Ráno se probouzíme docela na oběd, takže rychle spěcháme a jedeme směr Santa Fe. Pěkný rozlezlý indiánský město v nadm. výšce 2500m. Všude samej krámek s indiánskejma suvenýrama – koberce, přívěšky, hadry a pod. Domky jsou hliněný. V Novym Mexiku je krajina zelená, objevují se první lesy, trávu spásaj všude přítomný krávy. Jede se pěkně. Jedeme po R66 tady nazývané Old Santa Fe trail. R66 Je totiž postavená na staré indiánské stezce. Cesta ubíhá dobře, potřebujeme v Santa Rosa stihnout muzeum R66. Trošku šlapu na plyn, no prostě klasika. Muzeum stíháme a máme do konce půl hodiny na prohlídku, pak zavírají. Muzeum je ráj pro chlapy, krásný auta, vintage věci kolem R66 no prostě nádhera. Slintáme na starý mustangy a to nas jen utvrzuje, že prostě ho musime někdy mít J. Ja si ještě víc teda oblíbil Chevyho Convertible 1957. Kompletně zrenovovaná kára. Dokonce na prodej, ale za 150.000 USD. Starčí mustang stál 17 tis. USD.  Fotíme ještě auta kolem muzea a začíná zapadat slunce, takže je nejvyšší čas vyrazit dál. K muzeu ještě přijíždějí nějací zoufalci, kteří to nestihli. Holt smůla, nemaj dodržovat speed limity J.  Jedeme po 66, která se ztrácí na obzoru. V zrcátku vidíme nádhernej oranžovej západ slunce a před náma začínající modrou tmu, kterou prosvěcuje ohromně velkej měsíc, zatím je nízko a vypadá to jako kdyby se koulel po horizontu. Vjíždíme ze dne do noci. Hodilo by se nějaký ubytování, protože původně plánovaný Amarillo v Texasu je už relativně daleko a jízdou po tmě bysme přišli o pěkný ) úseky 66. Zastavujme tedy každý díře co je u dálnice a zjišťujeme, že v okruhu 50mil je mrtvo. Překračujeme hranici NM/Texas. Dnes jsme přijeli na oficiální geografický midpoint cesty.  Jsme přesně v půli R66. Ještě zbývá 1139mil. do Chicaga. V jedny díře, kterou projíždíme je motel, všude samá kočka a na recepci kočíčí žena. Po pultu jí běhá asi 5 koček a chce dost peněž za nic. Tak jedem dál vesnice Vega, která ma 2 motely. Jeden drahej a druhej Bonanza motel už konečně berem a má i wifi.  Berem klíče od pokoje a jedem asi 200m do Boot Hillu, klasický kovbojský knajpy, kde na baru jsou dvě holky oblečený jako kurtyzány z divokýho západu a na baru sedí klasičtí texasští povaleči v kostkovanejch košilích, nehorázně tlustý a před sebou malý pivko a venku ohromnej truck, prostě mega pick-up vedle kterýho náš yukon vypadá jako malý coupé. Necháváme si od barmanky doporučit nějakýho burgra, protože steaky už nedělaj. Doporučuje, nějakej s vepřovým masem. Dáváme si ho, aby byla změna. Jíme furt hovězí. K tomu pivko a debatujeme. Barmanka je zvědavá odkud jsme a dává se do řeči...cowboyové hází do jukeboxu drobný a pouštějí si nějaký dementní country. Texas, no. Hurá nesou jídlo, máme hlad jak blázen. Burgry nesou v takovým hliníkovým belíku. Spíš dnu od belíku. První kousnutí a valíme na sebe zraky. Je to divný. To vepřový není uplně to vepřový co jsme asi čekali. Chutná to vepřovka konzerva. Nejspíš to taky byla, ale nějaká mnohem lepší než ta naše, kde není žádný maso. Tohle bylo maso, ale prostě konzerva. Strukturou to vypadalo ale jako tuňák. Radši to zapíjíme dalšíma pívkama a martin si dává svojí oblíbenou margaritu. Markétě opět neprošlo, že jí není 21. Blbej věk na USA J. Martin nasává margaritu a zkroutí se mu obličej víc než jindy. Prej silný. Dá jednu a pár piv a pak jde na motel radši pěšky. Po pár metrech ho už ale nabíráme a jede s náma. Na pokoji pustí nouta a zase usne s hlavou v něm. Nechápu jak to dělá. Prostě neumí pít asi. Musím si ho vzít asi do kurzu pití. Nebo spíš zvládání. Pít umí, to je houba, všechno sosá na jeden zátah. Pak ale jde k zemi J. Zase se posouval čas a je zas o hodinu víc.