HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Samoa 2012  / 04 - Dva dny v ráji

04 - Dva dny v ráji

Samoa

Vytvořeno: 16.02.2013
Cesta: Samoa 2012
Autor: OndraF


Dva dny v ráji

Namu’a je jedním z mnoha drobných ostrůvků, roztroušených kolem dvou hlavním samoiských ostrovů. Mnoho z nich je neobydlených, připomínajících ne víc než kus skály, trčící z moře, některé větší obývá pár desítek Samoianů a z dálky lze vidět i nějaké to fale, většinou na pláži, která zároveň tvoří přístupovou cestu k ostrůvku. A na pár z nich se nachází i nějaké to malé rodinné ubytování, sestávající z pár fale a centrální větší místnosti, která funguje zároveň jako jídelna a kancelář, kde se na pár nocí může ubytovat nějaká ta drobná skupinka turistů. Mezi takovéto ostrůvky patří právě Namu’a, ležící na východ od Upolu asi dvacet minut cesty člunem. Už z dálky vypadá kouzelně, a když jsme dorazili, uvítal nás obraz, který člověk většinou vídá v prospektech cestovních kanceláří pod hesly jako „dovolená snů“ nebo „týden v ráji“. Pro nás to nebyl týden, nýbrž jen dva dny, to s rájem však platilo beze zbytku. Namu’a je poměrně hornatá, lze-li to o tak malém ostrůvku vůbec říci, většinu jeho „vnitrozemí“ tvoří kopec, zbytek pak překrásná pláž s asi desítkou fale. Celý ostrov se kolem dokola dá obejít pěšky tak za dvacet minut, půl hodinky, a to i včetně brodění mořem. Náš plán na následující dva dny byl nicnedělání, jídlo, spánek a opalování. Když jsme tuto informaci sdělili Samovi, sepnul ruce v modlitbě a několikrát nám poděkoval. Byl štěstím bez sebe, že si bude moct na pár dní odpočinout od našich neúnavných plánů a výletů.

Na ostrov jsme dorazili k večeru, byli uvítáni milou dámou ve středím věku, jíž fales patřily, a spolu se sympatickým mladým australským párem a několika málo dalšími turisty (v průběhu dní se tu udržovala konstantní „populace“ tak osmi turistů) jsme zasedli k romantické večeři při svíčkách. Ubytování na Namu’i bývá standardně s polopenzí, kdy 99% večeří sestává z nějakého druhu ryby, rýže a kupy zeleniny. A asi nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že jsme tu jedli nejlepší ryby našeho života. V průběhu večera se Sam projevil jako přirozený bavič a vyprávěč a častoval nás historkami ze samoiské blízké i vzdálené minulosti. Dostalo se i na závažnější témata, jako nedávná tsunami, která zpustošila velikou část nejen Samoy, ale i několika dalších souostroví. Když v roce 2004 vlna zasáhla pobřeží Indického oceánu, pojala Samoa zvláštní opatření zejména s cílem edukovat a připravit místní obyvatelstvo na případnou katastrofu. V plánu byly nácviky evakuace, která spočívala zejména v kvapném výstupu do centrálních kopcovitých oblastí ostrova. Jak ale Sam poznamenal, nikdo z místních nebral hrozbu vážně a k nácviku přistupovali vlažně nebo se ho vůbec nezúčastnili. O to horší pak byly následky ničivé tsunami, která přišla do Pacifiku v roce 2009. Hlavní zasažené oblasti byly jih Upolu, malá část Savai’e a dále souostroví Tonga a Americká Samoa. Drobné dozvuky tsunami byly zaznamenány i na Fidži, Novém Zélandu a Cookových ostrovech. Od této události již místní berou hrozbu vážně a pravidelné nácviky evakuace jsou brány poctivě a s důležitostí.

Další dva dny byly z naší strany představovány nicneděláním. Výjimku z tohoto pravidla tvořila pouze krátká dopolední procházka na vrcholek nedalekého kopce, která byla příjemným protažením zlenivělých svalů, výšlap totiž není úplně jednoduchý. Stojí však za to, z vrcholku je výhled na nekonečné desítky, možná i stovky kilometrů oceánu a dohlédnout jde i na Americkou Samou a lodě k ní mířící. Původně jsme také uvažovali o krátké zastávce na tomto souostroví, ale z důvodů časových i finančních (americká víza atd.) jsme od tohoto plánu upustili a soustředili se jen na Samou Západní. Celou cestu na vrchol kopce nás doprovázel pár pejsků, ochočených a neskutečně přítulných. Obecně pes je na Samoi něčím jako nechtěným národním zvířetem. Jejich populace je zde enormní a počty stále rostou. Už dlouhé roky samoiská vláda řeší, jak s tímto problémem naložit, už jen kvůli turistům, jejichž naprostá většina negativních hlasů míří směrem ke smečkám volně se potulujících psů. Naštěstí místní pejskové respektují samoiskou náturu a zůstávají klidní, přítulní a vychovaní.

Zbytek času jsme strávili na pláži. Slunce pražilo, moře bylo průzračné, plné korálů a já měl možnost konečně vyzkoušet svoji podvodní kamerku. Seděli jsme pod palmami, popíjeli mléko z kokosů a celkově si užívali něco, na co jsme dřív sledovali v televizi v cestopisných dokumentech a říkali si „Tam se tak někdy podívat“. Splnilo se.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 441x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů