HedvabnaStezka.cz Pohora.cz Expediční kamera SNOW Film fest Klub cestovatelů Praha/Brno

ZEMĚ S NEJVÍCE BLOGY

Nacházíte se:  blog  /  Red_carrot  /  Argentina 2014  / Ichigualasto a Laguna Brava

Ichigualasto a Laguna Brava

Argentina

Vytvořeno: 11.08.2017
Autor: Red_carrot


Rána vstáváme s východem slunce, abych s průvodcem (bez něj to nejde) vyběhli na místní nejvyšší kopeček Cerro Morado, na jehož vrcholku, plném kaktusů a křovin pozorujeme místní faunu - kroužící orlosupy a hlodavce jménem viskača. Máme úžasný výhled na měsíční krajinu, úplně pustou, v níž člověk najde snad všechny odstíny hnědé, šedé a červené. Skály, často rozpukané, tvoří nádherné scenerie, které pak můžeme obdivovat na průvodcované projížďce parkem (bohužel v autě, španělsky a v koloně dalších aut – jinak to tu nejde). Najde se tu pár fosílií, prý i nějaká kostra dinosaura, ale tu jsme neviděli. Vtipné jsou horniny pravidelně kulatého tvaru, které tu našli na poušti a nikdo pořádně neví, jak mohly vzniknout. My to taky nevíme, protože naše znalost španělštiny na to evidentně nestačí. Chytá se akorát Honza a povídá něco o nabalování písku podobně jako u perel. Průvodce poměrně dlouho zřejmě vysvětluje principy ochrany přírody („nenechávejte tu odpadky“). Asi je to tu potřeba. Já si mezitím dávám v autě šlofíka, to je výhoda prohlídky v autě. V brzkém odpoledni vyrážíme po krátké debatě ještě více na sever k Laguna Brava, kterou mi doporučil jeden známý Dán, který jižní Ameriku projel od jihu na sever na kole a tohle místo prý stojí za to. K laguně ve výšce 4400m (na území rozlehlé náhorní plošiny pod Andami jménem Altiplano) se dá dojet po jediné silnici spojující od jihu Argentinu s Chile. Výjezd nahoru po místy rozbitých serpentinách je docela zábava. Jsou tu dokonce tekoucí říčky, zelené traviny a s postupující výškou přibývá štěrk, kamení. Laguna je nádherné místo, jehož klid zdůrazňuje hejno téměř nehybných plameňáků na bílých březích jezera. Prostě čistá krása – a co víc, jsme tu sami. Lagunu objedeme, podiskutujme jak vysoké jsou kopce okolo a kam by se dalo vyjít (dneska nikam, ale za úvahu stojí blízké Cerro Bonete Chico, když si chcete zkusit 6000km vysoký „choďák“). Sjíždíme o nějaký ten tisíc metrů níž, kde táboříme. Řídký vzduch jsme nahoře pocítili všichni, ale bez nějakých dramatických projevů (jen Honza radši předal řízení Petrovi). Velkou část dalšího dne trvá zpáteční cesta do Mendozy, cestou často zastavujem a kluci fotí neustále nové a nové přírodní scenérie rozmanitých skal, suti, písku a hor. V Mendoze se loučíme s Honzou, přebalujeme batohy a zjišťujeme kolik toho potáhneme na zádech. Po úspěšném zakoupení lístků na autobusovém nádraží brzy nastupujem do dálkového busu přes noc směr směr Neuquén. S angličtinou tu moc nepochodíte, ale naše snaha domluvit se pomocí španělských hesel ze slovníku, případně rukama a nohama, byla docela úspěšná. Náš další cíl leží 800km dále na jih, tam, kde začíná Patagonie. Ta se tahle dalších tisíc kilometrů až do Ohňové Země a my se chystáme prozkoumat pár zajímavých míst v jejím severním cípu. Vytvořil: Red_carrot   Zobrazeno: 20x.

Sem vložte diskusní příspěvek.


 
 +   = 
*napište slovy, kolik je pět plus pět
 
* - antispamový filtr není vyžadován u registrovaných přispěvatelů