HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Namibie 2012  / 13 - Jak jsme si vyšlápli na naší první písečnou dunu

13 - Jak jsme si vyšlápli na naší první písečnou dunu

Namibie

Vytvořeno: 24.07.2013
Autor: OndraF


Jak jsme si vyšlápli na naší první písečnou dunu

Co že je to ten Namib? Je to poušť? Nebo polopoušť? Je to samostatný park, nebo tvoří v rámci Namib/Naukluft National Park jeden celek? To byly otázky, které se mi nesly hlavou, když jsme opouštěli brány města a mířili do třetí, „pouštní“, třetiny naší cesty. Namib je skutečně regulérní pouští, ale jen v pobřežních oblastech. Dál do vnitrozemí se mění spíš v polopoušť či stepní oblast a pozvolna plynule přechází v pohoří Naukluft, které s ní tvoří jeden společný národní park (a který jsme pochopitelně nemohli minout). Jižní oblast Namib představuje moře písečných dun, zbarvených do ruda, a je známa pod názvem Sossusvlei.

Ze Swakopmundu jsme pokračovali ještě nějakých třicet kilometrů na jih podél pobřeží až do Walvis bay. Toto přístavní město sice na mapě vypadá male a bezvýznamně, ve skutečnosti je to jeden ze stěžejních uzlů celé země a zároveň velmi krásné a upravené město, s plážovými rezorty a širokými ulicemi. Měli jsme ale možnost se kochat jenom krátkou chvilku, po nakoupení nezbytného proviantu jsme pokračovali dál a definitivně se tak odchýlili od pobřeží směrem do vnitrozemí. Musím přiznat, že mne Namib lehce zklamal. Z velké části to však bylo způsobeno mou špatnou informovaností. Čekal jsem jakousi druhou Saharu a přitom netušil, že jen malá část oblasti je skutečně regulérně pouštní, s písečnými dunami a vším, co k nim patří. První kilometry jsme si ale náležitě užívali. Napojili jsme s na C14, hlavní tah, vedoucí napříč celým národním parkem, a v prvních kilometrech se kochali nefalšovanou pouští. Duny, kam se podíváš, v čele s Dune 7, proslavené díky „sandboardingu“, adrenalinovému sportu, který se tu mezi turisty těší velké oblibě. Údajně prý nejvyšší duna světa. Nevím, nepřišlo nám, i když to mohl být jen optický klam nebo je jejich výška počítána podle jiných zákonitostí. My si ji vyšlápli pěšmo, což byl vskutku nadlidský úkol. Bylo to naše první setkání s písečnými dunami a zažívali jsme tak první fyzikální zákonitosti pohybu po písku. Každý krok nahoru je totiž následován téměř stejně dlouhým sklouznutím dolů. Když si myslíte, že jste pár kroků pod vrcholem, pravděpodobně se nacházíte tak ve třetině cesty. A ať je duna jakkoliv strmá, dolů můžete seběhnout plnou rychlostí, není totiž šance, že uklouznete. Nakonec se nám tedy podařilo vydrápat se na vrchol, čímž jsme splnili svou porci fyzického výdeje pro dnešní den.

Dál už cesta vedla jen skrze stepi. Rozhodně to nebyl špatný pohled, viděli jsme znovu naprosto odlišný biotop a i dnešní den byl tak svým způsobem unikátní. Čekali jsme sice poušť, to ano, ale i to nám bylo později vynahrazeno u Sossusvlei. Větší škodou bylo, že jsme si předem nezaplatili vstup do některých placených oblastí Namibu, ze kterých není z hlavní cesty normálně přístup a které skrývají řadu vyhlídkových míst, přírodních úkazů či historických staveb. Budiž to poučení pro příště. Přímý průjezd Namibem jako v našem případě navíc vyjde na nějaké dvě hodiny, čili se skutečně vyplatí využít tento park jakýmkoliv způsobem víc. Ještě že jsme si užili alespoň výšlap na Dune 7.

Jak jsme pokračovali dál do vnitrozemí, okolí se stávalo stále víc a víc hornaté. Typické namibijské dřeviny, anglicky Quiver tree, latinsky Aloe dichotoma, které jsou stromovým druhem aloe, byly zpočátku hojné, zde však pomalu začaly ustupovat kamení a při výjezdu z parku jsme už byli v nefalšovaných horách. Ostatně konec Namibu rozhodně stojí za vidění, proplétali jsme se četnými horskými pasy v čele s Kuiseb pass, kterým jsme park opouštěli, s celou řadou krásných výhledů do dalekého okolí. Den jsme zakončili ve vesničce Solitaire. Sám netuším, nakolik je tato oblast skutečně lidskou usedlostí, my při průjezdu viděli jen pár farem a jednu benzínku. Nicméně vědoma si svého strategicky výhodného umístění (sedí mezi parky Namib a Naukluft pod úpatím hor), nabízí řadu levných i dražších ubytování. My zakotvili v Solitaire guest farm, útulné a odstrčené farmě, přestavěné na levnější lodžiji, pár kilometrů od hlavní cesty uprostřed polí.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 418x.


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů