HEDVABNASTEZKA.CZ KLUB HEDVÁBNÁ STEZKA VELEHORY EXPEDIČNÍ KAMERA FESTIVAL ZIMNÍCH SPORTŮ KLUB CESTOVATELŮ Praha/Brno KARAVANA ESHOP (mapy, průvodci)

den 26 - 28 - národní park Andasibe a cesta domů

Madagaskar - 9.1.2012

Poslední den a pohodový výlet do parku Andasibe

      Jak jsem již zmínil v předchozích řádcích, stoupající únava v kombinaci s nešvary posledních dní (špatné počasí, nezáživná města, potíže s průvodci) se na nás začínala podepisovat, nálada klesala a my se pomalu začínali těšit domů. Proto jsme se rozhodli pozměnit plány na poslední den a místo prohlídky hlavního města (po příletu jsme tu měli jen necelý půlden) jsme se rozhodli využít služeb jedné z místních státních cestovek (byl všední den, měli otevřeno a působili seriózně) a pronajmout si řidiče na jednodenní výlet do Andasibe, národního parku vzdáleného asi 3 a půl hodiny jízdy na východ od Tany. Lze se tam dopravit i místní dopravou, nicméně poslední taxi-brousse z Andasibe (respektive nedalekého stejnojmenného městečka) odjíždí již ve tři odpoledne, nechtěli jsme proto riskovat, že budeme nuceni v Andasibe strávit noc a propásneme zpáteční let. Proto padla volba na profesionálního řidiče, ze kterého se vyklubal naprosto spolehlivý člověk a sympaťák. Příroda, kterou jsme projížděli, se kromě bezprostředního okolí Tany nesla v duchu cest v okolí Ranomafany, čili hornaté prostředí s kopci, pokrytými hustou džunglí. A samotný národní park nevypadal jinak. Celý vlastně sestává ze dvou parků – menší Andasibe a výrazně rozlehlejší Mantadia. Do obou se dá vyrazit, nicméně my z časových důvodů zvolili tu menší část, která sama poskytuje tři možné okruhy – krátký (cca 2 hodiny), střední (4 hodiny) a dlouhý (6 hodin). Bez problémů lze najmout anglicky mluvícího průvodce (což jsme také učinili).

     Park Andasibe je tropický deštný prales, v porovnání s Ranomafanou však připomíná jejího mnohem menšího a malebnějšího bratrance. Nevím jak Mantadia, nicméně Andasibe nepředstavuje žádnou dobrodružnou výzvu, většina cest je rovná, pohodlná a na některých místech dokonce i dlážděná. Je to spíš příjemná odpolední procházka, která má ale rozhodně co nabídnout. Samotná vegetace celkově spolu s četnými jezírky působí půvabnější než v Ranomafaně. To hlavní, co nás uchvátilo, však byly dva unikátní druhy lemurů. Jednak medově žíhaní sifaka, neskutečně roztomilí vypasení medvídci, které jsme nikde jinde neměli možnost spatřit, zde se nám ale naskytla možnost vidět celé rodinky z metrové vzdálenosti. Druhým tahákem je indri, největší madagaskarský lemur. Tato černobílá, poněkud strašidelně vypadající rasa lemurů, skutečně stojí za vidění, zvlášť když se pustí do svého obranného teritoriálního křiku, který je slyšet na kilometry daleko a z dvoumetrové vzdálenosti doslova trhá bubínky.

     Výlet byl zakončen chutným pozdním obědem ve Vakona forrest lodge, hned u vstupu do parku, a pak zbýval jen návrat do Tany, kam jsme dorazili krátce po setmění. Stačilo si už jen zabalit a mohli jsme ulehnout s pocitem dobře zakončeného výletu. Andasibe byla prakticky bezchybná tečka za naším měsíčním putováním po tomto ostrově.

 

 

Dvoudenní horor aneb letíme domů                             

      Otřepané Murphyho pravidlo zní, že co se může pokazit, to se také pokazí. V následujících dvou dnech, na které se naše anabáze v podobě cesty domů protáhla, jsme to měli možnost pocítit naplno. Vše začalo ránem, kdy nás mělo taxi odvézt během 20 minut na letiště, ale cesta trvala přes dvě hodiny kvůli uzávěrům silnic. Jak nám bylo vysvětleno, madagaskarský prezident tou dobou projížděl městem směr letiště a chystal se na zahraniční cestu. Nejspíš nelétá často. Každopádně v Taně bylo pozdvižení a my se už pomalu loučili s naším letem. Nakonec byla naše obava planá a my se dostali na letiště asi hodinu a půl před plánovaným odletem. Skutečně jenom plánovaným, protože u odbavení nám oznámili, že let se ruší a že máme zajištěný náhradní let s Air Madagascar ve večerních hodinách. Po dobu čekání nás sice ubytovali v poměrně luxusním hotelu nedaleko letiště i s možností oběda a večeře, nicméně my tímto přišli o navazující let z Paříže do Prahy. A jak nám letištní zřízenci vysvětlili, náš navazující let již nespadá do kompetence Air Austral, se kterými jsme měli letět z Tany, a tudíž je náš problém pranic nezajímal. Nepomohl ani křik, ani vyhrožování policií. Nezbývalo nám tak nic jiného než si koupit nový let, který odlétal z Paříže kolem třetí odpoledne. Naštěstí v hotelu bylo k dispozici internetové připojení a my si tak letenky mohli zajistit s předstihem. Bohužel za vlastní peníze, o nějaké náhradě nebyla ani řeč.

     Po příletu do Paříže, kdy jsme minuli původní, ranní let asi o půl hodiny, započalo naše půldenní, nekonečně otravné čekání na odpolední let. Kolem třetí hodiny jsme odbavili naše zavazadla, odbavili dokonce i sebe a těsně před boardingem nám bylo oznámeno, že spoj z nějakého důvodu vůbec neodstartoval a že musíme čekat na náhradní let, jež bude zpožděn asi o tři až čtyři hodiny. Tou dobou už ani jeden z nás neměl síly na to, jít se s někým hádat, zvláště když zaměstnanci pařížského letiště dostáli své pověsti (a ostatně i pověsti Francouzů jako takových) – chaos, zmatek, nikdo nic neví, minimální znalost angličtiny. Takže jsme prostě jen čekali a čekali. Letadlo nakonec dosedlo a my se dostali konečně do Prahy, i když s více než půldenním zpožděním a vyhozenými penězi za nový spoj.

 

    

     Nezbývá než pár slovy shrnout toto naše měsíční dobrodružství. Budu znít jako obehraná deska, ale stejně jako všechny předchozí destinace, které jsem do této doby navštívil, mohu i Madagaskar rozhodně doporučit. A nejen to, příroda Madagaskaru je to nejkrásnější, co jsem měl možnost za svůj život spatřit, bez diskuzí. Označit to jako nejlepší dovolenou života, to by bylo asi troufalé (přeci jenom Uruguay nasadila vysokou laťku), ale rozhodně by patřila do mé Top 3. Navíc se nám podařilo z oněch asi 25 dní vytřískat neskutečné množství zážitků. Říkám však – pokud chcete navštívit Madagaskar, učiňte tak brzy. Odlesňování, vypalování stepí, vybíjení lemurů a dalších zvířat, to vše postupuje závratnou rychlostí a je možné, že za pár desítek let budeme hledět jen na trosky té krásy, kterou jsme měli možnost spatřit my.        

 

Přečteno: 127 x.
 

Reagovat



Mapa (Andasibe):