HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Namibie 2012  / 15 - SOSSUSVLEI

15 - SOSSUSVLEI

Namibie

Vytvořeno: 24.07.2013
Autor: OndraF


SOSSUSVLEI

A bylo to tu. Úžasné, dechberoucí, nezapomenutelné, jedinečné, neopakovatelné……… Pardon, nějak jsem se nechal unést. Po předchozích zážitcích zejména z Etoshi a Mamili by mohl takovýto výlev superlativů vypadat nemístně, ale pro mne byla Sossusvlei skutečně tím nejvyšším vrcholem celé dovolené. Mohu mluvit jen za sebe, každý z nás měl jiné preference, vždyť Vašek byl nejvíc unesen z malinkatého Spitzkoppe. Ale pro mne byly rudé duny jasnou jedničkou. Nikdy jsem nic podobného neviděl, dost možná už nikdy neuvidím a musel bych hodně vzpomínat, kdy jsem na svých cestách narazil na něco tak originálního a unikátního, možná jen na Madagaskaru. Následující dva dny jsem se s přihlouplým úsměvem mlčky rozhlížel a snažil se nabažit okolní krajiny.

V podvečer jsme dorazili do Sesriem, malé vesničky, která byla startovním bodem pro návštěvu Sossusvlei. Tato solná pánev sama o sobě je však jen jedním z mnoha míst, které lze v této oblasti navštívit, červené písečné duny skrývají mnoho krás, které vydají přinejmenším za jeden celý intenzivní den. A Sesriem, jako brána k tomu všemu, využívá své lokalizace beze zbytku. Přímo překypuje ubytováním všeho druhu, od nejlevnějších kempů až po luxusní lodžije. My se upíchli do Sesriem campsite, rozlehlého kempu, spravovaného Namibia Wildlife Resorts a podle toho i vypadající – ucházející, ale neudržovaný, neútulný, chaotický a s nepříjemným personálem. Navíc leží vně vstupní brány do Sossusvlei, která zavírá se soumrakem, návštěva dun je tak více limitovaná než v případě některých dražších lodžijí uvnitř parku. Abych se totiž vyjádřil přesněji, ze Sesriem je to k samotné solné pánvi dalších asi 60 kilometrů, v posledních letech naštěstí po zbrusu nové asfaltované cestě. Po příjezdu zbyl čas akorát tak na vyřízení nezbytných formalit (které pochopitelně ubíhaly hlemýždím tempem) a rychlou večeři. V noci jsme pak poprvé naplno pocítili, co to znamená žít v poušti. Zatímco přes den nás spalovalo téměř padesátistupňové vedro, v noci teploty klesají k bodu mrazu. Se zapadajícím sluncem člověk fyzicky cítil, jak teplota pomalu klesá stupeň po stupni s každou minutou. Ve stanu to ještě nebylo tak zlé, pokud se člověk zachumlal do spacáku a oblékl se do zimní bundy a čepice (v Africe poněkud zvrácená představa), ale bolestivá byla rána, kdy jsme rozdělávali oheň na čaj zkřehlýma rukama, a já vzpomínal na naše výlety do třítisícových hor, kde bylo k ránu přibližně stejně teplo.

Další den pak konečně přišlo to, kvůli čemu jsme sem přijeli. Písečné duny jsou pochopitelně nejkrásnější při západu slunce, rozhodli jsme se proto dopoledne shlédnout vše ostatní a samotnou Sossusvlei nechat až na konec, na pozdní odpoledne. A že toho bylo hodně k vidění. Hned po průjezdu bránou turistu lákají cedule na Elim dune, která dostala své jméno podle farmy, která ležela v jejím okolí, než byl na jejím místě založen národní park. Sama o sobě není duna ničím přelomovým, ale je první snadno přístupnou ochutnávkou a i my jsme zde strávili nějaký čas a na dunu si vyšlápli. Po pár dalších minutách jízdy se vynoří Sesriem canyon, pěkný, i když nepříliš veliký kaňon, který jsme přešli mlčením, vědomi si toho, že nás za pár dní čeká úplně jiný kalibr v podobě Fish river canyon. Pak jsme pokračovali delší dobu jen s jednou krátkou zastávkou na vyvýšeném vyhlídkovém bodě, který nám poskytl dokonalý rozhled po celé oblasti. Národní park Sossusvlei totiž nejsou jenom rudé duny, ale dokonale je doplňují lány sytě zlatých trav, rostoucí mezi nimi. Dohromady tvoří souhru barev, která bere dech. Asi v polovině cesty, konkrétně na 45. kilometru, stojí Dune 45, duna s originálním názvem, která je turisty vyhledávaná jednak díky své dobře přístupné poloze hned u cesty, jednak pro svůj fotogenický tvar. Mnohými je označována jako „nejfotografovanější duna na světě“, i když zdaleka ne největší. Tou je Big Daddy, nejvyšší v celém národním parku. Nakonec jsme dorazili na malé parkoviště, kde končí zpevněná cesta a dál je možné pokračovat jen s terénním autem. Letmo jsme shlédli Hidden vlei, planinu, která rozhodně není „skrytá“, nýbrž otevřeně přístupná hned u parkoviště. Bohužel den se chýlil ke konci a nám už na Dead vlei, která je ze všech míst snad nejfotografovanější díky nespočetným mrtvým a zčernalým akáciím, trčícím z písku, nezbyl čas. Museli jsme totiž upalovat k Sossusvlei. Od parkoviště k ní vedla čtyřkilometrová cesta pískem, která prověří i ty nejzručnější řidiče a my, kteří jsme pochopitelně zapomněli upustit tlak z pneumatik (což je při jízdě pískem nutnost) a dokonce si i nechali v kufru těžké krosny, jsme si tak užili nejednu lapálii s taháním auta z písku. Nakonec jsme ale Sossusvlei našli a stálo to za to. A co že vlastně znamená ten název? “Vlei“ je afrikánský výraz pro močál. A „sossus“ v jazyce křováků znamená „konec“, nebo „místo, odkud není návratu“. Tato slátanina z více jazyků se tak dá přeložit jako „močál na konci cesty“. Ve skutečnosti to není močál, ale okrouhlá solná a jílová pánev, rozkládající se uprostřed nekonečného moře písečných dun. Slunce už začínalo zapadat, chvátali jsme tak na jejich vrchol udělat pár fotek.

I když jsme měli cestu zpět pečlivě načasovanou, z návratu se nakonec stalo dobrodružství, protože se nám podařilo zabloudit a ještě zapadnout do písku. Když jsme se už pomalu připravovali na noc v poušti, podařilo se Vaškovi auto vyprostit a nakonec jsme se živí a zdraví dostali zpět do kempu, i když za tmy, po zavíračce a za nevrlých pohledů strážce brány. Naštěstí se vše obešlo bez pokuty.

No a tím skončila naše pouštní dobrodružství. Na Sossusvlei budeme (nebo alespoň já určitě) dlouho vzpomínat jako na životní zážitek. Osobně bych se do Namibie ještě jednou rád podíval a jedním z hlavních důvodů je právě toto místo. Těžko se jím člověk nabaží při první návštěvě a myslím, že teprve až po návratu, když budu vědět, co očekávat, si dokáži jejich krásu vychutnat zcela beze zbytku.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 472x.


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů