HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Samoa 2012  / 03 - Špetka adrenalinu v odříznuté části Samoi

03 - Špetka adrenalinu v odříznuté části Samoi

Samoa

Vytvořeno: 16.02.2013
Cesta: Samoa 2012
Autor: OndraF


Špetka adrenalinu v odříznuté části Samoi

Pokud jsme měli pocit, že první dny byly na tak malinkou a pohodovou zemičku, jako je Samoa, neobvykle nabité, třetí den co do adrenalinu neměl konkurenci. V průběhu plánování této dovolené jsem totiž zatoužil podívat se do jedné poměrně izolované oblasti zvané Uafato – drobné vesničky, nesoucí stejné jméno, rozkládající se v zátoce, schované za nepřístupnou horou, protkanou jednou jedinou nezpevněnou cestičkou. Jak nás Sam informoval, turisti do této oblasti prakticky nejezdí a on sám zde byl naposledy před nějakými patnácti lety. Už tehdy byla cesta sotva sjízdná a co se pamatuje, neuznala od té doby žádných úprav či rekonstrukcí. I vydali jsme se tento „divoký“ kout země probádat. Po minutí pár malebných vesniček jsme začali stoupat serpentinami a kochali se krásným výhledem z výšky na pláže a nekonečné moře. Co však náhoda nechtěla, počasí se začalo kazit a chytil nás liják. Naštěstí rychle ustal a do vesnice jsme se dostali už znovu za sucha. Jakmile jsme dorazili do pobřežní osady, octli jsme se o pár desítek, ne-li stovek let nazpátek. Uafato, jak již bylo řečeno, je poměrně izolovaná od zbytku ostrova, vždyť ostatně veřejná doprava sem jezdí jednou týdně. Místní zde žijí ještě poměrně dosti tradičním životem a my měli tu vzácnou možnost si vesnici i její obyvatele prohlédnout a pozdravit se s nimi. Shodou okolností se zde právě konala jakási veřejná akce na podporu a rozvoj v rámci nějaké blíže nespecifikované humanitární organizace a celá vesnice byla tudíž v plné pohotovosti a připravená účastnit se slavnostní chvíle a fotografování. Bylo nám nabídnuto koupit si některé z mnoha řezbářských děl, kterými si místní ženy a vydělávaly na živobytí, vzhledem k jejich velikosti jsme si však nemohli dovolit některé z nich s sebou vláčet po celý zbytek cesty, proto jsme s díky odmítli a místnímu „stařešinovi“ se alespoň revanšovali několika tala.

S vesnicí sousedí také prales, nesoucí název Uafato conservation area, který je jednou z nejméně přístupných a nejpůvodnějších oblastí Samoi. Vydali jsme se na krátkou výpravu, ale podařilo se nám projít jen pár stovek metrů do nitra džungle a pak jsme se museli pro neprostupnost místního porostu vrátit. Nasedli jsme do auta a těšili se na rychlý návrat, ostatně čas již pokročil a my se museli ještě tentýž den dostat do vesničky Mutiatele, výchozího bodu pro cestu na malinký ostrůvek Namu’a západně od hlavního ostrova Upolu, kde jsme měli strávit následující dva dny. Avšak chyba lávky, den ještě zdaleka nekončil. Při cestě zpět se totiž Samovo stařičké auto rozhodlo, že příkrost kopce, přes který jsme se vraceli, je pro něj příliš a my se octli na mrtvém bodě. Situaci zkomplikoval i déšť, který se vrátil v plné síle a cestu ještě parádně navlhčil, takže o vyjetí svahu nemohla být řeč. Asi hodinu jsme se snažili autu dopomoct vykládáním zavazadel, podkládáním kol chvojím a tlačením, ale nic nepomáhalo. Na Samovi se začínala podepisovat nervozita a my v hlavách pomalu spřádali náhradní plány. Situaci neulehčoval ani fakt, že celá oblast byla bez mobilního signálu.

Buďme však realisté, nejbližší vesnice za kopcem byla vzdálená asi 10 kilometrů a samotná Apia ne dále než 25km. I kdyby se situace ukázala jako bezvýchodná, mohli jsme s batohy na zádech i v dešti dojít pěšky do civilizace s poklidem do večera. Náš problém tak nebyl ani zdaleka existenční jako spíš jen nepohodlný. Jakékoliv obavy se nakonec ale ukázaly jako plané. Na pomoc totiž přispěchal představený vesnice, který se ukázal jako velmi zručný řidič a nakonec dokázal Samovo auto dostat na vrchol kopce. Mohli jsme tak pokračovat dál. Prekérní situace se sice opakovala ještě jednou, vše ale znovu vyřešil místní chlapík, který nás nějaký čas prozřetelně doprovázel. Ve výsledku jsme se tak z nepřístupné oblasti dostali živí a zdraví, jen trochu promočení, a všichni, zejména Sam, jsme si oddechli. Zbývala už jen cesta do Mutiatele. Tam jsme dorazili za nějakou hodinku, tou dobou už v pokročilých odpoledních hodinách. Po domluvě s místním „převozníkem“ jsme nasedli na malý motorový člun, který nás převezl na asi dvacet minut vzdálený ostrůvek jménem Namu’a, kde nás čekaly dva krásné dny, plné odpočinku v tomto zcela odříznutém ráji o rozloze jen asi dva kilometry čtvereční.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 378x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů