HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Madagaskar 2011  / den 11 - 14 - pláž Andavadoaka, Toliara

den 11 - 14 - pláž Andavadoaka, Toliara

Madagaskar

Vytvořeno: 08.01.2012
Autor: OndraF


Tři dny nicnedělání v rybářské vesničce   

    Tak jsme tedy byli na místě. Andavadoaka, miniaturní odlehlá rybářská vesnička v zemi nikoho, daleko od jakýchkoliv větších měst. Hned při příjezdu jsme tušili, že místní zátoka a celkově místní okolí bude něco nevšedního a byla to pravda. Andavadoaka není příliš známá, pokud se nepletu, Lonely planet se o ní nezmiňuje jediným slovem a ani v prospektech v lepších hotelích na ostrově jsme na tuto lokalitu nenarazili, přičemž ostatní přímořské lokality jako např. Ifaty byly v reklamních upoutávkách zastoupeny hojně. Zcela neznámá tato končina však není, protože hotýlek, kde jsme na ony tři dny složily své hlavy, byl poměrně plný a na jeden den se zde ubytovala dokonce i velmi početná skupina asi dvaceti Britů. Bydleli jsme v Coco beach, což je komplex čistých, útulných a velmi lákavých bungalovů s verandami, kterým vévodí hlavní budova s recepcí, restaurací a dokonce i miniaturní pizzerií. Přívětivost místa podtrhuje i přívětivost recepční, mladé, milé a velmi ochotné dívky, mluvící plynou francouzštinou. I samo stravování v Coco beach je unikátní. Celý hotel totiž žije prakticky jen z toho, co jejich rybáři ten který den uloví na moři, čili 90% veškeré denní nabídky tvoří plody moře, i kdy ne vždy je vše dostupné. Prostě co ten který den rybáři přivezli, to bylo k dispozici. My si tak mohli po tři dny užívat naprosto delikátně upravených krevet, chobotnic, tuňáků a krabů.   

     Jakmile jsme složili zavazadla, převlékli jsme se do plavek a jali se poprvé otestovat madagaskarské moře. Zátoky byla překrásná. Jedna veliká bílá pláž byla uprostřed přerušena skalním masivem a špičaté skály vyčnívaly tu a tam i přímo z moře, které si svou průzračností v ničem nezadalo s Chorvatskem, Řeckem nebo Egyptem. Výrazný odliv navíc odhalil hromady ježovek a rudých hvězdic, kterými bylo mořské dno přímo poseté. Pláž pro změnu byla poseta kusy mušlí a korálů, rovnající se svoji kvalitou těm nabízeným v ochodech. A ze všeho nejvíc nás uchvátilo to ticho. Ticho a kromě jednoho dvou turistů zcela prázdná pláž. Andavadoaka je jednoduše turisty neobjevený ráj. Celý den jsme strávili u vody a na večer udělali krátkou procházku po vesnici. No, vesnici, spíše bych měl říct několika málo chatek s jednou centrální ulicí. Pár stánků se zeleninou a jedna zapadlá vývařovna bylo vše, na co jsme na tomto bohem zapomenutém místě narazili. Andavadoaka je místo, kde doslova „chcípl pes“ a je tak ideálním místem pro ty, kteří si chtějí užít nikým nerušený relax u moře a kromě slunění a spánku se ničím jiným nenamáhat. Místo má však jednu nevýhodu – v celé vesnici teče z kohoutků jen mořská voda. Ne, není to vtip, sladká voda je zde k dostání jen v balených lahvích, jejichž cena je navíc kvůli odlehlosti vesnice přiražená. Voda je částečně filtrovaná, proto se v ní dá sprchovat, aniž byste byli obaleni solí, ale stejně. Pro nás to byla obzvlášť protivná zpráva, protože jsme byli na cestách již více než 14 dní a nutně jsme potřebovali vyprat oblečení. Nakonec na to musel padnout několik petlahví pitné vody, protože v soli se prát prostě nedá.

     Druhý den, kdy opadla úvodní únava, jsme se rozhodli zpestřit si den výpravou na lov chobotnic s místními rybáři. Coco beach nabízí tento výlet za nevelký peníz, v programu je neomezeně dlouhé šnorchlování na otevřeném moři a „asistence“ při jejich každodenní práci. Časně ráno jsme tak nasedli na vratkou pramici a odpluli na širé moře. Šnorchlování příliš okouzlující nebylo, mořské dno okolí Andavadoky není zas tak neobvyklé, a proto jsme většinu času strávili pojížděním po miniaturních písečných ostrůvcích v okolí zátoky a sbírali mušle.

     Třetí den se taktéž nesl v duchu nicnedělání. Další ráno se objevil řidič a my se vydali směr Toliara. Cesta neměla být dlouhá, nějaké čtyři hodiny, to by však nesměla zastaralá polorozpadlá kára našeho řidiče vypovědět službu a my se zasekli v půli cesty a bez signálu. Auto se netvářilo pojízdně, s řidičem nebyla řeč a my pomalu začínali spřádat nouzové plány. Naštěstí po naší trase jednou dvakrát do dne projelo taxi-brousse a v nejhorším případě se do Toliary dalo dojít pěšky, byla vzdálená nějakých 40 km, což se s přestávkami a jednou nocí v divočině dá absolvovat i s plnou polní na zádech. Nakonec nic z toho nebylo nutné, kraksna se umoudřila a v jakémsi úsporném polorežimu nás dovezla do města.

     Toliara není ošklivé město. Patří mezi největší na ostrově a knižní průvodci jej označují za temné a špinavé. My však s výjimkou slumů a jedné skládky na předměstí viděli poměrně pěkné a vkusně upravené centrum, s širokými ulicemi a umělým osvětlením. Překvapila nás i široká nabídka aktivit pro turisty, stánky se suvenýry počínaje, mořskými aktivitami jako stopování velryb konče. My se tu však zdrželi jen přes noc, hned další den bylo v plánu pokračování, tentokrát už s naším starým průvodcem, a cesta k národnímu parku Isalo.

 

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 631x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů