HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Namibie 2012  / 06 - Tam, kde jsou zvířata doma a lidé jen návštěvníci

06 - Tam, kde jsou zvířata doma a lidé jen návštěvníci

Namibie

Vytvořeno: 24.07.2013
Autor: OndraF


Tam, kde jsou zvířata doma a lidé jen návštěvníci

Když jsem následující den ráno sedal za volant, měli jsme všichni zvláštní smíšený pocit. Jakousi kombinaci natěšenosti a zároveň obavy z přehnaného očekávání. Důvod byl zcela jasný – Etosha. Největší, nejznámější, nejnavštěvovanější a nejopěvovanější národní park Namibie a zároveň safari par excellence, to byly devízy, které před Etoshu stavěly vysokou laťku. A zvláště u nás, kteří jsme měli za sebou zážitky těžkého kalibru z Mamili. Většina turistických skupin totiž po příletu do země a opuštění Windhoeku upaluje s jazykem na vestě rovnou do Etoshi, která není daleko a z namibijských destinací patří mezi ty lépe přístupné. Pro nás byl národní park zastávkou až na konci prvního týdne a jak už dívky říkaly, ještě před Etoshou jsme měli zážitků na plnohodnotnou dovolenou. Proto možná ta mírná rozpačitost. Druhou obavou navíc bylo množství turistů, měli jsme strach z prvomájových průvodů a front u napajedel. Naštěstí je Etosha veliká a turisté, i když ji tu bylo požehnaně, se rozředili.

Dneškem jsem si také poprvé (a naposled) vyzkoušel skutečně regulérní řízení, za volant jsem sedl hned v ubytovně, málem nabořil do sloupku při výjezdu z parkoviště a pak vyrazil po dálnici směr východní brána parku, která je od Tsumebu vzdálené téměř rovných sto kilometrů. Jelo se rychle, i když provoz pochopitelně povážlivě houstnul, a ještě za brzkého dopoledne jsme projížděli východní vstupní branou a vyřizovali náležité formality. Pak už jsme se vydali s mapkou v ruce po hlavní „transetoshské“ magistrále, kde bylo povoleno až šedesát kilometrů v hodině a nesmělo se zastavit. Zvěř se mohla obdivovat jen na bočních cestách a u napajedel.

Jak je vlastně Etosha členěná? „Místo suché vody\\\", jak zní volný překlad domorodého výrazu, je 22 750 kilometrů čtverečních rozlehlá oblast, které vévodí ohromná, téměř pět tisíc čtverečních kilometrů široká centrální solná pánev, v období sucha prakticky kompletně vyschlá, což pochopitelně láká značná množství zvěře k okolním napajedlům, kterých je zde přehršel. Mezi jednotlivými napajedly je pak vytvořena hustá síť cestiček, kterými lze křižovat po mnoho dní. Etosha tak zdaleka není záležitost jednoho dne, my jsme si vyhradili tři a stejně jsme stihli vidět jen to základní. Veliká západní část je navíc nepřístupná nezávislým cestovatelům a lze ji navštívit jen v rámci organizovaných skupin. Pochopitelně ani to neotevře turistovi park v celé své kráse, řada oblastí je jednoduše návštěvníkům nepřístupná. Uvnitř parku se nachází tři veliké a již mnoho let fungující kempy (bohužel pod patronátem Namibia Wildlife Resorts, což trochu limituje jejich kvalitu), vzdálené od sebe nějakých sedmdesát kilometrů – Okaukeujo, Halali a Namutoni. Každý z nich je ohromným komplexem se stovkami stanů a chatek, několika kiosky, restauracemi a benzínkou. Turista tak ani v nejmenším nemusí být soběstačný a vše potřebné si obstará až na místě. Krom těchto tří zavedených kolosů se v posledních letech objevují nové usedlosti jako je kemp Onkoshi nebo Dolomite. Ti, kdo mají do kapsy hlouběji, mohou využít některé z nepřeberných množství lodžijí, hotelů nebo jen skromných kempišť vně hranic parku, kterých je tu skutečně nepočítaně. Bohužel, brány parku zavírají v pět hodin odpoledne, den se tak nedá využít naplno. My strávili dvě noci v Halali, který je centrálně uložen a mohli jsme tak z jednoho místa procestovat všechny kouty parku, snad jen s výjimkou úplného severovýchodu, což byla možná škoda, jelikož tato o poznání vlhčí oblast je plná polobažin a vřesovišť a dá se tu narazit na mnoho rozmanitých druhů ptactva, jako například plameňáky.

Hned po projetí vstupní brány jsme neváhali a zamířili k nejbližším napajedlům. První chvíle jsme strávili focením nesčetných stád antilop, která se kolem nás procházela v metrové vzdálenosti a někdy způsobila i nefalšovanou dopravní zácpu. Pochopitelně jsme byli u vytržení a Mahango byla dávno zapomenuto. Netušili jsme, že vidíme jen zlomek toho, co nás ještě čeká. To pravé mělo přijít až v odpoledních hodinách, kdy jsme si poprvé pečlivě prostudovali mapku a také prolistovali knihu hostí v recepci s šikovnou kolonkou, kam turisté zapisovali své úlovky, denní dobu a jméno napajedla, u kterého je spatřily. Hravě jsme si tak vytvořili seznam těch nejfrekventovanějších napajedel a jali se je navštívit. Po zbytek dní jsme tak byli bombardováni nepřeberným množstvím žiraf, až čtyřicetičlennými stády slonů, ještě četnějšími stády zeber, antilopami všeho druhu včetně překrásných oryxů (nejspíš můj favorit) a dokonce se na nás usmálo štěstí i v podobě pár nosorožců. Zde se poprvé plně ukázala má slova, že se safari rychle okouká, protože poslední den v Etoshe jsme antilopy již prakticky neregistrovali a čekali jen na kardinální úlovky v podobě lvů nebo gepardů.

Pobytem v Etoshe jsme se také učili prvním základům správného safari. Jak jsem už nakousl v kapitole o Mahangu, safari s sebou nese pár zákonitostí a plný zážitek je možný jen pokud člověk ví kdy, kam a jak. O výběru vhodné denní doby už byla řeč, snad jen s výjimkou antilop, které se právě v průběhu poledne, kdy predátoři pochrupují ve stínu, mohou cítit nejbezpečněji, a je možné je tak spatřit v hojných množstvích i kolem oběda. Druhým pravidlem je roční období. Pochopitelně čím větší sucho, tím méně vody a tím více zvěře kolem napajedel. Sám jsem to měl možnost pocítit v Ghaně, kterou jsem procestoval v období dešťů, a spatřil jednoho, slovy jednoho slona a jen slintal nad fotky svých přátel, kteří Ghanu navštívili v období sucha. A nakonec ani samotný pohyb v parku pak není plynulý, spíše vyžaduje trpělivost. Není neobvyklé strávit u jednoho napajedla třeba dvě hodiny a jen čekat. Tu přijde antilopa, tu pak sloní stádo a kdo ví, třeba se nakonec ten lev či nosorožec skutečně ukáže. Je hloupostí svištět z místa na místo. Nám se alespoň tato pravidla osvědčila. Nevím, nakolik hrála svou roli i náhoda, každopádně jsme za dva a půl dne v Etoshe (což je skutečně minimum) viděli prakticky vše, co jsme mohli.

Večery v Halali také měly co do sebe. Jedno napajedlo, a zrovna velmi frekventované, totiž stojí jen pár metrů od hranice kempu. Je tak dokonalým přírodním divadlem, kam jsem si v podvečer chodíval sednout s knížkou v ruce a až do noci sledoval jednoho slona za druhým, kteří se mi střídali jen pár metrů před očima. Méně příjemné už bylo samotné spaní, do kamenné země bylo zcela nemožné zapíchnout kolík, spali jsme tak jen ve spodním dílu stanu, což zvláště první noc byl docela problém, protože se jakoby odnikud přihnala naprosto neočekávaná a nikým nechápaná bouřka. Nakonec dopadl nejlépe Vašek, kterého mizerné stanování znechutilo natolik, že si připlatil chatku.

Druhý den v Etoshe byl nakonec ten nejúspěšnější. Viděli jsme snad všechny možné i nemožné druhy zvěře, ale to hlavní nám stále chybělo – lvi. A když jsme už už ztráceli naději, objevila se před námi celá tlupa. Ve vysoké trávě byli takřka neviditelní a jen letmý pohled na jejich ladný pohyb a dokonalé maskování dával jasnou odpověď, proč jsou považovány za krále zvířat. Lví orgasmus dostoupil vrcholu v podvečer, kdy jsme zcela náhodou narazili na zapadlé napajedlo, kde se vyhřívalo a líně převalovalo snad osm exemplářů, někteří z nich jen dva metry vzdálení od nás. Po dnešku už snad ani nebylo možné vidět víc.

V den odjezdu jsme se rozhodli prozkoumat více odlehlé cesty, což se nakonec neukázalo jako příliš plodné, zejména čtyřicetikilometrová Rhino ride, u které jsme za celou dobu nepatřili jediného nosorožce. Nakonec jsme zůstali u hlavních tras a odměnou nám byla ta největší stáda zeber, které jsme zatím měli možnost spatřit. Pak už jsme frčeli k jižní bráně.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 475x.


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů