HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Namibie 2012  / 18 - Rozlučka nad zebřím steakem a krokodýlím špízem

18 - Rozlučka nad zebřím steakem a krokodýlím špízem

Namibie

Vytvořeno: 24.07.2013
Autor: OndraF


Rozlučka nad zebřím steakem a krokodýlím špízem

Nadešla cesta zpět, ale nikoliv ještě domů. Od návratu do České republiky nás dělily ještě skoro celé dva dny v hlavním městě, které jsme měli v plánu využít a konečně pořádně poznat Windhoek, který jsme první den shlédli jen velmi zběžně. Od něj nás ale dělilo celých 800 kilometrů, nejdelší trasa, kterou jsme měli při našem putování za jeden den ujet. Řízení se jak jinak chopil Vašek a ač se to zdá neuvěřitelné, celou trasu ujel on jen s asi dvěma zastávkami na nezbytné čůrání a protažení. Vyjma úvodních deseti kilometrů jsme celou dobu svištěli po dokonale rovné B1 a už kolem čtvrté odpolední jsme i s ranním zdržením kvůli další píchlé pneumatice byli ubytováni v Cardboard box backpackers, úplně klasickém vykřičeném hostelu pro batůžkáře, spadajícím pod stejnojmennou organizaci, zajišťující i kratší safari. Ubytovna už měla nejlepší léta evidentně za sebou, ale svému účelu posloužila a neurazila. Večer jsme strávili v tamním baru spolu s hrstkou přiožralých Afrikánců, kteří se nám plně starali o zábavu.

Předposlední den byl věnován prohlídce města a nakupování suvenýrů. Windhoek nás příjemně překvapil svou uspořádaností, čistotou, upraveností a přehledností, alespoň co se centra týče. Z každého koutu na nás dýchala německá preciznost, ať už v podobě hlavních tříd, přeplněných obchůdky se suvenýry, restauracemi a bankami, či perfektně upravenými parky s pizzeriemi. S Vaškem jsme si prohlédli i načinčané vládní sídlo. Po většinu času jsme se ale zdržovali v okolí Independence Avenue, hlavní třídy, ke které bylo nalepeno několik náměstíček, přetékajících trhy s ovocem, ručně vyrobenými suvenýry nebo prostě jen všelijakými cetkami. Dokoupili jsme tu vše, co nám chybělo, Vašek po zhlédnutí cen znovu zaplakal nad svou předraženou soškou a pomalu jsme se chystali na večeři, kterou jsme měli už předem zarezervovanou v Joe’s Beergarden, prvotřídní, výstřední, trochu ujeté a zároveň vynikající restauraci, která je kombinací afrického safari a německé venkovské pivnice a která se honosí hlavně širokým výběrem exotických mas všeho druhu. Rozloučení s Afrikou jsme tak pojali stylově – ochutnali jsme vše od různých druhů antilop přes krokodýla, pštrosa až po zebru. Zapili to místní silnou a dosti nechutnou pálenkou z kaktusu a vrátili se do hostelu s pocitem, že teď už jsme viděli všechno.

Následující dopoledne už bylo spíš jen čekací. Kolem druhé odpolední jsme měli domluvené vrácení auta a do té doby jsme se nezmohli na nic víc než jen unavené poflakování po městě. Pak jsme si definitivně sbalili kufříky, odevzdali auto (což i přes dvě píchlé gumy prošlo bez potíží) a nechali se dopravit na letiště. Cesta domů naštěstí proběhla bez potíží, Air Namibia se tentokrát obešla bez závad a my přiletěli na čas. Opálení, odpočatí, plní dojmů a hlavně víc vymrzlí než zahřátí, holt noc v poušti je zážitkem k nezapomnění. Padajíc do náručí našich rodin a přátel jsme zakončili jednu z nejdelších a zároveň nejbohatších výprav v našich životech.

Mysleli jste, že vás ušetřím tradičního poselství na závěr? Kdepak, moudro musí přijít a tentokrát se bude týkat hlavně předsudků. A to ne vůči černochům, ale vůči zemím. S odkazem na první stránky tohoto cestopisu znovu podotknu, jak jsem se k Namibii pomalu prokousával. Jako většina Evropanů jsem sousloví „bezpečná a rozvinutá Afrika“ znal hlavně pod představou zemí jako je Egypt, Tunis, Maroko a v případě těch skutečně afrických jako Ghana, Jižní Afrika nebo Senegal. Ale když se řeklo Černá Afrika? Když se začalo mluvit o Botswaně, Namibii, Malawi, Ugandě? Napadala mne pouze slova jako hladomor, chudoba, AIDS, válka, genocida. Kdo mohl tušit, že Botswana je jedna z nejbezpečnějších zemí světa a zářný příklad dobře fungující africké demokracie? Koho kdy napadlo, že Namibie je jednou z hlavních turistických destinací kontinentu a perfektně namazaný a šlapající německý stroj? Nebo že do Ugandy jezdí rodinky s dětmi za gorilami? Či že genocida ve Rwandě je dávnou minulostí a dnes je z ní prosperující země a tamní autobusy mají dokonce pevné jízdní řády? Dobrá informovanost je skutečně zásadní a člověk by neměl skočit na to, co kde zaslechne. Jinak si vytvoří zcestné představy a připraví se o mnoho krásných zemí, které na něj čekají s otevřenou náručí. Po zkušenostech z Namibie nabývám pocitu, že z turistického hlediska neexistuje zbytečná země a každý kout naší planety je unikátní a stojí za to jej vidět. Vždyť dnes se člověk až na pár výjimek dostane prakticky kamkoliv, vše je jen otázkou peněz, fungujícího zdraví a trocha odhodlání. A Namibie je nutnost pro každého, kdo alespoň malým kouskem duše tíhne k Africe.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 752x.


Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů
 

RSS této diskuze

Diskuse


Ahoj, zrovna jsem si při tom podzimním sychravém počasí vzpomínal na Namibii a Afriku a začal hledat na hedvábné stezce inspiraci pro další výlet někam na jih a hle, v tom jsem narazil na tvůj blog. Tak jsem si dal ještě další dávku nostalgie na Afriku. Když na tím vlastně dneska přemýšlím, tak na konci září je tepleji než na Cape Cross a Skeleton Coast. :) Mimochodem český pan cyklista, kterého jsme potkali v Outjo má také svůj blog (níže) a hezké zážitky z té skoro dvouměsícíční cesty na kole po Namibii a JAR, a dnes už zase řádí v Kanadě a USA. http://www.kolemkolem.cz/na2012/CZ/01.htm Teď už jen rozlousknout zda Rwanda bude další do Afriky. ;) Až mi bude vypadávat paměť, tak aspoň vím, kam se vrátit pro osvěžení. Pozdravuj holky a měj se pěkně. Vašek
24. 09. 2013, 08:27:18

Obrázky příspěvku


Galerie příspěvku