HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Madagaskar 2011  / den 02 - 06 - Antsirabe, jezero Tritiva, Miandrivazo a řeka Tsiribina

den 02 - 06 - Antsirabe, jezero Tritiva, Miandrivazo a řeka Tsiribina

Madagaskar

Vytvořeno: 08.01.2012
Autor: OndraF


První dny a cesta k vytoužené Tsiribině         

      Následující dva dny se nesly v podobě pouhého přesunu do nástupní stanice na řeku Tsiribina, čímž byla vesnice Miandrivazo. První noc jsme měli přespávat v Antsirabe, nicméně doprava tam z Tany zabere nějaké tři hodny, čili bylo dost času na prohlídku města. Hned jak jsme vyjeli a minuli slumy na okraji hlavního města (a shlédli působivé, i když dosti morbidní kohoutí zápasy), udeřila mě do očí jednak překrásná příroda, a jednak její neskutečná proměnlivost. Byli jsme v horách a naprostá většina madagaskarských hor je přetvořená v kaskádovitá rýžová pole různých barev, které s typicky africkou červenou hlínou poskytují unikátní pokoukání s bohatou paletou barev. Příroda na celém ostrově se navíc velmi rychle mění a my tak prakticky každý den projížděli úplně jinou krajinou. Za měsíc naší cesty jsme snad kromě ledovců viděli všechny existující biotopy – hory, savany, stepi, moře, deštné pralesy, pláně, skaliska jako vystřižená z Arizony, široké řeky. Toto byl první výlet, při kterém jsem během přesunů nespal a neustále hleděl z okna a děla jednu fotku za druhou. A vůbec nezáleželo na tom, jestli se zrovna nacházíme v některém parku či rezervaci. Madagaskar je úžasný prostě jako celek, každý jeho kout, každý čtvereční kilometr.

     Po cestě jsme zastavili u malého, snadno přehlédnutelného, krámku u cesty, kde jsme koupili pár zásob na cestu po řece a také speciální marmeládu z ovoce Pok-Pok, což je, jak jsme vyrozuměli, zcela unikátní marmeláda, kterou lze koupit jen v malé oblasti Madagaskaru, v nejbližším okolí města Antsirabe. Pochopitelně se tak stala naším suvenýrem číslo jedna. Po pár hodinách jsme dorazili do Antsirabe. Jedná se o poměrně velké město, s fungujícími restauracemi, obchody (dokonce i regulérní samoobsluhou) a řadou hotelů a ubytoven. My složili hlavy v Green park, komplexu útulných bungalovů, situovaných v malebné zahradě, obehnané vysokou a masivní zdí. S přilehlou restaurací tak Green park poskytoval nesmírně bezpečné, útulné a pohodlné místo pro přespání, které mohu jen a jen doporučit. Jinak se dá město projít během jednoho odpoledne, pokud netoužíte vyrazit přímo do okrajových částí. Pohodlnou dopravu po městě zajišťují všudy přítomné pousse-pousse, což je madagaskarská obdoba indických rikš. My jejich služby nicméně po většinu dovolené nechtěli využívat, jednoduše jsme neměli srdce a žaludek dívat se na to, jak nás někdo holýma rukama táhle přes půlku města. Pro případné zájemce se v okolí města nachází řada drobných vesniček a jezírek, např. Lac Andraikiba, vzdálené necelých 7km od města, nebo menší, hůře přístupné, avšak mnohem krásnější Lac Tritiva, které bylo naší mezizastávku druhý den na cestě do Miandrivaza. Jezero Tritiva vypadá jako tektonického původu, i když údajně není. Blankytně modré jezírko, obehnané jehličnatým lesíkem, na úpatí hory, však stojí za zhlédnutí. Obejít se dá za půl hodinky a je tak příjemnou zastávkou pro všechny, kteří mají namířeno k Tsiribině, což je na této trase prakticky každý turista. Poetičnost místa trochu kazí nedaleká vesnička, jejichž obyvatelé žijí prakticky jen z drobných skupinek turistů, kteří k jezeru přijíždějí, a jakmile se objevíte na příjezdové cestě, obklopí vás a nepustí se vás až do odjezdu. Po cestě kolem jezírka vás zahrnují detaily a informacemi o jezeře, plnící tak funkci místních průvodců. Někteří dokonce ovládají i angličtinu. Nicméně dělají to ze zcela zištného důvodu, a tím je snaha prodat vám pokud možno co nejvíce barevných oblázků a ručně pletených náramků, jejichž prodej prakticky zajišťuje jejich živobytí. A pokud o tom náhodou přemýšlíte – ne, obyvatelé této vesničky se prostě odbýt nedají. Počítejte tedy, že si zcela jistě odvezete často i nechtěný suvenýr. Byl to i můj případ a za kamínek jsem zaplatil nehoráznou sumu 40 000 ariary, nicméně udělal jsem to napůl cíleně, z řekněme „charitativních“ účelů, neboť touto koupí, která pro mou peněženku představovala pakatel, znamenala pro dotyčného mladíka zaplacené školné na měsíc dopředu. Navíc mluvil anglicky, což jsem nadmíru ocenil.

     Po krátké zastávce u jezera jsme pokračovali do Miandrivazo, kam jsme dorazili krátce před setměním. Ubytováni jsme byli v hotelu, jehož název si už nepamatuji. Před brífingem ohledně naší třídenní plavby jsme podnikli krátkou procházku uličkami vesnice, která sama o sobě nemá mnoho co nabídnout, funguje v zásadě jen jako výchozí bod pro výlet po Tsiribině. Domluvili jsme tedy poslední detaily, sbalili si vše potřebné a ulehli na kutě. Druhý den se totiž vstávalo už kolem páté.

 

 

Tři dny mezi krokodýly a domorodci

      Hned z rána nás čekalo nemilé překvapení a my se pomalu začínali loučit s celým Madagaskarem. Iva se totiž probudila do nového dne s poměrně výraznou nevolností, bolestmi břicha a teplotou a nic nenasvědčovalo tomu, že by byla schopná v dovolené pokračovat. Naštěstí se takřka zázračným způsobem dala dohromady, a i když se po celý zbytek dne necítila ve své kůži, ono hrozivé ráno se už neopakovalo a my mohli pokračovat v naší výpravě, konkrétně plavbou po řece Tsiribina.

     Nalodění probíhalo jen pár desítek metrů od hotelu a bylo skutečně atrakcí, ke které se seběhla polovina vesnice. Někteří pomáhali, někteří přihlíželi, někteří doufali, že z nás odpadne nějaký ten peníz. Zas tak velikou zvláštnosti jsme ale být nemohli, protože Tsiribina je oblíbená turistická oblast a v měsících nejhustší turistické sezóny (kterými z mně neznámého důvodu není září)prý řeka připomíná takřka prvomájový průvod. První mírný šok přišel, když jsme skutečně na vlastní oči spatřili lodičky, ve kterých jsme měli cestovat. O Tsiribině jsme měli předem zjištěné informace, skutečná podoba kanoí nám byla ale do této doby skryta a my si bláhově představovali něco ve stylu klasických evropských kanoí, ve kterých jezdíme na Vltavu. V tomto případě jsme však byli uloženi do obyčejných vydlabaných klád s pádly, taktéž zhotovenými z velikého kusu klacku. Žádný strach ale nebyl na místě, průvodci neponechali nic náhodě a udělali nám z batohů a molitanů příjemné sezení a i samotné pádlování obstarávali jen oni. My pouze seděli, fotili a kochali se okolní přírodou. V průběhu následujících dní jsem poprvé skutečně docenil, že jsme se rozhodli pro toto roční období. I v září bylo totiž po celé tři dny neúprosné vedro, a i když jsme vezli na každou osobu celou jednu basu vod, téměř vše vzalo za své. A jak nás průvodci informovali, v následujících měsících, kdy přichází jaro, veliká část turistů tento úsek jednoduše nedokončí pro stravující vedro. Každopádně jsme byli na cestě. První kilometry jsem rozhodně nebyl ve své kůži, věděl jsem o krokodýlech, kanoe byla velmi vratká a důvěru nevzbuzovala ani špinavě hnědá barva řeky, která připomínala živnou kulturu pro parazity všeho druhu. V dalších dnech se ukázalo, že žádná z těchto obav nebude tak horká a já se přestal strachovat.

     Plavba byla od prvních chvil úchvatná. Široká řeka, po obou stranách bujná vegetace a všudypřítomní ptáci, kterých je podél řeky požehnaně. Čas od času jsme zastavili, prohlédli si chameleona v trávě nebo želvu. Každou chvíli se u břehu vyloupla domorodá vesnička, sestávající jen z několika málo chýší na hliněném podkladě. Veškeré stravování měl na starosti náš průvodce, který se ukázal být vynikajícím kuchařem. První oběd proběhl ve stínu mohutného mangovníku a za přítomnosti obyvatel nedaleké vesnice, do které jsme se taktéž podívali a obdarovali místní děti tužkami, obrázky z časopisů nebo petlahvemi. Prázdná petlahev se totiž ukázala jako ten nejkrásnější dárek, jakým můžete chudé madagaskarské dítě obdarovat, a to bez ironie. Večeře se nesla v podobném duchu. Cestovali jsme s Francouzy, proto při každém jídle nesměl chybět úvodní aperitiv ani dezert. Aperitiv představoval lahodný nápoj v podobě rumu, citronů, zázvoru a medu, dezert pak flambovaný banán, oboje tradiční madagaskarská jídla, která však svůj původ mají v koloniální Francii. Uprostřed divočiny jsme si tak jedli jako králové a po celý zbytek výletu jsme se nenajedli víc. Nocleh samotný také stojí za zmínku. Bylo období sucha, řeka byla z poloviny vyschlá a my se tak mohli utábořit na jedné z mnoha písečných dun, které z řeky vystupovaly. Průvodci byli naštěstí vybaveni stany a my se tak vyspali do růžova.

     Druhý den plavby byl ještě bohatší než první. Prvním zážitkem byla setkání se starým rybářem, který nám s radostí prodal maso z uloveného krokodýla, který se stal naším obědem a my tak měli možnost poprvé v životě ochutnat krokodýlí maso. Na můj vkus chutnalo skvěle, něco jako ryba s konzistencí tuhého vepřového. Krokodýla jsme spořádali ve stínu drobné zátoky, která se pyšnila překrásnými vodopády a třpytivým jezírkem, kde jsme se mohli vykoupat a smýt ze sebe špínu posledních dní. Společnost nám dělal párek bílých lemurů, kteří na nás shlíželi z korun stromů. Podél Tsiribiny se jich dá vidět poměrně velké množství, nicméně jejich počty mohutně ubývají, jednak díky vypalování lesů, jednak i díky přímému lovu, kdy končí jako potrava pro místní obyvatele. Další perlou tohoto dne byla zastávka v jedné z domorodých vesniček. Octli jsme se tak náhle ve zcela jiném světě, kráčeli mezi chýšemi, obklopeni hloučkem místních dětiček. Byl to zážitek pro nás i pro místní obyvatele, od kterých jsme nakoupili nějaké batáty (sladké brambory) a udělali pár fotek. Úžasný den zakončila ujetá noční výprava do další z vesnic s cílem nakoupit pivo ke dnešní večeři.

     Třetí den jsme se snažili jen co nejrychleji dorazit do cíle, protože v plánu byla náročná cesta k parku Tsingy. Vylodili jsme se kolem poledne poblíž městečka Belo-sur-Tsiribina, kde nás již čekaly terénní vozy a my bez okolků pokračovali dál.

 

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 1176x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse


Ahoj, den 01 se mi nezobrazuje :(
06. 02. 2012, 08:19:29

Ondřej
Zvláštní. Mně to normálně funguje. Pokud by to nešlo i nadále, můžu vám tu kapitolu poslat třeba na mail.
06. 02. 2012, 16:38:02
Ondřeji, děkuji Vám. Změnil jsme prohlížeč a už se můžu začíst. S tím jsem měl podobné problémy na Nauru.
07. 02. 2012, 10:05:15