HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Mates  /  Jihovychodni Asie  / 24. az 26.7. Can Tho, Saigon

24. az 26.7. Can Tho, Saigon

Vietnam

Vytvořeno: 26.07.2012
Autor: Mates


Den zacal extremne brzy, uz pred patou. Pred hotelem na nas cekal lodivod, ktery nas mel sedm hodin doprovazet na ceste po rekach, ramenech Mekongu a kanalech. Nejvetsi atrakci mely byt plovouci trhy, kde male i trosku vetsi lode obchodovaly s ovocem, zeleninou, ale i kavou a losy do loterie nebo oblecenim. Take jsme nakoupili - banany ke snidani. Behem plavby jsme propluli i kolem plovouci benzinky.
Vodni cesty byly stale uzsi a uzsi, az jsme u jednoho kanalu zakotvili a dosli pesky do hospody. Nas lodivod tohoto casu vyuzil k vypiti pul lahve bananoveho rumu. My si dali ledovou kavu a pozorovali cim dal veselejsiho typka. Prisedl si k nam a zacal vsem nalevat, pricemz nas naucil pocitat vietnamsky do tri. Procvicovani techto cisel bylo opravdu dukladne, takze se po chvili zvedl a prinesl dalsi lahev. Po vypiti vetsiny obsahu (opravdu uz jsme se snazili, abychom toho vypili co nejvic my - mel nas odvezt zpet) se zvedl, nejistym krokem dosel ke karaoke a zacal zpivat. Za chivli si prinesl padlo a delal, ze hraje na kytaru. Kdyz jej to prestalo bavit, vyrobil si z palmoveho listu bryle a nakonec zacal predvadet kouzla s kusem jakesi pasky. Vzit si dalsi lahev jsme mu jiz zabranili. Nakonec nas provedl zahradou, kde vystrizlivel (ale take predvadel, ze sedi na zachode). Po nastupu na lodku jsme jiz bez prekvapeni dojeli zpet do mesta.
Po navratu jsme vyrazili do mesta. Kdyz jsme prisli do vcelku zajimave "restaurace", Pavel po zhlednuti provozovatelky prebirajici se v jakychsi vnitrnostech prohlasil, ze jde radsi najit nejaky obchodak. My si dali cosi, co nabizela - polevku z obrovske nadoby pripominajici popelnici, do toho jsme dostali ve trech skoro cele kure.
Nasledovala navsteva Ho Ci Minova muzea. Tam byly artefakty jako jidelni hulky a sandaly strycka Ho. Vypadalo to, ze jsme v muzeu za cely den jedini navstevnici, ackoli tam cekaly ctyri pruvodkyne.
Vedle bylo vojenske muzeum s vystavenymi dely, vrtulnikem a dalsi technikou. Uvnitr byly rozsahle expozice vitezneho boje hrdinneho Vietnamskeho lidu proti Francouzskym a Americkym utlacitelum.
Poslednim muzeem bylo mestske. Expozice byla slozena predevsim z oslav zvysovani produkce ryze a oceli v okoli mesta.
Po prichodu na hotel jsme ihned na dve hodiny usnuli. Pak jsme odpocati vyrazili na veceri a na pivo - ochutnali jsme znacku Saigon.


Rano jsme si od veseleho typka objednali jizdenky do Saiognu. U hotelu na vyzvedl minibus a odvezl na autobusove nadrazi. Odtamtud jsme autobusem pokracovali dve hodiny k obrovske jidelne mistniho dopravniho gigantu. Po pul hodine jsme znovu vyrazili, dojeli na nadrazi v cilovem meste a pokracovali minibusem stejne spolecnosti do centra.
Pesky jsme dosli do oblasti nejlevnejsiho ubytovani, a jiz na ani ne desaty pokus nalezli vhodny hotel. Vyrazili jsme do blizke kancelare koupit jizdenky na vlak. To se ukazalo ne zcela snadne, protoze typek pred nami kupoval 65 jizdenek a platil zhruba 10 centimetru tlustym balickem bankovek. Nez byly vsechny prepocitany a podarilo se pres neustale padani softwaru vytisknout jizdenky, trvalo to skoro dve hodiny. Casem jsme ovsem i my prisli na radu. Behem cekani jsme stihli i zarezervovat vylet na druhy den.
Pote jsme se najedli a po prochazce podvecernim a vecernim mestem se vratili na hotel.


Ke snidani jsme si dali jakysi bily bochanek u stanku a po chvili nastoupili do pristaveneho autobusu, ktery velikosti a mistem na pasazera pripominal Cinsky vojensky autobus. Navic jsme pocitovali, ze patrne postrada tlumice. Po nekolika hodinach jizdy jsme prijeli k Caodaistickemu chramu. Pripominal barevnou stodolu s vezmi, preplacanou az oci prechazely. Uvnitr pribhal obrad. Cast vericich peclive navadela turisty, aby v zadnem miste chramu nesli v protismeru.
Nasledovala zastavka na obed. V drahe restauraci vybrane zajezdem nam rekli, ze v okoli zadna jina neni, takze jsme holt presli cestu a vybrali si jednu z mnoha dalsich. Po dalsich hodinach utrpne jizdy jsme dojeli k tunelum Cu Chi, pouzivanym bojovniky Vietcongu.
V arealu byly expozice zbrani, nastrah v dzungli, byl tam i tank a dilna na prepracovani americkych bomb. Byla tam i strelnice, ktera nabizela i strelabu z kulometu. Nakonec jsme si prolezli cast tunelu a dostali jidlo mistnich guerill - tapioku.
Navrat do Saigonu byl stejne nepohodlny jako predchozi casti jizdy. Po stastnem navratu jsme navstivili stanek s jidlem, s dzusy a vratili se na hotel.

Vytvořil: Mates   Zobrazeno: 654x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse



Ereandil
Koukám, že tam máte veselo. :-)
12. 08. 2012, 08:51:09