Srí Lanka – cestovní deníček  1- 13
neopraveno - tak jak jsem to mastil do telefonu
šíření povoleno

Leden 2012
Miroslav Adamec

www.adamec.miroslav.cz

1.
Ahoj všem co zaslouženě mrznou zatímco já hledám,kde vypnout to topení co jde z venku.a taky bych prosil ztlumit ten tropicky křik ptáků a opic všude kolem. A ty blbecky co furt něco stloukaji a řežou klidně uprostřed noci.včera jsme se ubytovali. Máme obrovský pokoj přímo nad hlavní třídou širokou jako ulička u Zdenicky na chatě. Vejdou se sem tuk tuky i s autobusem. Jak to dělají, nechapu. Byli jsme na večeři. A Bomba jídlo za dobrý peníze. Ráno jsem čekal kdy se kolem prozenou slibované opice. A pak to přišlo. Vlastní oči jsou lepší nez velký LCD. Vstávat. Tady je už 10.m.
2.
Můj milý cestovatelsky deníčku. Malem jsem o tebe přišel. To bylo tak: naše plaz je velká piscita zátoka. V první třetine přerušena kupou kamenu zasahujicich až do moře. musi se spočítat vlny, který jsou velký.a proběhnout. Po velký přijde chvíli klid. Dal jsem povel. Po velký přišla ještě větší. a začalo to. Ztratili jsme právě koupenou vodu. Být hrubozrna mouka je z nás teď hladká. Mobil jsem zachránil jen zázrakem. Ztratil jsem a to mě vadí nejvíc kredit mořského vůdce. Všechno mokrý, celý odreny. Teď popisu včerejší oběd. Dali jsme si kraba. Přinesli kleště.martina vzala klepeto kleste a svině klouzava  ji vylétla do písku.  Říkám ji zbláznila ses. To není zadarmo. Šel jsem na to já. Kleště jsem zlomil. Klepeto muselo do kuchyně pod kladivo. Ten krab byl asi prebornik v klepeteni. Prostě dobrota. Preposlete tátovi na mail. Zdraví cestovatele skoro utopeni.
3.
Milý deníčku. Srilanka je země zaslibena. Pupkáč tu nemůže být každý!  Jenom z ryze brich nevykrmis. Už vím čím budu až budu velký. Pruvodcim v autobuse . Bere peníze a nevydava jízdenky. Soferem bych možná chtěl být taky. V podstatě jenom troubí a klickuje. A dupe na brzdu. To umí každý. Kromě skotů se nosí sukně i tady. U skotů není jisté co mají vespod. Tady jo - nic. Byli jsme taky na zelvi farmě. Měli jsme v ruce vylihnute želvy.ale i tak byla dost velká a nevešla se mi do kapsy. Viděli jsme velké ale fakt velké vlny a záchrannou akci na vyloveni jednoho pitomce co jimi zkoušel proplavat. Tam to prý šlo dobře. Dneska jedeme do banky vyměnit peníze. Možná s tím jak máme spálené ksichty nám je vydaji i bez dolarů. Pa. Mimo zápis. Máma se vzteka že jsem vystřílel všechen prach a nemá co psát. Tak vás jen všechny zdraví.
4.
Můj milý cestovatelsky deníčku. Včera se na nás usmálo štěstí. Koupala se vedle nás Sablikova. Pak jsem si uvědomil, že i ona by se do moře ze svého rychlobruslarskeho dresu svlikla. Byla to muslimka v posledním koupacim modelu... V autobuse jsou dvě místa nalevo vyhrazana pro těhotné. Napravo pro mnichy. Jestli prý nechci být za blba nemam se ptát,kam sedaji těhotný mniši.... Už víme jaký je nejlepší lék na zácpu. Když na tebe z rulicky papíru vykoukne jesterka... V  městě Gale jsem poprvé uviděl kobru. Lezla z košíku a vztekle sycela na pištce.šel jsem blíž nez jiní. Zmercila me.ztuhnul jsem a dělal já nic já muzikant. Teď vím že to nebyla nejlepší reakce... Koupili jsme si na večeři dvě kila krevet. Hádej deníčku, co mi pak večer lezlo z uší. plazovy písek samozrejme... Tak vstávat. Vlek jede!

5…? ( tuto kapitolu  jsem buď nenapsal, nebo se ztratila, ale asi jsem to prostě jenom blbě očísloval, takže ji nehledejte!)
 

6.
Můj milý zcestovalý deníčku. Dnes se  měl stat zázrak. Asi podobný tomu jako když jsem kdysi jako malý viděl letadlo, později pyramidy a když bude při nás stát štěstí  meli jsme vidět na vlastní oči velrybu. Nastoupili jsme na loď, kterou by si případná velryba hravě posadila na hřbet a povozila. Moc důvěry to nevzbuzovalo. Čekali  jsme na další skupiny. přijeli japonci, holanďané a nakonec maďaři. Nejhlucnejsi z nich byl odbarveny malounko hubenejsi klon Haliny. Mezitím z přístavu už všechny podobně lodě plně nazhavenych turistů odrazily. Bylo jasné  ze z velryb na nás zůstanou jenom zbytky. Z původních sto procent jistoty ze je zahledneme to za námi někdo šeptem snížil na třicet. Po hodině jízdy po prázdném širém moři jsme usoudili, ze jenom pitomec může naletet cestovce,ktera slibuje ekvivalent jehly v kupce sena. Nakonec jsem se hodlal smířit s tím, ze přinesou aspoň  snidani. Hlučná madarka se uvelebila na přídi předstírala mořskou pannu roztahla ruce a s odbarvenou kstici tu vlala jak na   Titaniku. Co na tom ze šroub se při větší vlně otacel ve vzduchu. Námořníci ji nechali být. A pak se to stalo. Jako kdyby se narodila malá sopka. Kousek od nás vydechla velryba. Třikrát nás pokropil vodotrysk. pak ten obrovský autobus z měkké kůže placl ocasem a zanoril se. Po chvíli se to opakovalo. Nadšení nebralo konce, všichni jsme se smáli, jenom japonci tak trochu mlsně. Fotili a přes složité přístroje odesílali polohu zahlednute velryby do japonské velrybarske lodě  sloužící výzkumným účelům. Madarka měla ten den štěstí. Nenajit velryby, šla by přes palubu ona. Vyšlo by to nastejno.jenom japoncum by ten perkelt tolik nebyl k chuti. Pa.
7.
Můj milý ucestovany deníčku. Když jsem tě dnes bral do ruky, poznal jsi ze se třásla. Bylo to hrůzou. A když jsem k tobě promluvil, hlas se mi chvěl zklamanim. Svěrák  a pevné sevření by měl být tentokrát nas pracovní nástroj, pracovní poloha. To bylo tak. Když jsme dnes ve čtyři ráno vycestovali na slavné Jalske safari uvítal nás v autě řidič,který vypadal normálně a žádné sebevražedné úmysly na něm nebyly zjevne, dokud nevyrazil z naší  Unawatunske jediné vedlejší na srilanskou jedinou hlavní přímo pod kola dálkového autobusu. Ani se neopotil. Zato já a Martina skoro všechno ostatní co se mělo týkat našich tělesných štav. Pochopil jsem ze největší výskyt strazných andělů na křídlo čtvereční je přímo nad tímto ostrovem. Při predjizdeni přes dvojitou, v ostré zatáčce,přes horizont řidič vždy jen troubne. Není to znamení k predjizdenemu vozidlu, je to hlášení tam nahoru: zařiďte to. A anděl to zařídí. Kdyby se ty auta,kola, tuk tuky, psi,krávy,chlapi a ženský v sari, co se motá mezi nohy, měly minout ze strany na stranu,horem dolem, ony se nakonec minou, jenom ten ubohý čech zírá ze botu má uz bez podrážky. Jak prorazil při simultánním brzdění podlahu, odira si už  patu o asfalt. Jeden by neřekl kde všude přijde k pedikure. Jestli to má být můj nejsilnější zazitek ze Srilanky, mohl jsem ušetřit a nechat se povozit na Brněnském okruhu. a zítra  popisu proc se mi kromě rukou třese  i hlas, musím do moře. Paaa.

8.
Můj milý tentokrát zklamaný deníčku. Jeli jsme na safari do Jale. Je to od nás asi dvěstě kilometrů.normálně se to jede 4 hodiny. Ten blázen co nás tam vezl to stihnul pod tři. Až budu nekdy chtít dat dohromady partu co mi pomůže vyloupit banku,tak tenhle nám bude dělat řidiče.... Presadili nás do jeepu a vyvezli.  V zoo  vidís hodně hodně zvířat pohromadě a jdeš po upravené cestě, v safari si ukousnes jazyk a vidíš tri krokodyly,slona,dalšího schovaneho v keři,kouká mu jen kel. Tři sakaly, jeden strom s opicemi. Několik pavu s ocasy. Kteří svou zdobnosti kazili ten dojem z divočiny. stopar který jel s náma nechal několikrát zastavit, zkoumal z auta stopy v písku podél cesty,pak pravil,ze tudy určitě šel jaguar. Nábozne jsme ztichli a čekali. Kolem nás projelo mraky jiných jeepu, nechapali na co čekáme.z houští ale nikdo nevysel, nezapanackoval. Milá vlado Srilanky. Za ty peníze co to stalo bych prosil až chcípne jedno z výše jmenovaných zvířat zaslat na mou adresu jejich kůži nebo aspoň ten kel, já ho viděl první.
9.
Můj milý deníčku, včera jsme oslavili narozky Martiny. Koupil jsem ve městě ryby a krevety a grilovalo se a pilo se víno, které je tady dražší nez živá voda. Taky jsem koupil jedničku a pětku ze svíček. Jako ze je my ženě věcných patnáct. Až za dva dny to tady zabalíme a pojedeme do vnitrozemí na dvoudenní výlet a pak na letadlo.takže program je jasný,pláž pivo kniha. Takže jenom několik letmých postřehů: pro někoho kdo videl ve větvích největšího tvora veverku je pohled na skakajici velké opicaky neuvěřitelný.... Anglicani neměli odcházet. Zůstal tu po nich jenom čaj. A ten stojí za to. Mohlo toho být víc.... Bydlíme vedle budhistickeho centra. Večer v šest začne znít sborova motlitba,divil jsem se ze pri ukončení nevycházejí lidí. Šel jsem se podívat dovnitř. tři spokojený usměvavý vyholeny Dalajlamove to den co den pouští z cd. Vesnice je za tuhle monotónní reprodukcí má za úkol krmit.... Na pláži potkáš mladé batuzkare, na kterých je vidět jak jsou nazhaveni na budoucí zážitky a zastydle proplesle hipisaky s culiky, kteří doufají v repete. Ani jednomu se už to nesplní. Srilanec když může, tak te oholi, slíbí a nesplní. V tu chvíli ze svých turistů a hostů udělají Nasrilance. Pa.

10.

Můj milý napínavý deníčku, tak jsem si myslel, ze už nemůžeme nic zažít, ale nejvíc přijde když nic necekas. Přes kopec je Jungle beach. Malá nádherná pláž kam se musí půl hodiny přes kameny v džungli,proto tam skoro nikdo nechodí. Voda jako v nedávno vypnuté varné konvici,písek jako cukr,vlnky se smetanovou pěnou,slunce jako když se praži káva. Prostě pro kafaře ráj. dokonce tam i nějaký kluci sbírali odpadky. Na srilance něco nevídaného.když mě uviděli nabídli, ze mám upecou rybu, i pivo měli. Piskli,z moře připlul starý rybář, podal jim dvě právě ulovene velké mořské jehly, kluci rozdelali oheň z palmovych klaciku, natrhali banánové listy a už se servirovalo.  Vonělo to exotikou, přírodou,vše čerstve, jenom trochu  solí by to chtělo.  Ale i to se vyřešilo. Foukl vitr, list rád vlaje,ten na kterém ležela Martiny porce se vznesl z boku katamaranu. Když se ryba ocitla zpět v moři, kde ji moje žena drhla od písku, skutečně nevěřila, ze se tak brzy vrátí do rodného prostředí ale ze byla propecena, tak ji to tolik nebralo, aspoň se trochu nasolila. A večer přišlo drama. V hotylku kde bydlíme se obyčejné na noc nezavirala vrata. Před nimi stála parta s černými helmami. Zatukali jsme, branka se otevřela,vpustili nás dovnitř. Tam stalo pet chlapu s tyčemi připravenými se bránit. Otevřenými vrátky pronikl jeden motorkar dovnitř, začala strkanice, klacky šly nad hlavu.zdrhali jsme do patra, kde bydlíme, abychom to jako váleční zpravodajové měli z první ruky.  Chlapi se hádali septavymi hlasy.odtrhavaly je od sebe babičky, manželky a dcery. Tím ze se muži mohli spolehnout  ze ženské nakonec zasáhnou, stávali se ještě odvážnějšími. Nakonec to jeden  z nich nevydržel a zastrcil si za kalhoty pistoli. Vyběhl na ulici. Aby to skončil. Stoupl jsem si za sloup kvůli odrazenym střelám.motorkari uviděli pistoli a pochopili ze je to argument a odturovali. Za chvíli přišel neozbrojený vyjednavač. Pak volal telefonem. Pak přijeli velkým autem nějaký bossové, šli dovnitř. Přestalo hrozit ze by přepadli hotel a vzali rukojmí. Protože mi tím vzali možnost chovat se hrdinně a nabídnout  jim za Martinu výkupné,kterému by se nedalo odolat: dva araky..., soupl jsem kufr před dveře a šel spát. Pa.

11.
Můj vyděšeny deníčku, doufám ze tě někdo čte. Je to totiž volání o pomoc!! Dnes jsme měli odjet do Kandy. Prastarého města ve vnitrozemí, proslulého chrámem kde je hlavní relikvii Budhův zub. Nikde se nepíše jestli je to řezák nebo stolicka. Nikdo ho podle mne nikdy neviděl. Měl nás odvézt řidič  s nissanem s kterým jsme jeli na safari. Místo toho stalo před hotelem velké černé auto,pickup, ve kterém by se daly vozit rakve. A místo řidiče chlápek, který tu minulou noc běhal s pistoli v ruce po ulici. Naložil věci a mlčky si k nám prisedl ještě jeden muž. Snad kdybychom chtěli utéct, aby nás dostihli oba. Rozjeli jsme se. Vypadalo to jako únos, nebo odplata za to ze jsme viděli jeho asi marný boj s místní mafií. Nebylo nám do řeči.martina  pátrala v paměti po slovech jako jsou výkupné, oběť, zachazejte s námi slušně,jsme taky lidé i když vypadame jinak  nez vy,malí černí zákeřni prckove. Většina cesty probíhala mlčky, ale.to jak bezohledně řidič zachazel s klimatizaci dávalo tušit, ze nás nečeká selanka. To se potvrdilo při návštěvě sloni farmy. Hned před vchodem nám místní sikula v saringu vnutil banány  v pytlíku slepeneho ze dvou popsaných listu ze sešitu. prý pro elefant babys  a nechal si je draze zaplatit. U pokladny nám řekli ze se sloni krmit nesmí. Začali jsme sikulu hledat po parkovišti. Pomáhal nám policajt. Vypadají všichni stejně a tak jsme nechtěli někoho obvinit falešně. V tuktuku se někdo schovával , byl plný podobných pytlíku a srovnáním zvláštního prdelkoveho písma jakým se tady píše s tím co jsem drželi v ruce prozradilo týž sešit jedné z vnucek. Pochopil ze s bílou inteligentní rasou prohrál a vrátil peníze.  Zato sloni a slunata byli k sezrani.pohladit si slune, když vás pozoruji opatrně a neduverivě očka tunove sloni samice  za zády je kombinace strachu a štěstí. Na pivo jsme šli k jine atrakcí  - koupání slonu. Usadil nás usluzny číšník s vyraznyma očima. Přinesl pivo, dostal penize, měl vratit 650 rupii a zmizel nadobro. Zahlédl jsem ho v jiném patre restaurace. Schválně ke mne ani pohledem  nezabloudil, počkal jsem si, musel kolem mne projít. Měl jsem dost času abych si připravil větu You are bad boy. very. Kluk se sesypal. Vytáhl okamžitě prachy. Měl smůlu, ze byl tak výrazný.když si mne lidí pamatuji nemám co lumpacit. Příště -jestli jsme vůbec dojeli kam jsme měli ... Pa.
12.
Můj milý téměř končící cestovatelsky deníčku.
Děkuji tvým prostřednictvím organizatorum  záchranné akce za osvobození dvou troufalych turistů, kteří precenili svou  schopnost chápání čehokoliv odlišného od jejich zabehleho leniveho způsobu života.  Ale věříme ze co jsme si natropili sami taky zvladneme, i když teorie ze jde o únos se potvrzuje čím dál víc.je to totiž v jejich povaze. Řekněte tuktukarovi, ze potřebujete někam na kafe, zaveze vás předtím do wood factory, požádejte někoho aby vám úkazal cestu k templu,vezme vás úplně jinudy k obchodníkovi s pravými safiry. Cesta k chrámu byla lemována stánky s lekniny a lotosy, Budhovou obětinou, začal jsem k ním vonět. Prodavači se rozkriceli a nutili mě ke koupi všeho co jsem očichal. I ta vůně patří bohu. Klickovali jsme pryč mezi psy okrasnymi kachnami a chmatavymi opicemi. Ráno nás měli odvézt na čajovou plantaz. pak k vodopadum,a na letiště.Řidič s pomocníkem nás oproti plánu vysadili pred proslulou botanickou zahradou. Přijedou pro nás v deset.
V botanické zahradě se vyrojily na focení nevesty jako ve Ferdově mraveništi. Jedna z doprovázejícíh žen zahlédla divný keř a začala z něj rvát lístky. Prý herbal medicine. Ochutnal jsem, ačkoliv mne nikdo nenutil. Hořký jak chmel na patnáctou. Plival jsem jak velbloud, paní kyvla hlavou. Dobrý na krev řekla. Co na tom ze mám krev v pořádku, když už v životě neucitim chuť svickove me ženy, beef stroganov mě maminky, dokonce ani chuť  me  milovane hořké čokolády, kterou mi nosila dcera společně s vysvědčením. U martiny se objevil ctitel a věnoval ji fialový lekninovy květ. měli jsme co dělat abychom ho schovali před místním hlidacem. Nebyli bychom první češi, které v zahraničí zavřeli pro floristickou nezbedu. Na letišti budeme muset být víc opatrní a nebrat si věci do úschovy od jiných lidí. V deset jsme cekali na vůz s našimi věcmi, ale marně. Naštěstí pásy, letenky a peníze jsem nosil v batohu.po hodině čekání jsme kromě kufru ztratili i nervy a začali se ptát po nejbližší policejní stanici. Dojeli nás s vysvětlením ze pichli a museli měnit gumu. Martina  si je prohlédla. Kecaji, vůbec nejsou špinavý. Můj bože, co asi s námi mají v úmyslu, když musi tak bezostyšně lhát....
13.
Moje mila poslední stránko mého cestovního deníčku.
Tak jsme konečně na letišti. Dostali jsme se ze spáru našich únosců. Šli jsme na to rafinovaně. Po návštěvě čajové factory jsme si sedli k šálku na ochutnání. Svěřili jsme se, ze u nás se čaj pije hlavně pro zahřati. Popsali jsme jim mrazy jaké u nás právě vládnou. Účty za plyn, dvojitá skla  do domů, panáky rumu do grogu a kožichy pro manzelky. taky jsme se svěřili kolik nás obvykle stojí vytápění bazénů a zimních zahrad. Klesla jim brada. Pochopili ze při těchto nákladech nemůže být u nás nikdo tak bohatý aby se oni dostali k slušnému výkupnému. Při obědě klasického srilanskeho karri nás podrobili až brutalnimu nátlaku ze máme jíst rukou, ale pouze pravou. Ze to líp chutná. Nedali jsme na ne a i blbou vidličkou jsem dokázal takový koncert,  ze pochopili ze nez by za nás něco vyrazili, vyžrali bychom jim zásoby na zimu. A protože žádnou nemají, tím by to pro ne bylo horší. Soupli nás na letiště, zamavali jsme si a byli jsme volní. Sláva!  Můžeme konečně domů. Při cestě na letiště jsem si znovu uvědomil zázrak jménem Srilanska doprava. Jako kdyby se všichni stali součástí jednoho krevního oběhu,kde krev proudí v obou směrech a něčím záhadným je způsobeno, ze žádné krvinky se nesrazi. Dokladem toho je absence křížků při cestách pro krestany, nebo zkrizenych Budhovych nohou pro ostatní. Zopakujme si  Srilanska dopravní pravidla: pes a krava mají přednost. Kde se vejdou dvě auta,vejdou se i tři i čtyři. Přerušovaná čára je pro parádu, aby to líp ubihalo.  plná abys věděl kde je polovina silnice a nezkousel předjíždět když už se dvě auta před tebou předjížději. Dvojitá - vezmi volant do obou rukou, a zkus své stěstí.
Doufám ze náš pilot bude Srilancan, vyhne se každé bouři,každému blesku.  Doleť dobře můj deníčku. Pa!