HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Samoa 2012  / 10 - Poslední dny na Samoi a depresivní Korea

10 - Poslední dny na Samoi a depresivní Korea

Samoa

Vytvořeno: 16.02.2013
Cesta: Samoa 2012
Autor: OndraF


Kokosové monstrum a pomalá cesta domů

Aganoa je na Samoi i mimo ni známá především jako surfařské centrum. Vždyť i celý název místa, kde jsme nocovali, zní Aganoa surf resort. Místo nás velmi příjemně překvapilo. Krásná pláž a barevné korály byly, i když to zní jako rouhání, už samozřejmostí. Žádné jiné místo ale nenabízí tak dobré podmínky pro surfování, jako Aganoa. Nebylo tak s podivem, že převážnou část turistů, kterých zde bylo požehnaně, tvořili hlavně mladí Australané a Novozélanďané se surfovými prkny. Největší atrakcí se nicméně stal „coconut crab“, největší druh suchozemského kraba, skoro půlmetrová potvora, kterou majitel resortu vylovil odkudsi z nedaleké jeskyně, kde jich prý žijí celé rodinky.

Další den měl být posledním dnem na ostrově Savai’i. Navštívili jsme jen Tafua crater, jeden z mnoha sopečných kráterů, kterých je na Samoi požehnaně. Tento konkrétně nebyl příliš veliký, hodinová procházka a na oběd jsme již byli v hotelu. Strávili jsme odpoledne a noc v Jet over hotel, nově zrekonstruovaný, ještě nedávno známý jako Jet over motel. Byl to hezký hotýlek u moře, který ale trochu příliš připomínal to, čím byl ještě před několika lety – průjezdovým motelem, jen neosobní zastávkou na cestě dál. Poblíž hotelu stála veliká tržnice, využili jsme tak zbytek dne a nakoupili většinu suvenýrů.

Následujícího dne jsme dorazili do Apie, zpět do našeho oblíbeného hotelu Tanoa. Ještě jednou jsme si užili cestou přívozem, lépe řečeno užily si ji naše dívky. Moře ten den nebylo nejklidnější a já zažil svou první nefalšovanou mořskou nemoc, při které utrpěl jak můj žaludek, tak i moje ego, protože jsem se vždy považoval za polovodního živočicha, kterému nějaké to pohupování na moři nevadí. Dnešek mě ale rychle vyvedl z omylu a já cestu strávil zavěšený v zábradlí a modlil se, aby obsah mého žaludku zůstal tam, kde má. Naštěstí zůstal.

Dorazili jsme tedy zpět do našeho oblíbeného hotelu Tanoa a měli jsme před sebou poslední den a půl, které jsme hodlali strávit v Apii. Bohužel, proti bylo počasí. Pokud jsme na něj měli až doteď štěstí (vždyť za celých 14 dní jen asi dvakrát sprchlo), teď se Samoa asi rozhodla ukázat nám, že skutečně patří do tropického pásu a předvedla nefalšovaný tropický liják, který s přestávkami vydržel po oba dny. Stihli jsme tak jen tak tak projít z jednoho konce Apie na druhý (což vydalo asi na dvouhodinovou procházku) a už jsme pelášili zpět do hotelu s bouřkou v zádech. Poslední dny na Samoi jste tak strávili převážně v hotelu u bazénu.



Depresivní srdce Korei

Večer se nachýlil ke konci a nám nezbývalo, než dát Samoi sbohem a vydat se na cestu domů. Sice jsme si po posledních dvou propršených dnech, desetihodinovém sezení na recepci v hotelu a vidinou tří dní v letadle nepřáli už nic jiného, než být co nejrychleji doma, přesto jsme se neubránili smutnému a nostalgickému pocitu, že opouštíme tento překrásný kout světa, na který se nejspíš již nikdy v životě nevrátíme. Kolem desáté večerní se s námi přijela rozloučit Sulu a odvezla nás na letiště. Dvouhodinový let na Fidži se obešel bez komplikací a my ve dvě hodiny ráno stanuli na fidžijském letišti a před námi bylo osm hodin čekání na ranní let do Soulu. Nakonec se nám nějakým způsobem podařilo alespoň na pár hodin usnout, přesto jsme do letadla směr Jižní Korea nastupovali už značně ubití. Spoj nenavazoval a my proto museli chtě nechtě strávit noc v korejské metropoli. V půl šesté večer tamního času jsme dosedli na Incheon a vlakem se dopravili do hlavního města. Cesta trvala hodinu a my chtěli být do sedmi v již předem zarezervované ubytovně. Prohlídka hlavního města nebyla v plánu, nebyl na ni čas ani síly, nicméně nějaký obrázek jsme si v průběhu cesty udělali a ten bohužel nebyl lichotivý. Soul byl očekávaným bonbonkem na závěr zejména pro naši Karolinu, která si na rozdíl třeba ode mne libuje spíše ve velikých městech, i ona však velmi záhy zjistila, že Soul nemá tolik co nabídnout. Prvním negativem byla neskutečná šeď, která všude panuje. Jednak díky zcela nebarevným budovám, jednak díky kombinaci mlhy, zamračeného počasí a hustého smogu. Dalším aspektem, který přispěl k celkově depresivnímu pocitu z velkoměsta, byla jeho, řekněme „vertikální orientace“. Stovky vysokých budov a mrakodrapů do sebe uzavíraly malé, ošuntělé a rozvrzané tradiční domečky a mezi hlavními mnohaproudovými silnicemi se proplétala síť uliček, vesměs temných, špinavých a smradlavých. Celkově jsme měli pocit stísněnosti a uzavřenosti, která byla umocněná i tím, že jsme po příjezdu do města strávili další dvě hodiny hledáním a blouděním, než jsme byli nuceni vzít si i na těch pár set metrů, které měl být náš hotel od nádraží vzdálený, taxíka. Nakonec jsme ale po několikahodinové anabázi dorazili do malé křivolaké uličky a spatřili vytoužený nápis Backpackers hostel, kde jsme na jednu noc složili hlavy. Alespoň že hostel samotný byl útulný a čistý, i když stísněný, stejně jako vše ostatní ve městě.

Druhý den ráno jsme vyrazili na letiště. Letadlo odlétalo až v jednu hodinu odpoledne, my se ale rozhodli vyrazit s několikahodinovým předstihem, což se nakonec ukázalo jako prozřetelné. Jak jsme totiž s odstupem času zjistili, město Incheon nemá s letištěm Incheon nic společného a je od něj vzdálené asi 40 kilometrů s cestou přes několik ostrovů. Když jsme tedy nasedli do metra směr Incheon, až ke konci jsme zjistili, že se vlastně nacházíme úplně jinde a máme na výběr buď návrat zpět do Soulu (což byla další hodina cesty), nebo otevřít peněženku a zaplatit tučnou sumu za taxi na letiště. Nakonec kvůli celkové únavě a znechucenosti Soulem padla volba na to druhé a my se nechali pohodlně odvézt na Incheon Airport. Cesta po většinu času vedla po působivých, mnohakilometrových mostech přes jednotlivé ostrůvky, které jsou ke Korei ze západu přilepené, a my si mohli užít alespoň něco málo, co stálo za zapamatování.

Jak už bylo zvykem, i další let s Korean Air byl prvotřídní a hlavně na čas. Když se nyní zpětně ohlížím, musím podotknout, že pokud jsem měl až doteď spíše negativní zkušenosti s leteckou dopravou (viz naše horory při cestě z Madagaskaru nebo Uruguaye), tentokrát vše běželo jako na drátkách a my nezažili jediné zpoždění, jedinou změnu letového plánu. A konkrétně Korean Air patří absolutorium, s lepší společností jsme zatím v životě neletěli. Nebylo tak s podivem, že do Frankfurtu jsme dosedli na čas. Což byla ostatně naše jediná záchrana, protože navazující let do Prahy s ČSA letěl za hodinu a půl a my se museli do té doby stihnout znovu odbavit. Nebyla šance a my museli chtě nechtě naše zavazadla obětovat a vydat se k přepážce jen na lehko, jinak bychom se do letadla už nedostali. Nakonec jsme však nasedli a poslední pozitivní tečku za celým výletem udělala jedna z letušek ČSA, která nám oznámila, že naše bezprizorní zavazadla, která jsme nechali válet na frankfurtském letišti, byla naložena a cestují s námi do Prahy. V půl deváté ve čtvrtek 12. 7. 2012 jsme tak dosedli na ruzyňské letiště, na čas, se zavazadly a plní dojmů, které byly z 99,9% jen pozitivní.

Nezbývá než pár tradičních mouder na závěr. Až na pár výjimek je Tichomoří přátelská a vcelku bezpečná oblast. A toto dvojnásobně, ne-li trojnásobně platí pro Samou. Bylo nám mnohokrát řečeno místními a potvrzeno řadou turistů, že Samoa je ze všech ostrovů Oceánie nejpřátelštější, nejbezpečnější a nejčistší. A nezbývá než souhlasit. Osobně jsme tedy mohli srovnávat jen se dvěma dny na Fidži, nicméně nedokáži si upřímně představit, že by někde na světě mohla panovat ještě větší pohoda, přátelská atmosféra a pocit bezpečí, než právě na Samoi. Volba tohoto jediného ostrova se tak nakonec ukázala jako více než šťastná a my si tak užili naprosto nezapomenutelné a hlavně neskutečně pohodové a bezstarostné dva týdny v něčem, co se rozhodně bez ostychu dá nazvat rájem na Zemi.

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 449x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů