HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Samoa 2012  / 09 - Gejzíry a Pulemei mound

09 - Gejzíry a Pulemei mound

Samoa

Vytvořeno: 16.02.2013
Cesta: Samoa 2012
Autor: OndraF


Alofa’aga blow holes

Poslední dny na Savai’i se nesly v duchu spíše kratších výletů a drobných zastávek podél cesty, dnešní den však měl mnohé změnit. Opustili jsme příjemnou, i když trochu ospalou vesničku Satuiatua a pokračovali podél jižního pobřeží dál směrem k Pulemei mound, což měl být dnešní zlatý hřeb. Po cestě se ale nacházela ještě jedna atraktivní a turisticky poměrně oblíbená destinace jménem Alofa’aga, nebo také Taga blow holes. Vulkanická erupce tu vytvořila systém tunelů, spojujících mořskou hladinu s útesem, a narážející vlny tak tvoří kanonádu gejzírů, vystřelujících do výše mnoha desítek metrů. Podívaná je to vskutku efektní, navíc dokreslená o překrásnou duhu, tvořící se v nesčetných kapičkách, zároveň ale nebezpečná. Sam nám vyprávěl několik mrazivých historek o turistech, kteří díky své neopatrnosti skončili v jednom z mnoha přírodních tunelů, a jen zlomek z nich nehodu dokázal přežít. Proto je hranice útesu, za kterou turisté nesmějí, vyznačena tlustou bílou čárou. Neplatí však pro průvodce a Sam, neustále opakujíc a vykřikujíc jakési samoiské zaklínadlo, opatrným krokem došel až k jednomu z největších gejzírů, aby nám ukázal jistý populární trik, kdy do nitra gejzíru vhodil kokos a prýštící voda jej vystřelila do výše stovek metrů.

Pokračovali jsme k Pulemei s krátkou zastávkou u jednoho z mnoha útesů, přičemž konkrétně z tohoto byl výhled na v dáli se rýsující skalní oblouk, který prý dle samoianů připomíná londýnský Tower bridge. No, fantazii mám sice velikou, přikláním se ale spíš k názoru, že nikdo z místních slavný most v Londýně nikdy neviděl, což nám ostatně i Sam potvrdil. Udělali jsme pár fotek a už už uháněli vstříc již mnohokrát zmiňované Pulemei mound.



Jak jsme si hráli na Indiana Jonese

Starověká, téměř dva tisíce let stará polynéská pyramida uprostřed džungle slibovala parádní půldenní výlet, na který jsme se posledních několik dní velmi těšili. Realita ale byla trochu jiná. Jak nám bylo postupem času vysvětleno, do oblasti Pulemei už mnoho let nezavítal turista, památka je zcela neudržovaná, nikdo se nestará o přístupové cesty a vše je zarostlé takřka neprostupnou džunglí. Náš Sam to potvrdil se slovy, že on osobně zde byl naposledy před deseti lety. Tehdy až k pyramidě vedla pohodlná stezka a dalo se sem dojet i autem (což by Sam jistě uvítal všemi deseti), nyní však kdo ví. Nechtěli jsme ale složit zbraně a rozhodli se k pyramidě vydat, v nejhorším se v polovině cesty otočíme a vrátíme. Sam si matně vzpomínal, kudy jít, a cestička, i když do výše kolen zarostlá chvojím a bodláčím, byla stále poměrně dobře patrná. Vydali jsme tak na asi hodinovou úmornou cestu jakousi zarostlou loukou, která toho neměla moc co nabídnout a do zad nám pražilo slunce. Ale šli jsme, chtěli jsme k Pulemei dorazit a po posledních spíše odpočinkových dnech jsme byli natěšení na něco dobrodružnějšího. Po necelé hodince jsme konečně dorazili do regulérní džungle a teprve zde začalo to pravé prodírání. Alespoň jsme si mohli na vlastní kůži vyzkoušet, jaké to je chodit pravou džunglí mimo jakékoliv turistické stezky. Když už jsme pomalu ztráceli naději a přemýšleli o návratu, začal na nás Sam zuřivě gestikulovat a ukazovat kamsi do houští, že prý pyramidu zahlédl. A skutečně, za chvilku se před námi vyloupl jakýsi kopec, zcela porostlý chvojím. Z původní krásy pyramidy toho sice moc nezbylo, i tak jsme ale byli šťastní, že se nám ji podařilo najít a cestu nevzdali. Z jejího vrcholku byl navíc krásný výhled až k pobřeží. A hlavně, konečně jsme zas protáhli ztuhlé svaly, konečně pořádný výlet, kterých bylo na Savai’i po skrovnu. Trochu jiného názoru byl Sam, který se tvářil, jako bychom mu připravili největší muka v jeho dosavadní průvodcovské kariéře.

Jak už bylo zvykem, výpravu jsme měli zakončit schlazením v jedněch z mnoha samoiských vodopádů. Dnes konkrétně v Afu afu falls, asi nejznámějších ze všech a jedním z hlavních „highlights“, zmiňovaném ve většině papírových průvodců. A zároveň jedním z mála zklamání, které jsme na Samoi zažili. Díky svojí dobré přístupnosti (vodopády leží jen pár kroků od hlavní silnice) jsou oblíbenou zastávkou jak turistů, tak i místních obyvatel. A když jsme k Afu afu dorazili, stačil nám jediný pohled, abychom se hned otočili a jeli dál. Vodopády samy o sobě nejsou ani zdaleka tak majestátní, jak působí z prospektů, jsou jen náznakem toho, co nabízely například takové Papapapaitai. Připomínají spíše drobnou tůňku, která byla navíc přímo přecpaná lidmi. Ani ne tolik turisty, jako spíše místními, kteří sem jezdí s celými rodinami, tráví zde odpoledne a břeh Afu afu byl tak obsypán lidmi, jejich ručníky, oblečením a zavazadly. Koupání tak vzalo za své, ani jsme se nepřevlékli do plavek a pokračovali dál. Naším cílovým stanovištěm pro dnešní den byla zátoka Aganoa.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 435x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů