolarů. Check-in, ale rychlej přesun. Ne na pokoj, ale na další letiště, kousek od hotelu. Kde na nás čeká vrtulník a noční Las Vegas. Chvíli ještě čekáme a v čekací hale nám nalili symbolicky šampaňský. Čekací doba, ale trochu delší a tak jich do sebe otáčím asi 7. Děláme trochu na letiště hluk a smích. Martin si pak uvědomuje, že vlastně musí řídit ještě asi míli k hotelu, tak to chladí vodou. Za chvíli nás volají a shuttle  nás veze na plochu. Tam zas přesedáme do většího busu. Všichni se díví kam zas jedem, ale oni nás jen dávájí do klimatizovanýho prostoru, abysme nečekali chvíli v teple na letišti. Přeci jenom je asi 25 stupnu v 9 PM. Přilítá vrtulník a my nasedáme, po pár vteřinách zkoušíme palubní mikrofony slovy: kurva slyšíš mě? Jo pičo. To je prdel co jak nam nerozumí. Hovno, kokot, mrdat, kunda, čůrák. Funguje to my se bavíme ostatní nechápou. Letíme s nějakejma mexikáncema čím. Pilot se námm představuje, prohodíme pár slov, odkud jsme a v jakym hotelu bydlíme a letíme. Jestli letadlo bylo super, tak tohle je mega mega mega milionkrat super vic i když to nakonec byla jen čtvrthodinka. Ale naprosto dokonalej let nad nočním Vegas. Všude samej neon, samý světlo, ruch, nádhera. Náš hotel v pyramidě se majestátně tyčí na stripu a z špičky pyramidy svítí světlo. Prý je to vidět až z orbitu, říká pilot. Děláme okruh kolem kopie eifelovky, kopie Space needle z Chicaga. Vegas je vlastně všechno kopie něčeho a samo o osobě nezkopírovatelný. Úžasný, let utekl strašně rychle. Vydrželi bysme takhle lítat celou noc. Zkoušeli jsme unýst pilota, ale prej to na něj zkouší každej. No nic čeká nás asi ještě pár her, tentokrát v Luxoru. Ubytováváme se, sprcha a směr strip. Dojdeme až k Mirage a Treasure Island, kde každou hodinu vybuchuje sopka. Bohužel zase jdeme pozdě. Procházka super. Markétu ale bolí trochu noho z to capání – je to docela štreka. Po casínech funkují fastracky jako na letišti, ale na ulicích to zatím nemají. Zpátky si berem taxi a v casinu dnes není happy day. Ale to jsme věděli takže nás to nebolí. Dali jsme si nízkej limit. Je zas asi 4 ráno, tak jdem spát ať se konečně jednou stihnem odcheckovat včas (v 11 AM) – nakonec bylo jen 20 min zpoždění.