Ráno máme budíka na 7 abysme vše stihli. Dáváme ho záměrně tak brzo, protože vždy vstaneme tak 2 hodiny po zazvonění. Ani dnes to nebylo jinak, možná ještě dýl. Chtěli jsme se podívat na druhým konci města do NASA, ale nestíháme. Musíme zaplatit pokutu na poště, umejt auto, koupit další kufr, protože jsme zjistili, že se nevejdeme, dovýzt Martina na letiště a hlavně sbalit všechen bordel a suvenýry z auta, protože po našem návratu z našeho výletu jen vrátíme auto a letíme zpět do čech. Takže vypadalo to asi takto: Martin se hrozně dlouho hrabe v jeho bordelu, chodí kolem auta, kufrů a furt říká Ježiši to se nevejde. Takže po zhruba zabalení máme hlad tak jedem na velkej rozlučkovej steak. Jenže steakhousy mají otevřeno až od 4PM. Čas utíká a jsme lehce v presu, takže hledáme první zařízení, kde dělají jídlo, naštěstí je to vedle. Sport bar jménem Hooters. Nevěděli jsme co nás čeká. Ale hned u vchodu, kde nás uvítala fešná slečna oblečená jen v kraťáskách a spoře oděná, tak to bylo nečekaný, ke stolu nás dovedla další chick a pak obsluhovala další. V podstatě to bylo založený na principu sport baru, kde jako hosti byli skoro jen chlapi a jako servírky snad všechny hezký holky z celý ameriky. Nám se tam s Martinem velmi líbí, zato Markétě tolik ne J. Ale dostává ohromnýho burgera, takže musí být taky spokojená. Jedna chicka co nás obsluhuje se s náma dává do řeči, kvůli naší angličtině a ptá se odkud jsme. Takže z Czech a že je to v Evropě. Nějak nechápe a myslí, že Evropa je jeden stát. Necháváme ji v tom, je milá J. Pak říká, že viděla film Eurotrip a jestli je to pravda, já to neviděl, ale Martin říkal, že je hodně přitažený a třeba slováky to hrozně pobuřovalo. Nakonec jí odkejval, to že to tak v Evropě chodí a že je to ještě horší. Chudák holka, na účet nám pak napsala osobní poděkování a příní hezkýho dne s podpisem. Martin k tomu dopsal Viva Europe!!! a Markéta nakreslila velký srdce. Čekali jsme, že jako v nějakym americkym filmu za náma vyběhne před restauraci, ale nic. Nevadí spěcháme směr walmart a Martin si kupuje ještě tašku a hrozně spěcháme na letiště. Máme asi 25min, GPS ukazuje taky tak, když není zácpa. Takže myškujem s obrovskou károu v provozu a vše stíháme. Mezitím jsme nezařídili: zaplatit pokutu – tu musí Martin teda doma přes internet, nedomluvili jsme s půjčovnou aut, že auto vrátí někdo jinej, a že karta kde je složenej depozit je blokovaná J Hledáme dokumenty od auta a půjčovací smlouvu, nikde to není, začíneme bejt nervní a Martin to nakonec vytahuje kdesi ze dna svýho batahu, že to omylem ve zmatku sbalil. Vůbec zmatek byl velkej. V podstatě to byly jediný 2 věci, co se museli udělat. Takže stavíme před terminálem, Martin v rychlosti pěchuje všechno co jde. Má 2 velký kufry a jednu velkou cestovní tašku a tašku přes rameno, doplacel si jedno zavazadlo. Podáváme si ruku a přitom mi bere klíčky od auta a odchází s nima, tak mu je stačím vytrhnout ať mi je nechá. Tak se zasmějem, mávnem si a Martin mizí v davu na letišti. Odjiždíme tedy dotankovat, umýt auto. Údajně nejlepší mytí by mělo omýt ty rozsekaný kobylky. Ale ono prd, takže jsme to drhli ručně, pak ještě vysáli koupili kufr i nám a jeli sbalit. Ještě jsem se snažil booknout auto pro náš výlet, chceme mustanga cabrio. Jenže ceny jsou ohromný. Nakonec se mi podařilo za cenu obyčejnýho auta booknout mustanga nebo jiný cabrio (jsem zvědavej co dostanem), ale nešla mi platba. Nenabízelo mi to pro platbu totiž Českou rep. takže jsem vyplnil asi Norsko, ale prošlo to J. Uvidíme zítra v půjčovně. Ještě jsem booknul parkování, kde necháme na 5 dní auto a věci, protože musíme jet jen s malým kufrem. Takže bysme měli mít snad všechno a ráno budíček ve 3 ráno.