HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Ghana 2010  / Kumasi – první krůčky po africkém kontinentu a pár praktických informací

Kumasi – první krůčky po africkém kontinentu a pár praktických informací

Ghana

Vytvořeno: 11.08.2011
Cesta: Ghana 2010
Autor: OndraF


Praktické informace:

Hlavní město – Accra

Další veliká města – Kumasi, Tamale, Takoradi, Cape Coast

Úřední jazyk – angličtina

Státní zřízení – prezidentská republika

Rozloha – 238 500 km2

Obyvatelstvo – 24,2 milionů

Měna – ghanský cedi (1cedi=11,1kč)

Časové pásmo - +0 (čili stejně jako Londýn)

Náboženství – 2/5 křesťané, 2/5 tradiční, 1/5 muslimové

 

     Myšlenka navštívit Afriku mne lákala už dlouhá léta. I když jsem v posledních letech pár zemí projezdil, černý kontinent se mi stále vyhýbal a byl jsem nepolíbený ani těmi nejklasičtějšími turistickými letovisky jako Egypt, Tunis nebo Maroko. Nikdy by mne však nenapadlo, že se právě do Afriky dostanu v rámci své studijní stáže. A hned do Ghany, jedné z nejlákavějších zemí celého kontinentu.

     O Ghaně jsem slýchával jen samou chválu. Přátelská, bezpečná a na poměry Afriky i poměrně bohatá země, která zároveň neztrácí kouzlo tradičních afrických zemí. Byl jsem tedy ohromně nadšen, když se mi ve škole tato příležitost naskytla. V zemi jsem měl strávit necelých pět týdnů. Vzhledem k tomu, že jsem zde nebyl jako turista, nýbrž jako student, medik v jedné z místních nemocnic, byl můj harmonogram trochu upravený. I tak jsem si však našel čas o víkendech cestovat a díky poměrně malé rozloze Ghany jsem mohl procestovat prakticky jakoukoli část země, nehledě na vzdálenost.

     Má nemocnice a tudíž i „základní tábor“ sídlila v Kumasi, druhém největším městě Ghany. Byl jsem zde ubytovaný na studentské koleji, která je součástí nemocničního komplexu. Všední dny jsem trávil prakticky jen v Kumasi. Díky dlouhé pracovní době jsem se zmohl jen na krátké procházky po městě s pár dalšími studenty z Evropy. Každý pátek po práci jsem však popadl batůžek a sedl na autobus, který mne dovezl do nějaké z místních turisticky zajímavých lokalit, kde jsem strávil víkend a v neděli k večeru nazpět. Kromě Kumasi jsem tak mohl vidět Cape Coast a nedaleký národní park Kakum, luxusní jezero Bosumtwe, vodopády Wli, maličkou přírodní rezervaci Owabi wildlife sanctuary a samozřejmě zlatý hřeb výletu, největší národní park Ghany Mole national park. Vesměs jsem tak viděl vše důležité, za čím se do země jezdí. Ale vše po pořádku.

     Ghanská republika má pevné vazby na Německo. Spolupráce těchto dvou zemí je poměrně úzká a to se projevilo i na leteckých spojích. Využil jsem proto přímý let Frankfurt-Accra a vcelku pohodlně a rychle dorazil do země. Původní záměr strávit noc v hlavním městě jsem nakonec zavrhnul a rozhodl se ještě tentýž den po příletu (který byl cca v 15:30) pokračovat do Kumasi. Byl jsem tedy v časovém presu a využil jsem proto služeb letištního taxi. Počítal jsem s tím, že budu nehorázně oškubán a předpoklad se vyplnil, nicméně s touto drobnou finanční ztrátou jsem byl už od začátku smířený a nutno říct, že místní taxikář byl velmi ochotný a přívětivý. Umožnil mi platit v dolarech a dokonce mi vyměnil i pár ghanských cedi. Pak mne dovezl na zastávku STC, nejluxusnějšího autobusového dopravce v zemi. Sám mi obstaral lístek a posadil mne na spoj, jedoucí do Kumasi. Protože jsem se v Africe teprve rozkoukával, přišla mi tato pomoc vhod a ani jsem nelitoval utracených peněz.

     Pár slov ke ghanské dopravě – předně, neexistuje zde městská hromadná doprava. V žádném z měst nenarazíte na nic, co by připomínalo městský autobus, tramvaj nebo metro. Doprava po městech je buď pěší, nebo taxíky. První praktická rada – neplaťte při cestová po městě více než 5 cedi za taxi. Výjimkou je pouze Accra, která díky své rozloze a nekonečným dopravním zácpám může provětrat vaši peněženku a 15 cedi za taxi tu není nic neobvyklého. Kdekoliv jinde však vystačíte se třemi čtyřmi cedi. Přesuny mimo město na krátkou vzdálenost, řekněme do hodiny, jsou realizovány tradičními africkými minibusy, zvanými tro-tro. Tro-tro je ve většině případů rezavá třesoucí se kraksna, která má asi deset míst k sezení, na kterých sedí tak dvacet afričanů. Nicméně je to doprava levná a ideální, pokud se chcete dostat z většího města do nedaleké vesničky. Na delší přesuny pak využijte některou z mnoha autobusových společností, kterých je v Ghaně požehnaně. Já osobně využíval nejčastěji oranžové autobusy společnost Metro mass – jsou levní, jezdí často a jezdí prakticky do každého města. Pokud vyžadujete luxus, je zde STC – moderní klimatizované autobusy, které však jezdí jen mezi několika největšími městy, jako Accra, Kumasi nebo Tamale a jízdenku je většinou nutné obstarat minimálně den dopředu. Osobně jsem STC využil jen dvakrát – při cestě z Accry do Kumasi a zpět.

     Sedl jsem tedy v Accře na autobus a nechal se dovést do Kumasi. Cesta trvala as pět hodin (asfaltová silnice je v Ghaně raritou) a do města jsem dorazil až před půlnocí. Naštěstí jsem se i tak dokázal dostat do nemocnice a ubytoval se.

     Další den jsem se zapojil do pracovního procesu. Nebojte, nebudu zde popisovat svou stáž, soustředím se čistě jen na turistiku. Kumasi jako takové je nesmírně pohodové město. V prvních dnech jsem měl sice pocit naprosté zmatenosti. Jelikož jsem předtím nebyl v žádné jiné africké zemi, nemám srovnání, nicméně ghanská velkoměsta jsou živoucím úlem. Hliněné chatky s plechovými střechami jsou naprosto charakteristické, stejně tak křivolaké uličky, přecpané neustále troubícími auty, a chodníky, plné místních obyvatel, kteří se proplétají mezi všudypřítomnými stánky s potravinami nebo nápoji. Na první pohled chaos, nicméně za pár dní si člověk na jiný styl života zvykne a naučí se ve městech pohybovat. A Kumasi patří mezi ta klidnější.

     Ležící v centu území slavného kmene Ashanti, je Kumasi něco jako kulturní centrum celé Ghany. Jako stěžejní body bych vypíchl dvě místa – Cultural center a Komfo Anyoke teaching hospital, kde jsem pracoval. Pokud vyjdete branou z nemocnice, octnete se na jedné z hlavních tříd Kumasi, Bantama road. Ulice je příjezdovou cestou ke Kumasi Market, ohromnému bazaaru, který doporučuji každému, kdo chce zažít atmosféru pravé nedotčené afriky. Kilometry spletitých uliček neberou konce a strávit se zde dá klidně půl dne, i když mnohdy nedobrovolně. Bazaar slouží zároveň jako hlavní tro-tro nádraží, odkud vyjíždí minibusy do všech nedalekých okolních destinací. Není v lidských silách se zde vyznat, naštěstí dřív či později si některý z místních obyvatel všimne vašeho zoufalého pohledu a odvede vás ke správnému tro-tro. Když už jsme u cestování a nakupování, další praktická informace – ghanské cedi prošlo v posledních několika letech důležitou změnou. Stará měna (cedi) byla velmi slabá a byla vyměněna za nové cedi, mnohem silnější.  Jeden nový cedi je 11,1 kč, přičemž 10 000 „starých“ cedi odpovídá jednomu „novému“ cedi. Nicméně řada starších obchodníků stále počítá ve staré měně, proto se nenechte vyvést z míry, když za jeden pomeranč nebo lahev coca-coly budou chtít několik tisíc cedi. Každé cedi ještě tvoří 100 pesawas, jakýchsi ghanských „haléřů“.    

     Pokud vás omrzí shon velkoměsta, doporučuji Cultural center, které se za těch pět týdnů stalo mým naprostým favoritem. Hned na Bantama road si všimnete dlouhé kamenné zdi, která je ohraničuje právě místní kulturní centrum. Po pár krocích podél zdi narazíte na vstupní bránu do této úžasné oázy klidu, kterou kulturní centrum bezesporu je. Jakmile vejdete, octnete se v naprosto jiném světě. Ten tam je každodenní shon, troubení klaksonů a pokřikování obchodníků. V centru panuje božský klid, kdy jediným hlukem je křik tisíců netopýrů, okupujících zdejší palmy. Centrum je jakýsi park, kde si můžete nerušeně sednout na lavičku, otevřít knížku a nikým neotravování relaxovat. Po každodenním nemocničním shonu bylo pro mne toto místo balzámem na duši. Zároveň, jak už název napomíná, je park i centrem kultury – nespočet domků a chatek je sídlem řemeslníků, kteří se věnují tradičním ručním řezbářským a keramickým pracím a kde můžete provádět pravidelné nájezdy na suvenýry všeho druhu. A pro úplnost je zde i malá restaurace.

     Když už jsem nakousl restaurace, neškodilo by možná pár slov o stravování v Ghaně. Jídlem číslo jedna je pochopitelně rýže. Tradiční zeleninová jollof, špenátová palava nebo některé mnohé další variace. Všechna jídla jsou prakticky variací na téma rýže, kus masa (ryba nebo kuře, hovězí je vzácné a vepřové prakticky nesehnatelné) a lžíce neskutečně pálivé chilli omáčky, kterou si rýži ochutíte. Výjimku tvoří snad jen fu-fu, jakási podivná, pro mne nepříliš chutná kaše z batátů, a red-red, pro mne naopak prvotřídní jídlo, sestávající z fazolí, masa a vynikajících smažených banánů. Pokud se necítíte na plnohodnotné jídlo a hledáte jen nějaký snack, ideální jsou sladké wafle (ve skutečnosti jakési smažené koule ze sladkého těsta) nebo keelee-weelee, což jsou na kostičky nakrájené smažené plaintains (jakési přerostlé banány), plnící úlohu ghanských chipsů. Pro úplnost jsou zde ještě yam, tuhé a vydatné knedlíky, podobné naším chlupatým. Stravovat se samozřejmě dá v restauracích (mnohdy velmi luxusních), nicméně mohu směle doporučit i jídla u stánků, kterých je na každém rohu plno. I za jedno cedi si koupíte zcela dostačující porci rýže a masa, za dva cedi pak obdržíte pytel žrádla, který spolehlivě vydá za dvě až tři porce. Veškerá jídla se prodávají v igelitových sáčcích, čili pokud se nehodláte s jídlem vrátit na pokoj, nezapomeňte si s sebou vzít lžičku a nějaký malý plastový talířek. A odpověď na očekávanou otázku – ne, o hygienu nemusíte mít nejmenší strach. V průběh svého pobytu jsem nežil zrovna dle nejpřísnějších hygienických standardů, dokonce jsem i pil vodu z kohoutku a ani jeden den mne nepotkalo žádné zažívací extempore.

     Zbytek Kumasi je poměrně uniformní. Vzhledem k poměrně dlouhé pracovní době jsem neměl čas prozkoumat odlehlejší části města, proto se můj popis omezuje jen na nejužší centrum. Osobně bych na Kumasi doporučil tak tři dny, v průběhu kterých se adaptujete, uděláte si obrázek o zemi, navyknete na místní způsob stravování a nákupů (v Ghaně prakticky neexistují supermarkety, maximálně drobné „sámošky“, kde koupíte leda tak mléko a sušenky) a navštívíte místní zoo, bazaar a již zmíněné prvotřídní Cultural center.

      Poznámka na závěr – úředním jazykem Ghany je angličtina. Ne všichni však anglicky umí a řada méně vzdělaných místních ovládá jen tamní nářečí (nejčastěji nejrozšířenější Twi, v Cultural center lze zakoupit anglicko-twijský slovník), nicméně ve všech obchodech, směnárnách, autobusových nádražích i ubytovnách se anglicky domluvíte. Pokud se tedy dokážete zaposlouchat do toho jejich huhlání, které má do britské angličtiny asi stejně daleko jako brazilský hokej do NHL.                          

 

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 950x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse


Ahoj Ondro, Váš příspěvek se mi líbí, jen chci dodat, že Ghana asfaltové silnice, dálnice má. Ty jsou ale hlavně v pobřežní části země. Byla jsem v Kumasi od srpna 2010 a stavěla se zrovna dálnice do Accry. Osmiproudovky, co tam stavějí Američani jsou velmi kvalitní. Ohledně jazyka, též jsem zpočátku špatně rozuměla jejich angličtině, ale oni mi taky někdy nerozuměli, i když jsem se snažila. Prostě každý máme svůj přízvuk z mateřského jazyka. Jinak Ghanani nemají nářečí, ale jazyky a Twi je asi nejrozšířené.
17. 05. 2014, 22:30:34