13. den - Off-road v Mojave desert na Mojave road (California)
USA - 20.9.2010
Dnes bude lehce adrenalinovej snad. Chystáme se projet neudržovanou pouštní cestu Mojave road za odpoledne. Běžně to jezdí za 2 dny. Je to big challenge. Hned po odjezdu z hotelu se stavujeme u Mc Donalda na brunch, hledáme nějaký mapy na netu a vyrážíme. Sjíždíme ze silnice a vydáváme se písečnou cestou mezi kaktusy a horama. Průměrná rychlost ze začátku tak 30mil, pak vjíždíme víc do hor k bývalý pevnosti, kam se drápeme po kamenným stoupání. Naše auto je sice 4x4, ale je to spíš na silnici než na tohle. Je to takovej šampon. Ale vede si obstojně. Musím udělat fotku, vystupuju a lezu do svahu. Mám ale žabky a najednou se mi smeká noha stoupám si do nějakýho zkurvenýho kaktusu. Malej sráč vypadá v noze jak bodlák, ale nejde za Boha vytáhnout. Bolí to jako čert. Nakonec to se salvou sprostejch nadavek typu kurva, do píči vytahuju a belham do auta pro pinzetu abych vytahal ostatní ostny. Nakonec dobrý, okysličníkoval jsem to a vzal si radši ponožku a pevnou botu. Řízení jsem přenechal Martinovi, škoda je to fakt raso. Trochu to ještě bolí, ale za par chvil OK. Došplhali jsme se k pevnosti, ale tam zavora, že cesta nepokračuje, tak koumame jak dal. Vracíme se kousek a napojujem se na jinou, která je správná. Poznáváme podle takovejch kupiček kamenů, který jsou jako značky kudy to vede. Potkáváme rozpadlej a rozstřílenej autobus, kterej má na fotkách i nějakej člověk, z jehož webovek jsme stáhli mapu. Jedem dobře parada. GPS překvapivě má i tuhle nikde neznačenou silnici. Má tam i spoustu jinejch v poušti, ale žádný tam očividně nejsou. Možná kdysi, nebo před jarem, naž začal tát sníh z hor a vše to smetla voda. Tempo 10mil/hod. Celková cesta má 130 mil. Teď už víme, proč 2 dny. Nakonec zvládáme polovinu za cca 4 hodiny. Ještě váháme jestli i 2. půlku. Jo, když bude blbá cesta tak se vrátíme zpět na hlavní betonovou, která ji zrovna v půlce křižuje. Po ujetí pár mil písečnejma hupama, kde to nejde jet rychle a v noci to jet nelze a čeká na nás i další CouchSurfer v Barstow (zpět California) to otáčíme a jedeme po pevný. Škoda, ještě nás čekal brod, podjezd pod Pacific railway a kdo ví co ještě. Sem se musím někdy vrátit, ale projet to s Wranglerem. Nakonec zjišťujeme, že se to ale za den dá stihnout. Od rána 8 do večera 8 (to začíná být v poušti tma v tento měsíc). Ale optimální 2 dny s přespáním někde v autě nebo campu po cestě, kterej jsme nepotkali. Poušt úžasná, žádná suchá Sahara, všude samej kaktus - Joshua tree, podle něj je pojmenovanej v US vedle R66 i národní park. Na dohled ani kousek zásahu lidský ruky. Uplný ticho, jen šustění větru a pípání pár ptáků. Konec světa. Nádhera. Takže míříme opět do Barstow. Děláme nákup jídla a děláme piknik u obchoďáku na prázdným večerním parkovišti. Grilovany kuře a česneková bageta. Jak bezdomáči, ale sranda. Ještě voláme našemu domácímu Johnovi, aby nam nadiktoval adresu. Martin to zařizuje, ale je rozchrápanej a za chvíli to zapomíná. Takže mu volám já a za pár minut jsme u něj doma. Před barakem ještě trochu reorganizujem bordel v autě a hrozně se u toho bavíme. Porotože Martin má kufr svojí přítelkyně, kterej už zdemoloval – naštěstí si v outletu koupil nový, ale ještě to nepřeházel..no...a halvně v jeho rozervanym batohu se mu kdysi před měsícem v Montaně rozdrobil muffin. Musel to bejt ale sakra aspoň velikosti bábovky, protože, už od jeho příletu z NY se ten muffin trousí z jeho batohu na všech místech kam ho položí. Vždy se objeví hnědá kupička. Ale nejen z batohu, ale ze všeho co ma v něm. Naštěstí vytahuje jen nojbuk. Ale z něho to padá uplně všude. Celej notebook je od drobků. Prasečina ale sranda. Dnes ale nastal výtlem, protože Martin našel od toho měsíčního muffinu ten kelímek a dal ho opatrně zpět. No není to tak vtipný, ale koupili jsme zase par flašek jejich čůča za 2USD, ale je fakt moc dobrý J Martin ji zase má, neumí pít, tak ho zaučujem, my to zvládáme dobřa a on zas ted tady usíná oblečenej v kleče na zemi s hlavou na gauči. Domácí je park ranger a ráno vstává tak šel dřív spát, ale před chvílí tu prošel a vybílil ledničku. No nic je zas pozdě. Aspon jsem dopsal 3 dny. Zítra nás čeká další stát a konečně celá cesta po Route 66 !!!!! Takže, Get your kicks on Route 66 !!!
