HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Samoa 2012  / 07 - Mt. Matavanu

07 - Mt. Matavanu

Samoa

Vytvořeno: 16.02.2013
Cesta: Samoa 2012
Autor: OndraF


Naše první setkání s nejslavnějším samoiským cvokem

V okolí Manase jsme se rozhodli ještě nějaký čas setrvat. V plánu byla totiž Matavanu, místo, kde to všechno začalo, nechvalně proslulá sopka, jež stála za onou ničivou erupcí v letech 1905-1911, a u které si nikdo stále není úplně jistý, jestli vyhasla. Řada vesnic na severu a severozápadě Savai’e při tom vzala za své a i když Matavanu v dnešní době vyhlíží neškodně, určité zlověstné tajemno v ní stále dřímá. A pro nás v ní dřímal hlavně parádní výlet a náročný výšlap na její vrchol.

Vyzbrojeni svačinami a hlavně poctivými zásobami vody jsme dorazili k úpatí sopky. Tento výlet byl trochu jiný. Zatímco v předchozích dnech jsme se převážně prodírali neprostupnou džunglí, Matavanu je z velké části porostlá jen nízkými keři a trávou. Slunce tak praží po většinu výstupu a proto se také doporučuje vyrazit v časných ranních hodinách. Časných pro nás a hlavně pro Sama znamenalo tak v devět ráno, Slunce tak už bylo vysoko na obloze, nicméně ještě se nestihlo rozpálit do svého poledního maxima.

Celý turistický okruh kolem sopky i s výšlapem ke chřtánu, který trvá nějaké dvě, dvě a půl hodiny, spravuje jistá samozvaná pitoreskní postavička jménem Craterman. Tento samoiský pošuk, jež sám sebe nazývá „da world most famous Craterman“, přebývá v rozpadlé chatrči u hlavní příjezdové cesty ke kráteru, s mohutnou knihou hostů v rukou vítá nové příchozí, udává rady a hlavně vybírá poplatky. Upřímně netuším, nakolik je jeho pozice oficiální, nicméně jeho osoba za ty léta už vešla ve známost a stala se jakousi místní živoucí legendou. Po rychlém seznámení (v našem případě se Craterman překvapivě prezentoval jako milý chlapík) jsme vyrazili vzhůru. Výšlap na Matavanu je specifický. Táhlý, pomalu stoupající svah v kombinaci s pražícím Sluncem unavuje víc, než by se na první pohled mohlo zdát, což pocítila hlavně naše maminka, pro kterou byl dnešní den fyzicky nejnáročnější ze všech. Ani Sam nevypadal, že by mu dnešní výlet byl zrovna příjemný, když nás, zborcený potem, poslal napřed se slovy, že nás později dožene. Drobné rozptýlení po cestě tvoří nepřeberné množství dřevěných cedulí, značek a kovových desek s krátkými vzkazy od turistů z doslova celého světa, vesměs velmi pozitivně laděnými. Pochopitelně jsme zde našli několik vzkazů českých a dokonce i československých. Vše je navíc komentováno Cratermanovou originální angličtinou.

Asi po dvou třetinách trasy se cesta stočila a zavedla nás do milosrdného chládku deštného pralesa, odkud to byl už jen kousek na vrchol. Pohled do útrob sopky je majestátní a člověk si jen těžko představuje, jak z tohoto několik set metrů širokého chřtánu před stoletím tryskala láva. Kolem úpatí vede cestička a na jejím konci je pro změnu krásný výhled přes celou severní polovinu ostrova až k oceánu.

Cesta dolů byla o poznání pohodovější a během půl hodinky jsme byli zpět. Den jsme zakončili koupelí v údajně nejstudenějším prameni celé Samoi. Kdo si představuje malebný pramen uprostřed panenského pralesa, bude zklamán, ono ledové jezírko se totiž nachází na dvorku poblíž fale jedné z místních rodin. Romantika a ostatně i soukromí je to tam a podivně působí i rozdělení jezírka na mužskou a ženskou část, kdy ta mužská je pochopitelně větší, hezčí a čistší. Neotáleli jsme tu proto moc dlouho a letmém svlažení a svačince jsme pelášili zpět do našeho fale.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 394x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů