HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

OndraF

(Ondřej Fabián)

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  OndraF  /  Tanzánie 2014  / 05 - Den ve chřtánu kráteru

05 - Den ve chřtánu kráteru

Tanzánie

Vytvořeno: 28.09.2014
Autor: OndraF


Den ve chřtánu kráteru

Když jsme nad ránem opouštěli Masaje, netušili jsme, že míříme vstříc největšímu zážitku naší dovolené. Kráter Ngorongoro byl sice vyhlášenou destinací, ale netušili jsme, že bude až tak úchvatný. A tak drahý. Sice jsme měli vše zařízené od Bush2Beach v jednom balíku, takže netušíme, kolik jsme ve výsledku skutečně platili, ale dvě stovky dolarů jen za vstup a ještě omezený jen na šest hodin, to je příliš. Celkově nás překvapilo, jak ne Tanzánie drahá. Když jsme měli vloni podobný pocit z Ugandy (a to na rok 2014 ceny ještě zvedli), dušoval se nám náš německý přítel, že Tanzánie je v tomhle jiná, lepší, že tady jsou ceny rozumné. Chyba lávky, Tanzánie si svými cenami, alespoň v hlavních turistických destinacích, nezadá se západní Evropou a na vrch je zde zakořeněn systém tuzérů, které se platí všude, všem a ve velkých částkách. Kdo se chystá do Tanzánie, musí počítat s tím, že mu provětrá peněženku. Každopádně, o Ngorongoro jsme přijít nechtěli, tak jsme na něj kývli a dobře jsme udělali.

Po cestě jsme zastavili v Katuru. Je to prý poslední větší výspa civilizace před vstupem do národního parku, který pak volně přechází v pláně Serengeti, a pro nás poslední možnost poslat domů pohledy. Na okraji města také stála velká budova, která celá sloužila jako obchod se suvenýry, kde měli neskutečný výběr. Nekoupili jsme tu úplně vše, přeci jen jsme si chtěli nechat prostor pro krámky na Zanzibaru, ale většinu suvenýrů jsme tu vyřídili. Pak jsme už uháněli vstříc několika dnům čiré a ničím nerušené divočiny. Jak jsme opouštěli Manyaru, začalo se na obzoru objevovat Rift valley, mohutný tektonický zlom, táhnoucí se přes celou Východní Afriku. Za zády jsme nechávali stále zelený národní park a stoupali serpentinami stále výš a výš ke Ngorongoro. Počasí, už tak chladné, chladlo ještě víc a začal fičet severák. Na okraji kráteru už byla regulérní kosa a nám začínaly být mikiny málo. Hřál nás ale pohled do chřtánu kráteru, který byl nepopsatelný. Kráter Ngorongoro je totiž jen malou částí rozlehlé přírodní rezervace Ngorongoro conservation area. Patří sem například kolébka civilizace Olduvai gorge, kde byly nalezeny ostatky nejstaršího známého Homo habilis. Samotný kráter je hlavní turistickou atrakcí této rezervace a je úchvatný při pohledu zvenčí i zevnitř. Pohled z okraje, který se naskytl i nám, nabízí úchvatnou panoramatickou podívanou na vyhaslý chřtán a savanu na jeho dně. A právě tato savana je jedním z nejlepších safari na světě. Zvěř je tu koncentrovaná v hojném množství na malé rozloze, hustota „zazvěření“ je tu prý největší v celé Východní Africe. A každodenní úzký kontakt s turisty zbavil zvířata strachu a ta se bez starostí promenádují klidně jen metr od auta, doslova na dosah ruky. Zažili jsme tak dopravní zácpu, způsobenou stádem pakoňů, nebo líného lva, který si nám lehl pod kola auta, protože vrhalo příjemný stín.

Z vrcholu jsme začali sjíždět serpentinami na dno a zelená džungle se pomalu měnila na klasickou vyprahlou savanu s rozložitými akáty a zlatavou trávou. Samotné dno kráteru je protkáno cestami a strávit zde celý den není nic složitého. Myslím, že ani my jsme neprojezdili vše, co se dalo. To ale vůbec nevadilo, zážitků jsme měli i tak na rozdávání. Po slonech v Tarangire a opicích v Manyaře jsme tady viděli úplně vše. Pakoně, zebry, pštrosy, antilopy všeho druhu, lvy a dokonce i jednoho nosorožce, i když z velké dálky. Spolu se Serengeti, které nás ještě čekalo, jsme tak viděli vše, co se vidět dalo, a odškrtli jsme si i všechny zástupce z tzn. Velké pětky. Původně jsem myslel, že „Big five“ je výmysl pro Američany, kteří si rádi odškrtávají trofeje, a nechápal jsem, proč je zde zařazen například buvol, kteří se na safari dají házet vidlemi, a chybí třeba žirafa. Charles nám ale vysvětlil, že tento pojem vzniknul již před dlouhou dobou a symbolizuje pět zvířat, která byla nejčastěji lovená a taktéž která byla pro člověka nejnebezpečnější. Slon, nosorožec, buvol, leopard a lev. Člověk pak už chápal, buvol je jedno z nejnebezpečnějších zvířat Afriky, zvlášť osamocené kusy, a leopard byl loven pro svou krásnou srst víc, než třeba gepard.

Ani samotný kráter není úplně vyprahlý, je tu jezero Magadi, které ani v období sucha zdaleka nevysychá. Zároveň funguje jako oblíbené piknikové místo pro všechny turisty, kteří v kráteru tráví den, a i my tu zastavili na trochu pozdnější oběd. Společnost nám dělala hroší rodinka, která na nás pokukovala z jezera, a také různé druhy ptactva, před kterými jsme se museli mít obzvlášť na obzoru, kradli jídlo se stejnou drzostí jako opice v Tarangire. V safari jsme pak pokračovali až do večera. Zvlášť lvi se dnes předvedli. Nejenže jich tu bylo tolik a byli tak bezstarostní, že jsme se jim museli doslova vyhýbat, ale zároveň nám ukázali, že se nijak neliší od našich líných a vyžraných koček domácích a za krále zvířat by je označil asi jen málokdo. Za celou dovolenou jsme neviděli jediného lva lovícího nebo lva důstojného, ale viděli jsme mnohokrát lva spícího, lva válejícího se, lva hnijícího a lva rozkydlého. U některých jejich póz jsme si říkali, jestli nedělají africké divočině spíš ostudu.

K večeru jsme vystoupali serpentinami zas až na vrchol kráteru a teplota klesla o dobrých dvacet stupňů. Ubytovali jsme se v Rhino lodge. Ač hned na okraji kráteru, nenabízí tato starší a trochu zašlá ubytovna žádný výhled do okolí, je totiž schovaná uprostřed houští. Sice není nijak obehnána plotem a zvěř se tu tak běžně prochází po dvorku (což nebyl náš případ), jinak je Rhino úplně běžná ubytovna, která sice neurazí a bohatě postačí, ale vzpomínku nezanechá. Snad jen Alessandro, manažer z Itálie, se kterým naše Kája prohodila pár slov, nám utkvěl v paměti. Se západem slunce teplota ještě klesla a my přemýšleli, jestli v pokoji nezapálíme krb, který tu byl přichystaný. Nakonec jsme odolali a šli na večeři, která se koná ve velké centrální budově, které vévodí mohutný krb. Seděli jsme tak v mikinách nad horkými polévkami, v krbu plápolal oheň a venku skučela meluzína. Prostě Afrika.

 

Vytvořil: OndraF   Zobrazeno: 306x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů