HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Ghana 2010  / Čtvrtý víkend - Největší národní park a ikona Ghany - Mole

Čtvrtý víkend - Největší národní park a ikona Ghany - Mole

Ghana

Vytvořeno: 21.12.2011
Cesta: Ghana 2010
Autor: OndraF


     Tuto destinaci jsem si cíleně nechal až na úplný závěr svého pobytu. Protože mým hlavním cílem v každé zemi, kterou navštívím, je příroda, nemohl mne největší národní park země nechat klidným. Jak už bylo zvykem, i na tuto štaci jsem vyrazil sám, nicméně v průběhu dalších dní jsem spojil síly s několika dalšími skupinkami převážně německých turistů. Ostatně, není se čemu divit, co jiného by mělo lákat turisty více než právě Mole. Ale o tom až později.  

     Dopravit se do národního parku není nic jednoduchého. Cesta zabere celý den, pokud máte štěstí na počasí, dopravní spojení a vyrazíte velmi brzy ráno. Proto mi nezbývalo nic jiného, než požádat v práci o den volna a vyrazit už ve čtvrtek odpoledne. Takže návrat z nemocnice, spěšný oběd, batůžek s pár kusy oblečení a hygienou a vydal jsem se na cestu. Výchozím bodem pro cestu do Mole je Tamale, hlavní město severního regionu Ghany. Do něj jsem dorazil až za tmy, přeci jenom je to kus cesty a doprava autobusem (znovu tradičně prostřednictvím Metro mass) trvá nějakých pět hodin. Hned po příjezdu jsem pocítil následky nepřipravenosti svého výletu, jelikož jsem si předem nezarezervoval žádný hostel a celé město bylo poměrně plné. Strávil jsem tak dobrou hodinu pojížděním po městě a hledáním volného noclehu, což se nakonec podařilo, nicméně za cenu velmi tučné útraty místnímu taxikáři. Ve výsledku mě toto extempore stálo nějakých 25 cedi, což není zrovna málo, uvážím-li, že jsem do Mole jel s dosti střídmými financemi. Každopádně jsem ale měl kde spát a druh den mohl pokračovat dál.

     Cesta z Tamale do Mole je stará, neudržovaná, hliněná a pokud nemáte vlastní terénní vůz, připravte se na půldenní kodrcání, většinou s tro-tro, Metro mass totiž jezdí do parku jen ojediněle a v poměrně nevyhovujících hodinách. A aby toho nebylo málo, na nádraží v Tamale mi bylo sděleno, že se vyskytl nějaký problém na cestě a tudíž autobus do Mole pojede až pozdě odpoledne, kdoví jestli vůbec. Lístek už jsem koupený měl, takže mi nezbývalo nic jiného než se obrnit trpělivostí. Alespoň jsem si mohl trochu prohlédnout město. Tamale je typickým představitelem severní části Ghany. Je rozlehlé, vyprahlé a muslimské. Severní ghanské podnebí má daleko do dusných tropů jižního pobřeží a odpovídá spíše vyprahlým písčitým státům na sever od země. Navíc je sever Ghany výrazně muslimský a tomu odpovídá i vzezření města. Co je pro Tamale typické, jsou nesmírně široké silnice a chodníky, jako dělané pro cyklisty a motoristy, kterých je ve městě nepočítaně. Ne nadarmo je Tamale označované jako ráj cyklistů. Na mne však výrazný dojem neudělalo a proto jsem se už kolem oběda usadil na lavičce na autobusovém nádraží a rozhodl se čekat. V tu dobu jsem se seznámil i se skupinkou dívek a jedním párem z Německa, mající stejnou trasu jako já, a rozhodli jsme se po zbytek víkendu cestovat společně. K odpoledni, když už začínalo být jasné, že slibovaný zpožděný autobus nedorazí, jsme shodou okolností dostali příležitost využít soukromého dopravce a nechat se do Mole dopravit pomocí jeho, nutno říci že velmi luxusního, minibusu. Řidič navíc uznal naše zakoupené jízdenky, tak nás doprava nestála ani o cedi navíc. Nakonec jsem se tak do Mole dostal, i když znovu až pozdě v noci.

     U vstupu do parku je nejprve nutné zaplatit vstupní poplatek, který činil v té době 10 cedi, a po pár metrech se octnete v komplexu, který slouží zároveň jako ubytovna, restaurace a výchozí bod pro veškeré výpravy do parku. Místo je to moc pěkné, tiché, čisté, útulné a dokonce i s bazénem. Jedinou nevýhodou je nemožnost směnit si peníze a vzhledem k nechutně přiraženým cenám v celém parku jsem se začal hned z počátku potýkat s problémem v podobě nedostatku peněz. Nakonec jsem s financemi vyšel, ale musel jsem oželet jednu večeři a i tak jsem se do Tamale vrátil s úplně prázdnou peněženkou.

     V sobotu ráno jsme vyrazili na obhlídku parku. Měl jsem k dispozici jen sobotu, rozhodl jsem se ji proto využít co možná nejvíc. Abych hned na začátku uvedl věci na pravou míru – Mole je obrovské. Je to ohromný kus chráněné krajiny a turistické trasy tvoří jen malý zlomek. Pochopitelně cesta je možná jen s průvodcem. Lze si vybrat buď okruh pěší, trvající asi 3-4 hodiny, nebo klasické safari s  džípem. Díky nedostatku peněz jsem musel džíp oželet a zaplatil jsem si tak dva pěší okruhy, jeden hned ráno od 6:00, další odpoledne s návratem za soumraku. I když jsem si zprvu myslel, že budou okruhy identické, opak byl pravdou a pokaždé nás náš průvodce provedl zcela jinou trasou. Jedna praktická poznámka – v období dešťů je celé Mole promáčené a párkrát naše trasa vedla přímo prostředkem bažiny. Dobrá obuv je tak nutností, nicméně u vstupu do parku je možné zapůjčit si holínky. Vydali jsme se tedy na cestu. Mole je převážně kombinací plání a listnatých lesů. Není to hutný deštný prales s liánami v pravém slova smyslu, i když možná jsme jen nezašli dostatečně hluboko, turistické trasy vedou jen po jeho okraji. Co nás však zarazilo, byla absence zvířat. S výjimkou občasné zvědavé gazely byli našimi společníky jen otravné kousavé mouchy (po návratu jsem vypadal jako po nepovedené akupunktuře) a sem tam nějaký ten pták. Jak nám vysvětlil náš průvodce, problém byl v ročním období. V dobách sucha se zvěř slézá k ojedinělým napajedlům a u jednoho je tak možné spatřit třeba i padesátku slonů. V období dešťů, kdy jsem zde byl já, má však zvěř vody dostatek a je tak zalezlá ve svých skrýších a peleších. Nakonec se na náš ale štěstí usmálo a s pomocí průvodce jsme vystopovali jednoho osamělého slona, který ochotně zapózoval naším fotoaparátům. Měl jsem tak možnost poprvé v životě spatřit slona ve svém přirozeném prostředí. Druhým vrcholem prohlídky parku pak byla návštěva miniaturní vesničky přímo uprostřed parku, sestávající jen z několika málo domků a chatek. Místní lidé tu žijí obklopeni stády divokých prasat a skupinami opic. Ke konci se k nám přidal i onen osamocený slon. Jak nám místní vysvětlili, není vůbec neobvyklé, že když se vaří večeře, rozhodne se slon, přilákán vůní jídla, vloupat až přímo do světnice jedné z chatek a kompletně ji vybílit. Z vesničky se pak naše trasa stočila zpět k ubytovnám. Odpolední výprava se nesla v podobném duchu.     

     V neděli pak byla v plánu jen dlouhá cesta domů. Autobus z Mole odjíždí v nekřesťanskou hodinu 4:30 ráno, což je však nezbytné, pokud chcete cestu až do Kumasi absolvovat na jeden zátah. V peněžence jsem měl akorát tak polední 4 cedi na cestu do Tamale. V Tamale jsem si pak vzal taxi a nechal se dovézt k nejbližšímu bankomatu. Zde jsem zažil poněkud krušné dvě hodiny, jelikož téměř žádný bankomat ve městě nefungoval a směnárny měly zavřeno, byla totiž neděle. Nakonec jsme jeden funkční přeci jen našli, ale dušička ve mně tou dobou byla už hodně malá a chtě nechtě jsem se připravoval na dlouhou hádku s taxikářem, kterému bych vysvětloval, že u sebe nemám ani vindru. Vše se ale v dobré obrátilo, já vybral a zaplatil, i když znovu pálku 20 cedi, cenu za hodinové pojíždění po městě. Autobus tentokrát jel na čas a já byl v podvečer zpět v Kumasi na studentské koleji.

     Mole rozhodně splnilo má očekávání. Škoda přeškoda, že jsem Ghan nenavštívil v období sucha, mohl jsem vidět mnohem víc než jen jednoho ospalého slona. Jako první zkušenost s pravým africkým safari však Mole splnilo svůj účel a já byl nadšený. Jen si příště dobře rozmyslím, kolik si s sebou vezmu peněz.

     Návštěvou národního parku Mole byla má ghanská odysea takřka u konce. Ještě do dalšího čtvrtka jsem měl smlouvu v nemocnici, v pátek jsem však sbalil krosnu, rozloučil se s ghanskými mediky a nasedl na (předem zaplacený) moderní STC bus směrem do Accry. Tam jsem si najal taxi, zaplatil nechutně mastnou částku za dvouhodinové stání v koloně (Accra je jedna veliká dopravní zácpa) a nechal se dovézt na letiště, kde mne čekala už jen svižná cesta do Evropy, překvapivě bez jakýchkoliv zpoždění nebo zrušených letů.

     Zbývá jen pár slovy shrnout své dojmy. Dovolím si zde využít citát z Lonely Planet – „Ghana je Afrikou pro začátečníky“. Skutečně je tomu tak. Přátelská, bezpečná země, s poměrně fungující infastrukturou a širokými možnostmi v podobě bankomatů, internetového připojení, hotelů a restaurací. Někde jsem zaslechl, že pokud chcete vzít do Afríky ženu a dvě malé děti, vezměte je do Ghany. Pochopitelně Tunis, Egypt (i když ne zrovna v momentální době) nebo Maroko jsou země mnohem turističtější s lepšími nabídkami luxusních hotelů a rezortů, já je však za „pravou“ Afriku nepovažuji. Pro mne je sever Afriky spíše Arábií a Afrika začíná od Sahary níž. A tam, jako oáza klidu a bezpečí, ční Ghana, perla Západní Afriky.

 

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 612x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů