HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Madagaskar 2011  / den 01 - základní informace a Antananarivo

den 01 - základní informace a Antananarivo

Madagaskar

Vytvořeno: 08.01.2012
Autor: OndraF


Základní informace:

Hlavní město - Antananarivo

Další veliká města – Fianarantsoa, Toliara, Fort Dauphin, Antsirabe

Státní zřízení – republika

Měna – malgašský ariary (100 ariary = 9 kč)

Jazyk – francouzština (úřední), malgašština

Rozloha – 587 041 km2

Obyvatelstvo – 21 926 221

Časové pásmo - +3 (čili +2 od ČR)

Náboženství – 55% tradiční, 40% křesťané, 5% muslimové

 

 

Jak to všechno začalo

      Nápad navštívit Madagaskar mi hlodal v hlavě již delší dobu. Nikdy jsem se však k návštěvě této unikátní a překrásné země neodhodlal, jednak kvůli jazykové bariéře (Madagaskar je francouzsky mluvící země, kdežto má slovní zásoba se omezovala na „oui“ a „merde“), jednak, a to zejména, kvůli varováním o politické nestabilitě, vojenském převratu a hrozivému nebezpečí, které číhá na každého turistu, který je dost šílený na to, aby se do takovéto divočiny odvážil. Takto alespoň soudobou situaci na ostrově podávaly a stále podávají přední zahraniční média jako BBC nebo ambasády. V průběhu let, kdy jsem měl možnost promluvit s několika skupinkami turistů, kteří se z Madagaskru vrátili, jsem však poznal skutečný stav věcí a dozvěděl se, že situace rozhodně není tak horká a že ostrov je pohodovým a bezpečným místem, kde lze strávit dovolenou snů, pokud je člověk alespoň trochu dobrodružná duše a miluje Afriku. Nakonec tedy padlo definitivní rozhodnutí a plánování cesty mohlo započít.

     V průběhu téměř celého roku jsem sháněl spolucestující, ze kterých, přestože jich bylo požehnaně, nakonec vykrystalizovala jedna osoba, jedna dívka (Iva), a naše výprava se tak ve finále uskutečnila ve dvou. Ivin přínos jsem ocenil zejména v podobě plynné francouzštiny, kterou ovládala. Naši průvodci, se kterými jsme strávili naprostou většinu cesty, sic vládli obstojnou angličtinou (až na pár bolestných výjimek, viz dále), nicméně v běžném denním provozu (nákupy na trzích, restaurace,…) byla Ivina francouzština nezbytná. Nicméně Madagaskar, i přes absenci fungujíc infrastruktury, je země turisty oblíbená, a my část našeho putování strávili ve skupinkách, většinou s Francouzi, kteří tvořili 90% veškerých „vaza“, neboli bělochů.

     Madagaskar jsme se rozhodli navštívit v září. Jak se ukázalo, tento měsíc byl naprosto ideální, ne-li vůbec nejlepší možný ze všech dvanácti. Ostrov je totiž na jižní polokouli, čili tam probíhala druhá polovina zimy, což v kontinentální Africe (a Madagaskar má na většině území kontinentální podnebí) znamená období sucha. A období sucha je jediný čas, kdy se dá navštívit řada odlehlých míst, které jsou dostupně jen po písčitých cestičkách, které stěží pojede i terénní vůz s náhonem na všechna čtyři kola. A takovéto cesty tvoří naprostou většinu pozemní komunikace v zemi. Druhou výhodou je teplota, která se přes den pohybovala kolem snesitelných 30°C, v horách i míň, a v noci klesala k 15°C, v oblastech s vyšší nadmořskou výškou (což je veliká část zejména centrálního ostrova) klesala i pod 10°C. A většina stromů je stále zelených, dokonce se tu vyskytují i celé regiony charakteru tropického deštného pralesa, které si udržují vysokou vlhkost po celé roční období. Jedinou mírnou nevýhodou je fakt, že v zimě nekvetou květiny, což byla škoda hlavně v případě orchidejí, kterých je např. v parku Ranomafana plno, nám však jejich krása musela zůstat skrytá. Většina argumentů však jednoznačně svědčí pro a září tak mohu jen a jen doporučit. V srpnu je totiž prostředek zimy, kdy odkvétá výrazně větší množství rostlin, v říjnu již přichází jaro, které je na Madagaskaru prezentováno neskutečnými vedry a v dalších měsících pak již nastává africké léto, což jsou převážně úporné lijáky, kdy je veškerá příroda promáčená, rozbahněná a veliká část ostrova je zcela nepřístupná, kam patří bohužel i některé z ikon ostrova, jako např. národní park Tsingy.

     Na Madagaskar jsme letěli letadlem s přestupem v Paříži. Jelikož se jedná o bývalou kolonii, dají se sehnat přímé lety Paříž-Antananarivo, nebo s přestupem na Reunionu (což byl náš případ). Původní plán byl strávit tři týdny na Madagaskaru a jeden týden na nedalekých Komorách, nicméně obtížné a zdlouhavé cestování po ostrově a zejména jeho bezmezná krása nás nakonec přiměly strávit celý čas pouze zde a Komory odložit na jindy. 2.9.2011 jsme se tedy vydali na cestu, poučení, naočkovaní a s veškerým potřebným vybavením. Jen pár praktických rad na závěr – k roku 2011 byla zrušena vízová povinnost pro občany ČR, pokud strávíte na ostrově méně než 30 dní. Povinná očkování nejsou žádná, jen žlutá zimnice, pokud přijíždíte z oblastí touto nemocí zasažených (což naše země naštěstí není). S sebou doporučuji vzít zásobu obrázků, pastelek, náramků, časopisů a dalších podobných serepetiček, místní děti je jistě ocení. Na ostrově totiž narazíte na dva typy obyvatel – ty, pro které je běloch nevšední atrakcí, a ty, které naopak turisty velmi dobře znají a ví, že z nich může kápnout něco na přilepšenou. Obě skupiny pak mají jasno v jednom – běloch na Madagaskaru je především kočár plný peněz, o kterého stojí za to pečovat. A mimochodem, jestli stejně jako já plánujete naučit se místní malgašštinu a nespoléhat se na francouzský jazyk, rád bych vás tímto vyvedl z mylných představ – místní nářečí je spíše než jazyk jen chaotický shluk hrdelních skřeků s absencí čehokoliv, co by připomínalo řád a místní slovíčka se nesmírně těžko pamatují. Já proto své snahy vzdal po 14 dnech usilovného šprtání a nakonec se tak musel spolehnout na svou angličtinu, kterou jsem bohudík využil víc než dosti.

 

 

Přílet do hlavního města a tvrdé probuzení do reality

     Hned po dosednutí v Antananarivu začal náš nabitý program, protože jsme museli už na letišti směnit peníze a hlavně zajistit s letenky u jedné z místních leteckých společností, protože v plánu naší trasy byly minimálně dva letecké přesuny po Madagaskaru a dále zpáteční let na Komory. Dle nejnovější verze Lonely planet na ostrově operuje celá řada místních společností, létajících s želenou pravidelností za nevelký peníz. Jaké bylo však naše rozčarování, když nám po příletu bylo sděleno, že žádná z oněch aerolinií již neexistuje a jediným dopravcem je Air Madagaskar, jehož ceny pro lokální přelety byly nehorázně mastné. Druhým překvápkem bylo zjištění, že Mada bus, jediná autobusová společnost Madagaskaru, ukončila k roku 2011 svoji činnost. Naše plány tak byly rázem rozprášeny, protože bez leteckých přesunů nebylo v lidských silách uskutečnit náš předem naplánovaný okruh. Začali jsme se tak pomalu smiřovat s faktem, že budeme nuceni volit mezi jen letmou návštěvou Madagaskaru, nebo úplným vynecháním Komor. Nakonec jsme se rozhodli pro to druhé, i když definitivní rozhodnutí padlo až po cca třetině naší cesty. No nic, řekli jsme si, usmlouvali jsme taxi za rozumnou cenu (doprava do „tany“, jak místní hlavnímu městu říkají, za 30 000 ariary pro dvě osoby byla jen lehce nadnesená, reálný odhad se pohybuje kolem 25 000) a nechali se dovézt do hotelu Isoraka v centru města. Isoraka je mladý, rozvíjející se hostel, který mohu jedině doporučit. Má výhodnou lokalizaci, přes ulici se nachází cukrárna a drobná restaurace, za rohem stanoviště taxi a samotné pokoje jsou čisté, útulné a prostorné. Ceny pokojů se pohybují mezi 18-40 000 ariary, což na hostel této kvality není mnoho. Tedy jsme se ubytovali a začali intenzivně přemýšlet o dalších dnech. Když už jsme se chystali koupit si jízdenku na „taxi-brousse“, minibus, který spolu s větším „camion-brousse“ představuje základní přepravní prostředek ostrova, představila se nám skupinka místních průvodců, mluvících plynně francouzsky i anglicky, a nabídla nám své služby v podobě dopravy a ubytování na následujících 7 dní. Nejprve jsme byli obezřetní, slyšeli jsme o zkazkách, kdy místní průvodci shrábli veškeré peníze a pak se druhý den vůbec neukázali. Zvykem je totiž platit předem. Dali jsme si tak čas na rozmyšlenou do večera a rozhodli se ve městě poohlédnout po některé z „oficiálních“, státních turistických společností. Bohužel, byl víkend a všechny agentury měly zavřeno. Měli jsme tak na výběr mezi tvrdnutím v Antananarivu a čekáním na pondělí, čím bychom ztratili další drahocenné dny, nebo přijmout nejistou nabídku našich průvodců. To druhé nakonec zvítězilo a my si tak předem zaplatili cestu na 7 dní. V plánu byla návštěva města Antsirabe, třídenní naprosto dokonalý výlet kanoemi po řece Tsiribina, návštěva odlehlého národního parku Tsingy a zakončení u světoznámé Baobab avenue a města Morondava. Za dopravu, nocleh a vstupy do parků na těchto 7 dní jsme dali 350 Euro (ano, průvodcům a v lepších hotelích je možné platit v Eurech), v ceně nebyla pouze strava. Pochopitelně jsme byli ostražití, druh den ráno se však průvodci ukázali, a dokonce i načas, s bytelnou a pohodlnou dodávkou a osazenstvem v podobě dvou příjemných francouzských párů. Naše nervozita rázem opadla, my se začali těšit z faktu, že následující týden si nemusíme s ničím lámat hlavu, a začali jsme si náš výlet náležitě užívat.

     Poznámka na závěr – vždy jsem měl ve zvyku cestovat typicky „batůžkářským“ stylem a dopravovat se místní dopravou. U Madagaskaru bych však vyzdvihl přínos místních průvodců, jelikož doprava po ostrově je komplikovaná, zdlouhavá a bez kvalitního terénního auta se do odlehlejších částí vůbec nedostanete. Díky nim měli možnost absolvovat i některé parádní úseky, jakými byla například plavba po Tsiribině. Navíc jsme měli neustálý úložný prostor a mohli si tak dovolit nakoupit množství suvenýrů, které bychom za jiných okolností jen stěží vláčeli s sebou.

A druhá praktická rada – oficiální měnou je již řadu let malgašský ariary. Mnoho prodavačů a někdy i celé regiony však stále lpí na starých malgašských francích a někdy ani ariary nechtějí přijmout. Netvrdím, že je potřeba směnit i část franků, nicméně buďte připraveni na situaci, že místní nebudou chtít vaše ariary přijmout. Problém je však čistě na jejich straně, oficiální měna je pouze a jen ariary.  

 

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 791x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů