HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Namibie 2012  / 11 - Spitzkoppe – opomíjená perla v zemi nikoho

11 - Spitzkoppe – opomíjená perla v zemi nikoho

Namibie

Vytvořeno: 24.07.2013
Autor: OndraF


Spitzkoppe – opomíjená perla v zemi nikoho

Krátkou odbočku z naší pobřežní trasy v podobě Spitzkoppe jsme zvažovali a diskutovali velmi dlouho. Původně jsme se zde nechtěli zdržovat, vždyť Swakopmund byl nějakých sto kilometrů daleko a jednodenní zajížďka do vnitrozemí, navíc do oblasti, která byla mnohými zcela opomíjená a i papírový průvodce ji věnoval jen pár vět, se zdála jako zbytečné zdržení. Nakonec, jak už to tak bývá, se ze „zbytečné zajížďky“ vyklubala jedna z nejnezapomenutelnějších destinací a svým způsobem nám z části i vynahradila prošvihnutý Twyfelfontein.

Spitzkoppe je komplex pískovcových skal, rozkládající se v poušti oblasti národního parku Namib mezi městy Swakopmund a Usakos. Je starý téměř 700 milionů let a nejvyšší vrcholy dosahují až sedmnácti set metrů. Je působivý nejen sám o sobě, ale i pro množství pravěkých skalních maleb, které se v zákoutích jednotlivých skal a kopců nacházejí. Většina turistů však dává přednost mnohem známějšímu masivu Brandberg, se svým nejvyšším vrcholem Namibie, horou Königstein, a slavnou skalní malbou White Lady. Vlastně ani nevím, proč nakonec padla volba zrovna na Spitzkoppe, rozhodnutí vyplynulo tak nějak samo a nakonec jsme tedy odhlasovali tuto jednodenní odbočku do vnitrozemí. Dostali jsme tak možnost naplno pocítit efekt pobřežního mikroklimatu. Když jsme nad ránem opouštěli Capse cross v mlze, dešti a deseti stupních, promrzlí a nabaleni v zimních bundách, nikdo z nás netušil, že po padesáti kilometrech směrem do vnitrozemí se mraky jako mávnutím kouzelného proutku rozestoupí a začne nás spalovat čtyřicetistupňové vedro. Ze Spitzkoppe se nakonec vyklubala jedna z nejteplejších oblastí Namibie a zároveň jedna z posledních možností, jak si užít pravé africké vedro, protože z druhé poloviny dovolené jsme se vrátili spíše vymrzlí než prohřátí.

Skalní masiv se rozkládá takřka v zemi nikoho. Po dvou hodinách cesty monotónními pláněmi, když už jsme začínali pochybovat o správném směru, se Spitzkoppe vyloupla jakoby odnikud a hled si nás získala. Bylo to totiž zas něco jiného. Už jsem se dříve zmínil o rozmanitosti Namibie a „Špičatý dóm“, jak zní doslovný německý překlad, byl dalším ukázkovým příkladem. Sytě žluté a dokonale ohlazené pískovcové balvany, zbrázděné od nesčetných čůrků a potůčků, které po nich stékají v období dešťů, vypadají jako z Marsu. Po pas vysoká zlatavá tráva dojem ještě dokresluje a při západu slunce je krajina doslova fotografovým rájem. Mezi skalami se proplétá síť cestiček s asi dvacítkou kempišť. Původně zde nebyla žádná centrální budova a každý, kdo se tu chtěl ubytovat, musel být plně soběstačný co do potravin a vody, v posledních letech zde však vyrostla jakási centrální recepce se sprchami, malou restaurací a skromným kioskem. Pocit odloučenosti si však oblast stále zachovala, a to i proto, že jsme zde byli široko daleko jediní turisté. Vybrali jsme tak stanoviště, marně se pokusili zapíchnout stan do kamenně tvrdé půdy a vydali se na túru. V oblasti Spitzkoppe není pro pěší okruhy nouze a ty nejdelší vydají na celý den i s výšlapem na nejvyšší vrcholy, které člověka prověří i stran horolezeckých schopností. My dorazili kolem poledne, rozhodli jsme se tak pro kratší, asi dvouhodinový okruh kolem komplexu s výšlapem na jeden z nižších vrcholů, který ale byl pro mou fobii z výšek naprosto dostačujícím a šplhání po kolmé a naprosto hladké stěně, přidržujíc se jen chatrného řetězu, bylo něco, co jsem sice zkousnul, ale nerad bych opakoval. Cesta ale stála za to, dostali jsme se tak na jakousi náhorní plošinu, která skrývala hned několik stěn pokrytých pravěkými malbami. Byla to poctivá náplast na už mnohokrát zpytovaný Twyfelfontein a už jen pocit, že se díváme na něco, co nakreslila ruka jednoho z prvních lidí na této planetě, byl dostačujícím argumentem pro tuto zastávku. Škoda jen, že se k nám odmítl připojit Vašek, který dal přednost pohodlnější procházce při úpatí. Nevypadal však, že by litoval, ostatně Spitzkoppe označil jako svou nejspíš nejoblíbenější destinaci ze všech.

Když se nachýlil západ slunce, dívky se rozhodly využít hry barev a popadly fotoaparáty. Já s Vaškem jsme naopak využili zbylého času a prohlédli si přírodní most, mnohými doporučovaný, ale námi nedoceněný. Holt každý má jiné preference. Samotná noc byla, ač nepříliš pohodlná, jednou z nejkouzelnějších, nikde jinde totiž nezářily hvězdy tak jasně jako tady a pozorovat noční oblohu bychom tu vydrželi až do rána.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 431x.


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů